Klárčin blog

… nebyl na místě.

Klárce se s večerem přihoršilo, hoří, přes spaním zvracela, poprvé co berem Valproát se mi nepodařilo ho do ní dostat.

Odpoledne ještě pila dost, pak už nechtěla nic.

Pokašlává, polyká hleny, je to tady zase :(

Ráno sjedem k naší paní doktorce, už je naštěstí v ordinaci (byla na dovolené, asi Klárka čekala na ní …) Změří jí CRP, poslechne a uvidíme. Rozjeté to určitě nemá, takže snad jakýkoliv zánět v dýchacích cestách nebo kdekoliv zachytíme včas.

Myšička moje… celé tři měsíce byla zdravá – asi bych měla být vděčná za to krásné léto (které jsem si pokazila jen já tou angínou, ale čert to vem). 

Děkuju za ní, že na ní myslíte!!! Bude to dobrý, musí…

Podzim je tu v plné parádě.

V plné parádě se taky pracuje na tom, aby zvěř v zimě měla co potřebuje, aby bylo kam vyvést mláďátka, aby na seno nepršelo…

OvceKlárka

Krasavec Matýsek

No a u třešní se už připravuje dříví na zimu, na tu příští :) Prostě pořád dokola …

U některých dětí prý horečky dokážou věci.

U Kájíka minulý týden probudily horolezecké sklony.

V noci si spím a najednou mi někdo mluví u hlavy. Vyděsila jsem se neskutečně, protože jsem poznala ten hlas. Nebyl to muž, nebyl to David, byl to KADEL!!!!

Prostě tak normálně se naučil vylézt z cestovní postýlky.

Nejdřív jsem propadla zoufalství, že je konec pokojnému spánku – vyleze si kdy bude chtít, nikdo se nevyspí, on se nevyspí, bude zdrhat v nestřežených okamžicích, pomooooc !!!

Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří a Kája po pár uloženích zjistil, že pokud vylejzá, když to není žádoucí, maminka se nejen zle tváří, ale i hrozí a vůůůbec není tou milou maminkou, kterou má rád ;)

V noci už mi nemluví u hlavy, zavolá mě, počká až přijdu a uložím, pohladím a spinká dál. Seskok si háže až ráno, s rozedněním.

Je to náš myšák. Nikdy bych si netipla, že v necelých 20-ti měsících bude takový artista:)

Zoufalství vystřídala pýcha.

Tak to bejvá :)

PS: Klárce je líp, horečku nemá, maličko kašle, ale fakt maličko a jen někdy, po poradě s dr. jsme zatím doma, kdyby cokoliv, jedem se nechat prohlídnout. 

Blani, moc moc děkujeme za balíček plný krásných věcí – kalhoty jsou náádherně dlouhé, Klárce nebudou čouhat na vozíčku lýtka!!:) Čepička jí moc sluší a ta bílá bundička je kouzelná, akorát se děsím, že po deseti minutách už bílá nebude:))

Nicméně je moc krásná:)

A z balíčku dobrot měly děti velkou radost, do odpoledne Klárka nechtěla nic jíst, jediné co si dala, byla Kinder čokoláda od tebe:) 

Rozbalovali jsme s Klárkou spolu, ale byla od rána taková nijaká, asi jak ten bacil na ní lezl, tak ani nemám fotku – ale mám aspoň tuhle:)

Opravdu moc děkujeme !!! :)

Tak asi se přece jen nakazila od Kájíka … nebo nevím, prostě je podzim a bacily útočí …

Snad neskončíme jako Majda … ta je od neděle v nemocnici a my na ní moc myslíme… 

Klárka má zatím horečku (před chvílí 38,2), od rána je taková nijaká, nechce jíst, stěžuje si na bolest bříška, pít jí taky nechutná, ale zatím do ní dostanu aspoň něco …

Malilinko pokašlává, ale fakt maličko – snad se to nerozjede…

Uvidíme … co víc říct …

… jak doma (buď někdo marůdkuje, nebo protifkuje, něco chce … nebo se na mě valí hory nevyžehleného prádla a tak 2× denně hora nádobí),

… tak na blogu, který dopisuju se zpožděním a to já nerada …

… na netu vůbec, kde je čas na mé milované Bécéčko? Jsem ráda, když je chvilička na počtení sem tam nějaké diskuze nebo deníčku, ale i to se stává poslední dobou spíš výjimkou …

A k tomu všemu jsem nakonec kývla.

