Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Po téměř 14-ti dnech, kdy už jsme skoro nepočítali, že ho ještě uvidíme … se vrátil.
Jedno to sobotní ráno se mihnul u dveří naposled a pak nebyl nikde. Ani nevím, asi jsem to na blog ani nepsala. Bylo nám smutno. Člověk se dohaduje, co se takovýmu malýmu kotěti mohlo stát. Klárka se po něm hodně ptala a když jsme motali kofoláčky, tak u klubíček říkala, že by se to líbilo Vilíkovi.
Člověk se dohaduje, domýšlí, doufá. A kotě se mezitím zabydlí jinde, soudě podle plného bříška ;) Vilík ať byl kde byl, evidentně nestrádal ;)
Našla ho kamarádka Kačka a přinesla nám ho až domů. Mezi námi, asi to zase bude kotě putovní a bůhví, kde a komu právě chybí …
Nicméně radost ze shledání byla veliká, vrněl a předl, líbilo se mu psát se Zuzi zprávy na ajsku (všema dvaceti drápkama najednou, asi nějaká vyšší kočičí sekretářská !!!;) ) , napil se, něco pojedl a zmizel do noci.
Jsem moc zvědavá, jestli mě zítra ráno probudí Kájovo dovádění (Vilík spává na květináči u okna, kde má Kája postýlku a než zmizel, každé ráno si tam kluci povídali :) ).
Je také možné, že se toulal daleko a zpátky ho přivedly tóny spanilé flétnistky ;)
PS: Všimněte si na obouch fotkách Zuzčina posedu a co právě asi tak dělá ;) Od té doby, co má notebook (dostala od jednoho dědečka za studijní úspěchy) – buď surfuje nebo motá ;)
v kategorii Projekt 365 | 2 komentářů
Ufff…
Píšu až teď, když už je ten strach za námi.
Volala babička, že jsou s Davídkem v nemocnici (Davča je na prázdninách 220 km daleko…), má něco s okem a bude muset pod malou narkozu, aby mu to něco mohli vyndat.
Teď už je po zákroku, už jsem s ním i mluvila – do zítra zůstává s babičkou v nemocnici, ráno je snad pustí domů.
A v sobotu už ho uvidím a umačkám.
Je to hodně divnej pocit, když je tak daleko a já nemůžu NIC …
Člověku se honí tolik věcí hlavou … , co se všechno může stát. Ale nestalo, nestane a basta.
Je mu pět, z prcků je nejstarší. Ale přitom je to pořád malej kluk … I když umí tolik věcí a nezavře pusu jak je den dlouhej …
Už se nemůžu dočkat, až ho budu mít v náručí. Je mi líto, že nejsem s ním…
v kategorii Denní deníčky | 16 komentářů
| P | Ú | S | Č | P | S | N |
|---|---|---|---|---|---|---|
| « Čvc | Zář » | |||||
| 1 | 2 | |||||
| 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
| 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
| 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 |
| 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
| 31 | ||||||