Klárčin blog

Dneska jsem si nafotila pár bariér, s kterými se potýkáme prakticky každý den. 

Ale prý se blýská na lepší časy – tak uvidíme. Pokud to půjde podobným tempem jako slíbená oprava kulturáku nebo rybníky v klidové zóně, abych se bála, jestli to vůbec zažijem ;)

Skoro každý den vyjíždím s třema prďolama na nákup do našeho konzumu, nebo na poštu, nebo jen tak na procházku. (Za týden nám začne školka, takže 2× denně přes celou ves a zpět.) Bohužel 2/3 cesty nemůže Klárka jet na vozíku po chodníku. Nemáme tu sjezdy, máme tu tohle:

A na jistých místech není vyhnutí a musíme to vzít po docela frekventované silnici, než se zase dostanem do zony klidu.

Ale naděje umírá poslední. A třeba jednou budu moct jít se všema dětma po chodníku :) 

rajčaty a mozzarellou – recept TADY.

Za měsíc – snad to klapne, se zúčastníme setkání SMA rodin u Kladna. Musí to vyjít, asi Klárku preventivně zavřu doma, aby neomarodila, nebo nevím;)

Ještě nemáme jasno, v jaké sestavě a čím tam pojedeme – právě zjišťuju dopravu. Jsem rozhodnutá jet stůj co stůj, minimálně v sestavě já a Klárka:)

Strašně moc se těším na tváře, které znám zatím jen virtuálně nebo po telefonu. 

Těším se na přednášky a vůbec – cítím, že konečně i uzrál ten pravý čas. Musel utéct rok, abych věděla, že to zvládnu.

Vypadá to asi legračně, jak to tu píšu. Ale když se konala minulá setkání, sice nám to nevyšlo kvůli i jiným věcem – ale já si prostě nevěřila.

Teď těšení se je větší než … jak to napsat. O spinálce víme hodně, žijeme s ní, ale ještě jsem nikdy neviděla dalšího prcka nebo větší slečnu či mladého pána se stejnou diagnozou na vlastní oči. Fotka je jen fotka, video jen video. Těžko se to vysvětluje …

Tak doufám, holky, Wlčice, Marcel i vy další SMA mamky – že se poznáme:) Budete tam????:) 

Po včerejších dalších výpadech dvou nově zaregistrovaných nicků v mém autovém deníčku – Pett24 a Kaštanka, jsem se rozhodla, že TAM už psát nebudu.

Na blog se vyjádřím – a jakékoliv napadání stran podobných uživatelek nedemokraticky nepustím, to jen aby bylo jasno od začátku. Je to můj blog a jak říká Wlčice o svém, já si tu můžu psát  o čem chci a na hádky tady a lži a překrucování zvědavá nejsem.

On to bude vlastně jen pár vět- celou dobu jsem čekala, jestli to trkne i někoho jiného, snad jen Maty a ještě Helča si všimli, že ony diskutující, které se do mě nevybíravě pustili, jsou právě včera zaregistrované, což už samo je docela legrační ;)

A nejen to, Pett24 po pár odpovědích a dotazech hodně znervozněla a sklouzla ke gramatickým hrubkám, už si tak nehlídala slovosled a její styl mi náramně připomněl komentáře Zrzkyjedi. Jaká náhoda, že?

Netvrdím, že někdo jako Pett24 neexistuje. Ale myslím si, že z jiného počítače ty bláboly psala Zrzkajedi nebo jí blízká osoba a využila dat nějaké své známé postižené (viz. operace atd.) Jak je to s Kaštankem? Myslím, že to bude něco podobného. 

Napadání, že se upřednostňuju před Makulkou, že je ostudné vydat veřejný článek o autě, jakoby před dvěma měsíci nevyšel podobný veřejný článek o bazénu pro Maku (který teda ale nepsala Janina a měl asi 20 komentářů, takže si ho tolik lidí nevšimlo..) – a fůra dalších lží a nesmyslů. Na to opravdu reagovat nebudu.

Jen bych chtěla dodat, že to já jsem byla oslovená Nadací Zrnek, co dalšího bychom potřebovali, protože peníze pro Klárku se sbírali krásně i po zakoupení vozíčku (a věřte, nikoho pod krkem nedržím a ani pistoli nevlastním). 

Takže o další díl deníčku Všechno je jinak jsem byla požádána, protože na účtě viselo jen tak asi 40. tisíc a bylo třeba jim dát konkrétní cíl.  

Všimla jsem si, že někomu vadí ta masivní podpora, kterou na BC mám – jenže ona nevznikla jen tak, na to také spousta lidí zapomíná. 

Ale tady to vlastně vysvětlovat nemusím, tady se  to ví, takže – protože vám nemůžu poděkovat pod deníčkem, nechci tam už psát – děkuju tady, za podporu, za vaše slova, emaily a nebojte se, nehroutím se, bereme to s mužem docela s humorem, lidská hloupost nám neublíží :)

A jedeme dál, ne?:)

Musím, ty děti pořád něco chtěj:)))