Klárčin blog

Jsou pryč dva měsíce a kousek a pomalu dalších stotisíc návštěv je TADY!!! 

Nechcete mi ten blog strhnout, že ne:))

Oslavovat ještě nebudem, počkáme si až padne třístovka – ale něco na pořádnou oslavu tu přece je:)

Možná vám něco říká nick Schytlik.

Tak tomule nicku se právě narodiloooo – miminko:)

Nádhernej chlapeček Marc Samuel a já mu v tomhle článku připíjím na zdraví, na lásku, na šťastný život!!:)

A heč – mám v mejlu fotku, pokud dostanu povolení, vyvěsím maličkého i sem. 

Snad nevadí, že se tu dělím o dojetí, radost z nového chlapečka, z toho, že někde je další šťastná máma a táta … 

Moc bych přála všem, kdo si miminko přejí, aby jim bylo dáno.

A ještě víc bych přála miminkům, aby je v životě nic netrápilo, aby byla zdravá a šťastná a milovaná.

Tak to má být.

Mám nové brýle.

Jsou modré. Možná jsem si měla koupit růžové.

Třeba bych pak spoustu věcí viděla jinak, třeba bych alespoň po dobu, co bych je měla nasazené, letěla na růžovém obláčku, dívala se na šťastné lidi, vnímala jen to pozitivní a usmívala se jako diblík.

Nebo co černé? 

Vidět jen hořce, smutně. Smích zakutat hluboko a všechno vnímat přes bolest.

Mé brýle jsou modré.

Mé dny jsou barevné.

Nechám to tak. Bez bolesti nepoznám štěstí, bez dobroty nepoznám zlo. Oheň tak nepálí, když nevím, jak chladí led. A co je chvíli černé může být za malý okamžik úplně jiné.

Je prostě normální cítit se každou chvíli jinak. Růžový obláček není to pravé jako není to pravé jen černý mrak. Jednou jsme dole, jednou nahoře.  

Mé nové brýle jsou fajn. 

Každopádně má nejstarší ocení, že se už nekřením na monitor ;)

A to je rozhodně pozitivní zpráva dnešního dne, takže – modrá je dobrá;)