Klárčin blog

Když má  někdo doma cisterny, asi nemůže jinak.

Skoro každý týden vyrábím pět lahví ovocných šťáv (skoro 4 litry) a mizí a mizí a mizí (pijou je dá se říct jen děti).

Dneska to byla tzv. zbytková, z posledních švestek, broskví, bílého rybízu a ostružin – těch teda ještě máme požehnaně a jsou velké jak kočičí hlavy (fakt, skoro jo:)))

Letos došlo i na povidla – a teda musím říct, kupovaný už nechci!!!:)

Miluju léto – o to víc, že s mrazivým ránem cítím, jak jeho síla slábne. S večerním soumrakem, který hlásí nástup v posledních dnech dřív a dřív …

Ještě nás snad čeká pár letních dní … a třeba i pár zapomenutých švestek … 

Na dnešní dopoledne jsem vymysleli výlet do Aquaparku v Rokycanech. 

Děti naprosto nadšený, já teda hlavně z toho, jak je to tam nádherně nový, čistý, bezbariérový, všichni jsme mohli do velké převlíkárny pro ZTP/P (chyběl tam akorát přebalovák, ale to je jasný, že nikoho nenapadne, tak jsme dětem udělali lůžko na zemi;) ). 

Koupání jsme si parádně užili, Kája by mohl být vodník, Klárce se moc líbilo jak v kruhu, tak u nás v náručí v dětském bazénku a my ženský jsme si hodně užili bublinkovou lázeň:)

Davča řádil pod chrličem, tobogán ho moc nebere, ale byli párkrát s tátou. 

Jako bonus jsme tam byli skoro samy!!! V dětském bazénku, který je samostatně – tak úplně a i v té větší části, kam jsme chodili namasírovat se do bublinek – v Plzni nemáte vůbec šanci se dostat, je to obložené od rána do večera důchodci (nic proti, ale prostě mi přijde, že to tam zalehnou a nehnou se;) ).

Prostě paráda, domů jsme přijeli vyplavaní, krásně unavení a teď všichni až na mě, spí:)))

Receptík na absolutní ňamku je TADY :)

Sobotní odpoledne jsme si zpestřili procházkou do naší nové (no ona tu už stojí nějakej ten měsíc, ale pořád má pro mě punc novoty;) ) – cukrárny a pizzerie v jednom.

Všechna prťata byla motorizovaná – Davča jel na kole, Kája na motorce a Klárka na Velkým Novým. Naše přesuny po vsi se stávají rychlejší a rychlejší ;)

Děti si daly zmrzku …

… pohrály si v dětském koutku …

… a kluci se na závěr několikrát sklouzli na klouzačce.

Dětský pidikoutek je prima, jen musíme dávat pozor, aby děti (naše i cizí) nešlápli Klárce na nohy. Takže dovnitř do balonkového bazénku jde jen pokud tam není nikdo jiný a Karel je zrovna zaujatý něčím jiným.  Dá se posadit do rohu, ze dvou stran jí svírají strany umělého jakobypískoviště (nebo co to je:)) a ze třetí krabice s míčky. I tak s oblibou padá do stran nebo dopředu, jednou jsem nestačila být rychlejší a Davča jí popadl za hlavu a narovnal jí. Divím se, že nebrečela, protože jí prakticky táhnul za vlásky s čepičkou – už je asi zvyklá ;)

Na klouzačku chodíme až na konec, aby Klárka nechtěla jít taky. To prostě nejde, ani kdybychom jí jistili oba. Navíc Karla bych odtamtud nedostala už k ničemu jinému, takže se celou dobu snažíme dělat, že tam vůbec žádná klouzačka na terase není :))) 

Zmrzlinka byla dobrá, děti si pohrály, Klárka chvíli házela očkama na cizího chlapečka, ten se lapit nenechal a zbaběle po chvíli utekl k mamince:))

Na zítra máme pro děti něco v plánu, z čeho budou nadšené, ale zatím to psát nebudu, abych to nezakřikla;) 

Jsou pryč dva měsíce a kousek a pomalu dalších stotisíc návštěv je TADY!!! 

