Klárčin blog

Dobře, chcete to, máte to mít;)

V komentářích se dočítám, že je Klárka na fotkách pořád takové sluníčko, směje se, pohodová holčička – tak dneska vám představím Kabonidlo ;)

Pokoušela jsem se ho před vámi zatajit, ono totiž když se mu něco nelíbí, pěkně vrčí. Když se naštve hodně, tak štěkne. Ale nebudu vás šetřit. 

Jsou jí tři a má svou hlavu. Poslední dny létají naším domovem i tyhle hlášky:

Tohle  mi nemůžeš dělat, nemůžeš na mě pšece kšičet!!! (Když mírně zvýšeným hlasem napomenu Lady, že jí opravdu nebudem zvedat tisíckrát tu samou věc, kterou schválně pouští na zem – nebo mám v úmyslu jí čistit zoubky, prosím, ať dojede do koupelny, ale slečna neslyší a neslyší a neslyší;) )

Kadle, todle mi plostě nedělej !!! A dost !!! (cokoliv, co jí Kadel dělá a jí se to nelíbí, prakticky je to všechno;) ) 

Mně se to nelíbí a já nebudu spát!!! Už nikdy nebudu spát!!!

… a spoustu dalších, jen si je teď hned nevybavím.

Umí uraženě odjet z místnosti  a kde jsou dveře směrem z místnosti, tak s nima vesele práskne (najede vozíkem a je to;) ) Když jsou dveře z jejího pohledu nezavíratelné, poodjede si k takovým, kde si prásknout může, minimálně v koupelně bývá zavřená často a ráda ;)

Umí se čuřit a naštvaně nám i klukům vyhrožovat, že si už s náma nebude nikdy hdát, nikdy povídat a „jsem na tebe naštvaná!!!“ 

Párkrát po mě už pěkně štěkla, to když jí dojdou argumenty – zamračí se a … vrrr haf ;)

To se teda musím držet a odcházím, aby neviděla, jak se směju:)))

Prostě obyčejná tříletá držkatá holčička – svaly kolem pusiny jí zdá se, neatrofují ;)

(Doufám, že pochopíte můj černý humor, sem tam s ním vyrukuju, to se jináč nedá;) ) 

K anketám nějak nestíhám se vyjadřovat, ale chtěla bych moc poděkovat, že tak krásně hlasujete – skoro v každé je kolem 350 hlasů, to je strašně moc:)

Výsledky všech, co zatím byly, tu mám před sebou, ale ten čas… tak ráda bych udělala nějaký výcuc – jak to jen půjde, zkusím to sepsat :)

Dneska jsem poslala novou anketu a pokud byste se k ní rádi vyjádřili i jinak než hlasováním, můžete sem pod článek. Pokud vás napadá nějaká jiná odpověď, budu jen ráda:)

Je pravda, že blog píšu hlavně  kvůli sobě, kvůli tomu, že mi pomáhá se s nemocí Klárky vyrovnávat jako by nedokázalo ani deset psychologů. Ale bez vašich komentářů, bez té zpětné reakce, bez vaší přízně – by té by radosti z něj bylo jen půl.

Už jsem vám dlouho nepoděkovala tuším – a toho není nikdy dost. Děkuju vám všem, kdo sem chodíte pro potěšení, pro radost a někdy si zasmutnit se mnou. Kdo se zajímáte o tu naší malou princeznu, která i přes svou nemoc je naprosto úžasná, statečná a je naším sluníčkem. Děkuju za tu spoustu podpory o víkendu i teď, ať už přímo v komentářích, nebo v emailech, soukromých zprávách … 

Díky za všechno, jsem ráda, že vás mám :)