Klárčin blog

Dobře, chcete to, máte to mít;)

V komentářích se dočítám, že je Klárka na fotkách pořád takové sluníčko, směje se, pohodová holčička – tak dneska vám představím Kabonidlo ;)

Pokoušela jsem se ho před vámi zatajit, ono totiž když se mu něco nelíbí, pěkně vrčí. Když se naštve hodně, tak štěkne. Ale nebudu vás šetřit. 

Jsou jí tři a má svou hlavu. Poslední dny létají naším domovem i tyhle hlášky:

Tohle  mi nemůžeš dělat, nemůžeš na mě pšece kšičet!!! (Když mírně zvýšeným hlasem napomenu Lady, že jí opravdu nebudem zvedat tisíckrát tu samou věc, kterou schválně pouští na zem – nebo mám v úmyslu jí čistit zoubky, prosím, ať dojede do koupelny, ale slečna neslyší a neslyší a neslyší;) )

Kadle, todle mi plostě nedělej !!! A dost !!! (cokoliv, co jí Kadel dělá a jí se to nelíbí, prakticky je to všechno;) ) 

Mně se to nelíbí a já nebudu spát!!! Už nikdy nebudu spát!!!

… a spoustu dalších, jen si je teď hned nevybavím.

Umí uraženě odjet z místnosti  a kde jsou dveře směrem z místnosti, tak s nima vesele práskne (najede vozíkem a je to;) ) Když jsou dveře z jejího pohledu nezavíratelné, poodjede si k takovým, kde si prásknout může, minimálně v koupelně bývá zavřená často a ráda ;)

Umí se čuřit a naštvaně nám i klukům vyhrožovat, že si už s náma nebude nikdy hdát, nikdy povídat a „jsem na tebe naštvaná!!!“ 

Párkrát po mě už pěkně štěkla, to když jí dojdou argumenty – zamračí se a … vrrr haf ;)

To se teda musím držet a odcházím, aby neviděla, jak se směju:)))

Prostě obyčejná tříletá držkatá holčička – svaly kolem pusiny jí zdá se, neatrofují ;)

(Doufám, že pochopíte můj černý humor, sem tam s ním vyrukuju, to se jináč nedá;) ) 

K anketám nějak nestíhám se vyjadřovat, ale chtěla bych moc poděkovat, že tak krásně hlasujete – skoro v každé je kolem 350 hlasů, to je strašně moc:)

Výsledky všech, co zatím byly, tu mám před sebou, ale ten čas… tak ráda bych udělala nějaký výcuc – jak to jen půjde, zkusím to sepsat :)

Dneska jsem poslala novou anketu a pokud byste se k ní rádi vyjádřili i jinak než hlasováním, můžete sem pod článek. Pokud vás napadá nějaká jiná odpověď, budu jen ráda:)

Je pravda, že blog píšu hlavně  kvůli sobě, kvůli tomu, že mi pomáhá se s nemocí Klárky vyrovnávat jako by nedokázalo ani deset psychologů. Ale bez vašich komentářů, bez té zpětné reakce, bez vaší přízně – by té by radosti z něj bylo jen půl.

Už jsem vám dlouho nepoděkovala tuším – a toho není nikdy dost. Děkuju vám všem, kdo sem chodíte pro potěšení, pro radost a někdy si zasmutnit se mnou. Kdo se zajímáte o tu naší malou princeznu, která i přes svou nemoc je naprosto úžasná, statečná a je naším sluníčkem. Děkuju za tu spoustu podpory o víkendu i teď, ať už přímo v komentářích, nebo v emailech, soukromých zprávách … 

Díky za všechno, jsem ráda, že vás mám :)

Včera večer rodinná rada rozhodla, že dnešní den se bude výletovat.

Jeli jsme na Gutštejn – je tam nádherná asi sedmikilometrová procházka lesem podél Úterského potoka. Mechaničák musel zůstat doma, Klárka v pohodě přijala, že půjde do kočárku. 

Pár momentek, víc napíšu během dneška do zamčeného článku.  

Kdyby bylo jak se pod Gutštejnem dostat přes potok, byla by to do budoucna krásná procházka i s električákem. Cesty byly v pohodě, až na pár kořenů, to bychom zvládli. Asi založím sdružení: Na hrady i s kolečkama navíc ;) , aby se i handicapovaní dostali kam my všichni ostatní. 

Gutštejn by za to teda určitě stál !!

Dneska jsem si nafotila pár bariér, s kterými se potýkáme prakticky každý den. 

Ale prý se blýská na lepší časy – tak uvidíme. Pokud to půjde podobným tempem jako slíbená oprava kulturáku nebo rybníky v klidové zóně, abych se bála, jestli to vůbec zažijem ;)

Skoro každý den vyjíždím s třema prďolama na nákup do našeho konzumu, nebo na poštu, nebo jen tak na procházku. (Za týden nám začne školka, takže 2× denně přes celou ves a zpět.) Bohužel 2/3 cesty nemůže Klárka jet na vozíku po chodníku. Nemáme tu sjezdy, máme tu tohle:

A na jistých místech není vyhnutí a musíme to vzít po docela frekventované silnici, než se zase dostanem do zony klidu.