Jojo, na knížku :)

Takže se rodí, pomaličku, bolestně a v ukradených pikosekundách. Dnes jsem odeslala první nástin dvou kapitol Martině Drijverové (prý jí můžu prásknout:))) a jsem zvědavá, jestli to bude od začátku špatně a bude se přepisovat nebo třeba jen trošku? ;) 

Ano, Martina je ta paní, spisovatelka a dramaturgyně, která mě oslovila před pár dny s nápadem, jestli nechci napsat knížku – a s nabídkou pomoci s ní. Na rovinu přiznám, že ač jednu její knížku vlastním a dvě jsem četla (ale to je už dávnějc), tak se mi u mejlu od ní nerozsvítilo. No jsem blondýna, netřeba víc dodávat:)))

Po poradě doma s mužem, s dětmi, které z toho mají rozum (čili s jedním kouskem:)), jsem si řekla, že to zkusím.

Že ale nesmím odbýt: děti, domácnost, vaření, blog – a naše večery s mužem. 

Logicky jediná chvilka, kdy je čas na knížku, je hodinka po obědě, kdy Káčka spí a zbytek zvěře je ve škole a v práci.

Synchronizace přesto nevychází, pokaždé do toho něco vleze – já si prostě neumím zorganizovat čas!!!

A tak ve výsledku tohle těhotenství potrvá asi  veeeelmi dlouho a porod je v nedohlednu. TP v průkazce rozhodně nemám;) 

Já jen tiše doufám, že nejsem slonicí …

Až se zima zeptá … tedy až se ovce v zimě zeptaj: Je tu někde něco k snědku, béééé????

Odpovíme: Jo! ;)

Dnešní den byl zásobovací, co se ovčích žaludků týká. 

První dva balíky sena jsou přivezeny a dovaleny na místo. Dostat je z rozkopaného rybníčku, kam vesele hupsly při své cestě na místo (budoucí část salaše) byl výkon hodný siláků – a ti ve složení muž, já a Zuzka si pěkně mákli (já si dokonce hnula s plotýnkou nebo něčím v zádech, heč!!:)).

Holky ovšem žáden respekt nemají a i když je ještě tráva zelená a mají jí plnou louku, okamžitě je zaujala narvaná špajzka a od té doby jen žerou a žerou a žerou  a Xena dokonce zaujala strategickou pozici, kam si za ní nikdo netroufnul a zbytek jen tiše záviděl a přežvykoval nudně dole na zemi ;)

Tímhle tempem valíme za chvíli další balíky :))

No a krátce před obědem se stavil bývalý majitel Matýska a přivezl nám čtyři metráky krmné řepy – jak na tu se ovečky vrhají, to by člověk nevěřil. 

Když se tak na ně dívám, když se tak zadumaně při západu slunce válí na slámě a líně přežvykujou, docela bych aspoň na chvíli chtěla být naší ovcí :) Každopádně na zimu maj vystaráno – na rozdíl od nás ;) 

Kájíkovi není od středy dobře.

Sobotu zvládli s tatínkem v pohodě, dietka, smecta, kluci zvládali často pít -  v neděli situace podobná, horečka sice pryč, ale ten průjem i když ne už tak častý, lumpíka trápil pořád.

Odpoledne se začalo blýskat na lepší časy, hubeňour (strašně mu spadlo bříško) začal mít zase chuť k jídlu a suché brambory jedl s výrazem gurmána :)

Virozu ale vystřídala puberta. Další v řadě.

Tatam je náš usměvavý chlapeček. Vyřvává si totálně všechno. Ani péče o pět malých drobků na vozíčku by mě snad nevyčerpávala tolik, jako to věčné Karlovo trucování, řev, dokola opakované: autíkoooo mamikoooo – večer jsem byla šťastná, že šli kluci ven a doma jsme zůstali s Klárkou a rozhostilo se TICHO!!!

Klárka si malovala ve standeru, já jsem ani nevím co … jo, nasávala pohodu a že nemusím v každé minutě něco řešit. 

Minulá puberta byla také po nemoci, po těch aftíkách. Káju zřejmě rozhozený zdravotní stav totálně vykolejí a pak se dva týdny vzpamatovává a vymezuje si nové hranice. Teda pokouší se. Než zjistí, že zůstavají na místě a že vážně nepovolíme.

Bude zase dobře. Na těle i na duši. Za 14 dní možná i nám, rodičům ;) 

Myslím, že tady netřeba slov – fotky z hraní venku (odpoledne bylo krásně) ještě dodám, má je Zuzi v mobilu :)

Kámošky na kolečkách :)

Klárka s Aničkou Kočovic 

A s klauny přišly slzy – od smíchu ;)

Hádanka pro bloggerky a bloggery – kdo se to s Klárkou tak řehtá na fotce ? (kvalita nif mof, ale děti jsou tu úžasný :) ) 

Hádanka pro Šulánkovic deníček ;) Kdo je to vedle Klárky? ;)

Zpátky domů – bylo to bezva, ale už bych spinkal …