Klárčin blog

Tuhle větu slyším nejradši :)

Po ehm asi šesti letech – jsem v sobotu sedla na kolo (ostudaaaa…)

Včera jsme byli s mužem na první výletě za vsí. (Kája chodí spát v půl sedmý a Klárka v sedm už je taky v pelíšku – takže hlídá Zuzi, to je fakt super, je zlatá :) )

Dneska jsme jeli už větší okruh a já po včerejšku teda necítila zadní část, vybrali jsme si do začátku strašný krpál z naší vsi, takže já viděla všechny svatý a když jsem  měla mžitky před očima, tak jsem prostě slezla a kolo vytlačila (ale fakt až u třetí mety, autobus pod hřbitovem a obecní ceduli jsem pokořila!!! :)))

A tenhle výhled za to stál :)

Pak už to šlo, střídavě z kopce dolů, pak mírný stoupáček, rovinka  a tak. Když mi muž v další vísce řekl: Tudyhle dolů – znělo mi to jako rajská hudba ;)

Cílem byl náš lesní restaurant a …

(já teda kafe;) )

No a kolečka zatím pěkně odpočívala a my jsme si pěkně pokecali. Prostě prima letní večer:) 

A ZJISTILA JSEM, ŽE ENDORFINY FUNGUJOU!!!! Projevujou se teda tím, že jsem se smála jak po pěti pivech a kdyby si muž celou dobu sklenici nedržel, podezříval by mě, že jsem upíjela:))) 

No a hlavně jsem ráda, že si plním své přání po té angíně. Že se víc hýbu, že se snažím odpočívat aktivně, že k tomu mám prima parťáka a že díky Zuzi tohle můžem :)

Prostě je mi hezky, po těle i na duši – a vo tooo deee :) 

Dneska bylo venku krásně, tak si děti užívaly – až teda na Zuzi, ta doma marodí s angínou :( Ale penicilin zabral a vypadá už víceméně dobře (a držkatá je dost, takže o ní strach nemám;)))

Ale mohla bych sem dát Zuzi fotku z Itálie, že jo;) Tak tady je, u Středozemního moře :)

No a tady už prcci na cákačce :)

A sluníčko konečně vyšlo zpoza mraků :)