Myšlenka dne

Nezáviď nikomu. Nevíš, zda neskrývá něco, co bys s ním za žádnou cenu nevyměnil.

(A. Strindberg)

 

2 Září 2009

Óda na vozík

Nevěřila jsem svým vlastním očím, když mi dnes přišel email od p. Kočové – a pak jsem si to taky přečetla na diskuzi spinálky. 

Že s firmou Ortoservis, od které máme mechanický ultralehký vozíček pro Klárku, VZP neuzavřela smlouvu a že tudíž hrozí reálně, že už žádné další dítě nebude mít proplacenou ani polovinu z té ohromné částky 55. tisíc, co vozík stojí a rodiče budou muset shánět sponzory na částku celou … a co si budem povídat, ne každý na to má, „doprošovat se“, když sám peníze nemá …

Zítra v Televizních novinách na Nově bude asi kratší zpráva a delší reportáž bude o víkendu ve Střepinách

Potom se nějak spojíme, my rodiče dětí, kteří mají to štěstí a vozíček mají, abychom zabránily tomu, aby další a další děti měly tu cestu  k samostatnosi těžší, než teď. 

Pojišťovna prý argumentuje tím, že na trhu jsou srovnatelné pomůcky a že tenhle vozík zřejmě není tak potřebný.

Je to NESMYSL!!!

Mechanický vozík Micro, který má Klárka od dvou let je ZÁZRAK - a žádný podobný lehoučký vozíček, který může ovládat dítě tak nemocné a oslabené, jakou jsou naše děti se spinální atrofií, žádný takový vozíček náš trh nenabízí!!!!

Vozíček váží tři a půl kila a je vyroben tak, že i slaboučké děti se uvezou – to ať asi říká kdo chce co chce, to je prostě ZÁZRAK a každý mrňousek má právo na to, aby ho měl!!! Copak nestačí, že ho pojišťovna doteď nehradila celý? Že i tak se musí veliká část doplácet? 

Tolik Klárce dal, jak strašně moc jí změnil život. Vy, kdo nás čtete, to víte … já to vím. 

Dneska je to jen takový zoufalý a nevěřícný výkřik. Ale já něco připravím, cítím, že musím. Ještě to nemám pořádně promyšlené, počkám si taky na ty reportáže. A pak něco vymyslím, protože vím o dalších dětech, které jsou mladší než Klárka a na takový vozíček čekají. Zatím jezdí v kočárcích, ale k tomu přece nemusí být odsouzení na dýl, než je nutné? 

Nás čeká za rok shánění peněz na větší mechanický vozík, už teď jak Klárka roste je vidět, že tenhle maličký jí přestává stačit. I když se trošku dá dát podnožka níž a tak, ale je prostě maličký. Vím, že tenhle budem muset pojišťovně vrátit bez nároku na to, aby nám někdo pak  vrátil, co jsme sehnali za doplatek. Navíc vím, že nemáme nárok pět let od pořízení vozíčku žádat o další, takže prostě smůla, na nějaký další bude pojišťovna slyšet až bude Klárce sedm let … 

Takže kvůli nám to dělat nebudu. Nám nic v momentální legislativě nepomůže. Ale za další maličký prďolky, kterým osud nadělil tuhle hnusnou mrchu, za ty udělám cokoliv. Aby lidi v pojišťovně pochopili, že není možný žít jen vleže, že kočárek děti sice doveze z místa na místo, ale vůbec neřeší že také samy někam chtějí,  že bez vozíčku jste prostě jen panenka, hadrová panenka odkázaná na vůli někoho jiného a to doslova …

Je mi smutno a snad to dobře dopadne… ale je třeba za tím vším vidět konkrétní lidi, konkrétní děti, pro které je ten maličký vozík, geniálně vymyšlený, opravdovým ZÁZRAKEM …

p1012378.JPG

v kategorii Denní deníčky, Kompenzační pomůcky | 33 komentářů

2 Září 2009

Ve školce (25.den/P365-2)

Dneska jsme ze školky nespěchali na žádné plavání, tak si děti užili školkové zahrady i společnosti dětí do alelujá:) (A já prima pokecu s kamarádkou učitelkou a jednou maminkou;) ) 

Klárka důležitě vařila dobroty z písku.

kopie-p1012571.JPG

Kluci hráli fotbal (Kája se přidal až později, když už řadu borců odvedli domů jejich maminky).

kopie-p1012577.JPG

Momentka (nevím proč se mi tahle fotka líbí…)

kopie-p1012575.JPG

A nakonec cesta domů, ke konci byl Kája znaven, tak se trošku povozil na vozíčku (držím ho, jen pro ten okamžik vyfocení jsem poodstoupila a vozík stál) – nebylo by špatný nějak vymyslet pro chvíli krize, kdy ho bolí nožičky, nějaké sedátko nebo úchyt, aby tam byl bezpečně – v kočárku být nechce, tohle by nebyla špatná varianta. Hlavně pro mě teda, je úleva neřídit další stroj – je paráda mít taky někdy volný ruce:) 

kopie-p1012582.JPG

A zdravotní pojišťovna nemůže mít žádné námitky, tralala (jinak když něco hradí, je tam tisíc bodů, kdo nesmí pomůcku používat atd. atd. – např. do Klárčiny židličky v kuchyni dle smlouvy nemůže ani na chvíli nikdo jiný ;) ) 

Jinak Kája se netváří nadšeně, ale to nebylo z jízdy, ale z podstaty, byl už zpruzenej, utahanej a doma trvalo asi čtvrt hodiny, než se u jídla a pití uklidnil;) Chlap no ;) 

v kategorii Projekt 365 | 6 komentářů

nahoru »