Nechcete mi ten blog strhnout, že ne:))

Oslavovat ještě nebudem, počkáme si až padne třístovka – ale něco na pořádnou oslavu tu přece je:)

Možná vám něco říká nick Schytlik.

Tak tomule nicku se právě narodiloooo – miminko:)

Nádhernej chlapeček Marc Samuel a já mu v tomhle článku připíjím na zdraví, na lásku, na šťastný život!!:)

A heč – mám v mejlu fotku, pokud dostanu povolení, vyvěsím maličkého i sem. 

Snad nevadí, že se tu dělím o dojetí, radost z nového chlapečka, z toho, že někde je další šťastná máma a táta … 

Moc bych přála všem, kdo si miminko přejí, aby jim bylo dáno.

A ještě víc bych přála miminkům, aby je v životě nic netrápilo, aby byla zdravá a šťastná a milovaná.

Tak to má být.

Mám nové brýle.

Jsou modré. Možná jsem si měla koupit růžové.

Třeba bych pak spoustu věcí viděla jinak, třeba bych alespoň po dobu, co bych je měla nasazené, letěla na růžovém obláčku, dívala se na šťastné lidi, vnímala jen to pozitivní a usmívala se jako diblík.

Nebo co černé? 

Vidět jen hořce, smutně. Smích zakutat hluboko a všechno vnímat přes bolest.

Mé brýle jsou modré.

Mé dny jsou barevné.

Nechám to tak. Bez bolesti nepoznám štěstí, bez dobroty nepoznám zlo. Oheň tak nepálí, když nevím, jak chladí led. A co je chvíli černé může být za malý okamžik úplně jiné.

Je prostě normální cítit se každou chvíli jinak. Růžový obláček není to pravé jako není to pravé jen černý mrak. Jednou jsme dole, jednou nahoře.  

Mé nové brýle jsou fajn. 

Každopádně má nejstarší ocení, že se už nekřením na monitor ;)

A to je rozhodně pozitivní zpráva dnešního dne, takže – modrá je dobrá;)

V areálu plzeňské škodovky právě probíhá výstava Techmania. 

Manžel tam dneska vzal Davídka a Klárku. Klárka to prý pojala jako velkou jízdu mezi exponáty a  Davča se tak nějak přizpůsobil. 

Domů se mi vrátila špinavá holčička (totálně černé rukávy bodýček, co měla pod tričkem, inu jízda na mechaničáku si žádá oběti:))), nadšený syn a nekomunikující otec. Prej nezavřeli pusu, na výstavě se honili a dělali všechno jinýho, než kvůli čemu tam šli:)) 

Tady je vidět Klárčino zaujetí – před davem zřejmě někdo něco předvádí (hokus pokus) a Klárka si prohlíží komáří štípance na ručičce:)))

PS: Ráno ještě připisuju, co mě napadlo u fotky jako první, až se stydím. Ona ta fotka původní je ještě šiřší a i nalevo od Klárky stojí pár lidi. A nikdo nikdo nikdo na ní nezírá. Nevím, jestli se to dá pochopit, jakou mi to dělá radost. Jasně že s pohledy nic neudělám, možná že zírali než cvakl foťák, já nevím, ale tady je prostě tak krásně samozřejmě jakoby nic, úplně obyčejná holčička :) 

Dneska mi asi švestky polezou i ušima …

Švestková šťáva, potom povidla a švestkové kynuté muffinky. Když budu stíhat, tak i nafotím a postupně dodám recepty do Dobromily na BC i sem.

Šťávička se už louhuje a švestky na povidla se  za chvíli budou koupat v cukru s octem. Těsto na muffinky kyne. A venku je hic. To je nápad, vařit a péct, když je venku 30 stupňů … ale když ona je to taková terapie. 

Švestkové orgie jsou v plném proudu:)

PS: A to o víkendu plánuju péct kuřecí stehna ve ......ové omáčce – no jo no;) 

Švestkové kynuté muffinky