Klárčin blog

První zářijový den – den malých předškoláčků, školáčků i studentů. 

Den, kdy prázdninový chaos nahradí řád – chacha ;)

U nás to znamenalo, že Zuzi nastoupila do prváku na stavebce (dojmy ústní budou až přijde ve čtvrtek od táty), Davídek do třídy předškoláků ve školce a poprvé vůbec neplakal (jinak každý školkový rok to odloučení prožíval, no už je prostě mazák ;)) 

U nás to znamenalo, že mám pocit, že skoro nic nestihnu. Ráno odvést do školky s celou výpravou (a to je léto, jak to budu dělat v zimě, to oblíkání a tak, už jsem zapomněla;) ), na zpáteční cestě nákup už jen s Káčkama a stejně dorazíme domů až po hodině a půl po vyjití. Pak chvilka doma a zase ven do oběda. Když mrňata spala, tak jsem roztřídila kopu dalšího prádla a pověsila dvě pračky, domotala jednoho kofoláčka a trošku tu poklidila, abych v půl třetí koukala nervozně na hodinky, kdy se prckové vzbudí, abychom zase šli pro Davídka.

Tam nám naštěstí vybylo dvacet minut a Klárka si hrála aspoň chvilku na školkovém písku s holčičkama, pak honem domů, předat kluky manželovi a jet na rehabku a plavání. 

Písek se nám protáhl a Karel bez kočárku taky nejde na čas, takže jsem Klárku, vozík a batoh hodila do auta a až v Horní Bříze mi došlo, že jsem jí nevzala její sedačku a posadila jí do Kájovo (no pako). No nic.

Cvičení Klárku doničilo a mě zase bazén. Nějak jsem čekala na sestřičku, že přijde s Klárkou plavat, ale asi jsem něco špatně pochopila a tak jsme si to odcvičili spolu a bylo to prima, akorát jsem se k autu doploužila jak mátoha;) Klárka měla teda taky dost. Navíc sestřička nám řekla, že vozík musíme nechat v šatně – a tak jsem musela s Klárkou v náručí, ručníky, klíčky a plavacím kruhem absolvovat cestu do sprch, tam nás obě nějak osprchovat, pak zase popadnout věci a dostat se k bazénu. Polívalo mě horko, jak to budu dělat, až bude třeba o tři roky větší. 

Naštěstí jsem se po plavání domluvila s p. dr., že s čistým vozíčkem můžem až k bazénu, velké ufff … Klárka mi po osprchování klouzala, nějak vůbec nešla vzít, do toho plný ruce dalších věcí, musím říct, že mi sprcha byla k ničemu, jsem byla do minuty zase zpocená jak …

Celkově ale dojem super, to jo, jen organizačně jsme se asi špatně pochopili, příště už to bude dobrý:)

Fotku pochopitelně nemám, ač jsem foťák měla v batohu, tak jsem prostě neměla jak ho k bazénu vzít, to už nešlo.   Takže aspoň fotka unavené princezny před cestou z rehabky domů:)