Klárčin blog

Dějství první – 25 až 30 let zpátky:

Brzy ráno, kdy vzduch se nad řekou ještě sráží a voda je teplejší než náš dech, se brodíme s dědou kopřivama. Já nesu maličkou stoličku a děda zbytek: batůžek, krmení a prut. Jo a taky podběrák.

Sluníčko ještě snad ani nevystrčilo paprsek, všude je ticho, chatičky za námi spí. Tráva je mokrá od ranní rosy a my hledáme to svoje místo. 

Už se rozednívá. Sedíme na břehu a já pozoruju poklidnou Berounku. Občas se objeví na hladině kruh, občas nějak rybka ukáže ploutvičku. Děda sedí a mlčí. Pozoruje splávek. Já sedím a dělá mi strašný problém mlčet. Takže defakto nezavřu pusu a děda trpí. Je zlatej, vůbec mi to nedává znát. 

Ptám se na všechno kolem ryb a chytání, komentuju chuť těstíčka (musela jsem ochutnat nééé, jestli to maj rybky dobrý:)), témat se najde spoustu. Děda už možná lituje toho, že mě na svou ranní výpravu  opět vzal ;) 

Je mi šest, osm, deset – jsme na dovolené na Zvíkovci a rybaříme. Spolu. Já a můj dědeček. Tu vůni řeky a rozednívajícího rána cítím, stačí zavřít oči a nosem natáhnout. A vzdálený splav zpívá tu svou písničku …

Dějství druhé – srpen 2009:

Kája chrní, Klárka se dívá na pohádku pod sestřiným dozorem a my vyrážíme na malou objížďku na kolech. Já a můj muž. 

Někde uprostřed našeho okruhu zastavujeme a sedáme si k rybníku. Něco se mi začíná vybavovat. Vzpomínky se vynořují a já se vidím, jak sedím na břehu řeky s dědou. 

Pozoruju kruhy a sem tam se zaleskne ve večerním příšeří lesklé a tmavé tělo ryby. Naproti přes rybník sedí rybáři.

Najednou se skoro leknu. Do večerního ticha se ozve tůtání. Nevěřícně koukám, odkud to může být.

Nevěřím muži, že od rybářů.

Prý je to nějaká signalizace, že asi ťuká ryba na splávek.

Prý se to prodává.

Zjišťuju, že se asi hodím opravdu už jen do starého železa:) Na co signalizace u ryb? 

Pípání se opakuje asi 5× za tu chvilku, co u rybníku sedíme. Pokaždé to pak u rybářů ožije, nějaký malý kluk tam začne poskakovat kolem prutu. Občas to pípání mění tón. Třeba ukazuje souřadnice rybky, která se pohybuje pod hladinou, nebo rovnou to nahlásí, co je to za druh, kolik měří a váží?:)

Nevím a asi ani nechci vědět.

Jestli si to manžel nevymyslel a fakt něco takovýho dnešní rybáři používají, tak už fakt nevím. Nejsem proti pokroku až tak, ale  … 

Ten maličký splávek, do kterého to jemně ťukalo a nám se s dědou zatajil dech … že jsem i já přestala mluvit … ten obyčejný prut, stará stolička … a pak ty nejlepší ryby opečené do podkoviček obalené v červené paprice, jak to uměla jen naše babička … 

Něco by mohlo zůstat při starém …

V červenci se zúčastnila p. Kočová s rodinou (jak já říkám, naše šéfová ze SMA – stará se o nás, o cca 28 rodin v naší republice s touto nemocí) největší výroční konference SMA v USA.

Výstup ze setkání, zážitky, fotky a dojmy je možné stáhnout si tady: http://www.edis k.cz/…39.11MB .html

Heleno, moc děkuju a věřím, že vaše mise přinese pro naše děti hodně pozitivního – zase jsem mohla nechat oči na dětech ve Standeru Dani, kéž by spolupráce s firmou Ortoservis, jak píšete, vyšla a to co nejrychleji :)