Ale naděje umírá poslední. A třeba jednou budu moct jít se všema dětma po chodníku :) 

rajčaty a mozzarellou – recept TADY.

Za měsíc – snad to klapne, se zúčastníme setkání SMA rodin u Kladna. Musí to vyjít, asi Klárku preventivně zavřu doma, aby neomarodila, nebo nevím;)

Ještě nemáme jasno, v jaké sestavě a čím tam pojedeme – právě zjišťuju dopravu. Jsem rozhodnutá jet stůj co stůj, minimálně v sestavě já a Klárka:)

Strašně moc se těším na tváře, které znám zatím jen virtuálně nebo po telefonu. 

Těším se na přednášky a vůbec – cítím, že konečně i uzrál ten pravý čas. Musel utéct rok, abych věděla, že to zvládnu.

Vypadá to asi legračně, jak to tu píšu. Ale když se konala minulá setkání, sice nám to nevyšlo kvůli i jiným věcem – ale já si prostě nevěřila.

Teď těšení se je větší než … jak to napsat. O spinálce víme hodně, žijeme s ní, ale ještě jsem nikdy neviděla dalšího prcka nebo větší slečnu či mladého pána se stejnou diagnozou na vlastní oči. Fotka je jen fotka, video jen video. Těžko se to vysvětluje …

Tak doufám, holky, Wlčice, Marcel i vy další SMA mamky – že se poznáme:) Budete tam????:) 

Po včerejších dalších výpadech dvou nově zaregistrovaných nicků v mém autovém deníčku – Pett24 a Kaštanka, jsem se rozhodla, že TAM už psát nebudu.

Na blog se vyjádřím – a jakékoliv napadání stran podobných uživatelek nedemokraticky nepustím, to jen aby bylo jasno od začátku. Je to můj blog a jak říká Wlčice o svém, já si tu můžu psát  o čem chci a na hádky tady a lži a překrucování zvědavá nejsem.

On to bude vlastně jen pár vět- celou dobu jsem čekala, jestli to trkne i někoho jiného, snad jen Maty a ještě Helča si všimli, že ony diskutující, které se do mě nevybíravě pustili, jsou právě včera zaregistrované, což už samo je docela legrační ;)

A nejen to, Pett24 po pár odpovědích a dotazech hodně znervozněla a sklouzla ke gramatickým hrubkám, už si tak nehlídala slovosled a její styl mi náramně připomněl komentáře Zrzkyjedi. Jaká náhoda, že?

Netvrdím, že někdo jako Pett24 neexistuje. Ale myslím si, že z jiného počítače ty bláboly psala Zrzkajedi nebo jí blízká osoba a využila dat nějaké své známé postižené (viz. operace atd.) Jak je to s Kaštankem? Myslím, že to bude něco podobného. 

Napadání, že se upřednostňuju před Makulkou, že je ostudné vydat veřejný článek o autě, jakoby před dvěma měsíci nevyšel podobný veřejný článek o bazénu pro Maku (který teda ale nepsala Janina a měl asi 20 komentářů, takže si ho tolik lidí nevšimlo..) – a fůra dalších lží a nesmyslů. Na to opravdu reagovat nebudu.

Jen bych chtěla dodat, že to já jsem byla oslovená Nadací Zrnek, co dalšího bychom potřebovali, protože peníze pro Klárku se sbírali krásně i po zakoupení vozíčku (a věřte, nikoho pod krkem nedržím a ani pistoli nevlastním). 

Takže o další díl deníčku Všechno je jinak jsem byla požádána, protože na účtě viselo jen tak asi 40. tisíc a bylo třeba jim dát konkrétní cíl.  

Všimla jsem si, že někomu vadí ta masivní podpora, kterou na BC mám – jenže ona nevznikla jen tak, na to také spousta lidí zapomíná. 

Ale tady to vlastně vysvětlovat nemusím, tady se  to ví, takže – protože vám nemůžu poděkovat pod deníčkem, nechci tam už psát – děkuju tady, za podporu, za vaše slova, emaily a nebojte se, nehroutím se, bereme to s mužem docela s humorem, lidská hloupost nám neublíží :)

A jedeme dál, ne?:)

Musím, ty děti pořád něco chtěj:)))

Mně se nikdy nepodaří toho lumpa ani zahlídnout – prostě najednou běží počítač, najednou běží televize a viník mizí vedle v pokoji (moc dobře ví, že na čumplíky nemá sahat;) )

Klárce se podařilo nemožné (asi to záškodník nečekal:)))

Zvěčnila ho při destrukční činnosti – na fotoaparát. Moc ráda totiž fotí, vozí si ten můj menší foťák na pásku u vozíčku a snaží se jak to jen jde. Vysoko ho neuzvedne, tohle asi byla velká náhoda – ale povedlo se, důkaz je na světě:)))