Klárčin blog

Dneska to bylo na rehabce moc prima:)

Klárka si nejdřív půl hodiny zacvičila se sestřičkou (já prostě furt zapomínám, jak se jim říká, jooo fyzioterapeutka – ale sestřička je hezčí:))).

A pak jsme šli do bazénu.

Protáhli jsme si nožičky, prstíky, ručičky, prostě všechno a po chvilce nám sestřička pustila protiproud. To bylo něco!!!

Dneska jsme byli v bazénu jako poslední, tak jsme tam mohli zůstat dýl, pssst ;) Jsou na nás moc hodní:)

Jedna sestřička, s kterou jsme cvičili poprvé, mi říkala, že si na netu chtěla najít něco o spinálce. A skoro pokaždý že jí to hodilo na náš blog:))) Líbil se jí, tak mi udělala radost:) Prý našla nějaké odborné články, ale ty naše jsou lepší – no aby neeee, že jo ;)

Prostě to bylo prima, s vozíčkem jsme mohli až k bazénu, užili jsme si s Klárkou legraci. 

Kluci zatím hospodařili doma a prý se ovcím podařilo dvakrát utéct na naši zahradu – suffolky šlo lehce odlákat na oves, ale Mates, to je hlava skopová, ten se prostě oblbnout nedá. Toho musel vzít muž za „držáček“ a odtáhnout :))) 

Prostě prima den:)

Na svém blogu na iDnes publikovala Markéta článek, který se dotýká toho problému, který byl nastíněn ve Střepinách.

Jmenuje se Trest za špatné geny? – klikněte  a můžete si ho  přečíst.

Jsem zvědavá, jestli se diskuze ještě nějakým směrem pohne, ale tohle téma zase moc lidí nezajímá, bohužel. Ale moc Makýš děkuju, napsala to moc dobře.

Jeden komentář v diskuzi pod článkem mě docela dostal – před chvílí jsem byla věšet prádlo a tak jsem si tam pod šňůrama přemýšlela, co by na našem místě onen pisatel dělal. Kdybychom se řídili jeho názorem a vnímali to stejně – tak v okamžiku, kdy jsme se dozvěděli Klárčinu diagnozu, jsme jí pravděpodobně měli opustit, nechat v nějakém zařízení, kde by ležící a rezignovaná čekala na … 

Myslím, že tohle nemůže snad nikdo myslet vážně a tak se tím ani nebudu zabývat. Ano, lidi jsou různí a mnohdy jejich slova jsou silnější než oni sami a kdoví, jak by to opravdu ten pisatel prožíval. My prostě nežijeme v době, kdy se novorozenci hážou ze skály, aby se ukázalo, který přežije a který ne. 

Díkybohu žijeme v jiné době. Leccos jednoduché není, ale já jsem šťastná, že naše holčička může být s námi. Že sice nejde všechno hladce, ale to nejdůležitější má­me.

Máme sebe.