<!–texy–>Míšo, já jsem moc ráda, že píšeš!!!! Měla bys víc!!!

Protože ty se pokoušíš častokrát o jiný úhel pohledu a já se mu nebráním, jen to prostě vidím třeba jinak, ale to neznamená, že o tvých slovech nepřemýšlím ju?:)

Mnohokrát mi to tvé “jiné” vidění pomohlo, asi to ani nevíš…

<!–texy–>Diny no jo, já mám takové tendence každého obhajovat… (teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně

Jasně, já si netroufám tvrdit, jak bych se zachovala. Asi i proto jsem dala ten odkaz - Flo to zažila, určitě víš. A když jsem tohle od ní nedávno četla, došlo mi, jak to jako rodič v takové situaci vidí.

Přesně jak píše MAxik, u Klárky nejde o délku, ale o kvalitu. Takže k tomu článku to prostě bylo mimo…

Ještě mne napadl příklad Míši z KM - jak si ji vzali rodiče domů - určitě bych v takovém případě neodpojila dítě od přístrojů.
Ona ta hranice, kdy už “nechat být”, se nedá najít.
Ale umím si představit situace, kdy se “uměle prodlužuje život” a přitom by bylo lepší, kdyby se tak nečinilo.

A Klárku z takových úvah vynechávám.

Ach jo. Že se snažím psát fakt málo, a stejně se nepoučím a pouštíms e do takových kontroverzností…

<!–texy–>”…Kdybych si mohl vybrat, pak bych “pokrok medicíny” odmítl, peníze použil jinak a smířil se s normální délkou života.”

Myslíš tohohle pána? Ono to možná bude o tom, že ještě vybírat nemusel, pro sebe ani pro někoho blízkého, a teoretizuje se snadno; a taky je poněkud mimo, protože tady nejde o délku života, ale o kvalitu.

Před chvílí jsem otevřela na Seznamu článek o rodině z Karviné s holčičkou s DMO, co jim ukradli auto a budou muset vrátit příspěvek - v diskuzi pod ním je taky pár pěkných teoretiků :smajlíkočipřevracející:

<!–texy–>Diny, Makýš to napsala skvěle a ke Kolumbovi - no to bez komentáře, abych nebyla sprostá….

<!–texy–>Diny a potažmo i Míšo,
myslím, že nikdo z nás, kdo doma nemocné dítě nemá si PROSTĚ NEUMÍ představit tu bolest a bezmoc, kterou maminka pociťuje a Diny, i když jste všichni hrozně stateční a z Klárčina blogu alespoň ne mě dýchá hrozně pozitivního, stejně to tam ve vás určitě někde je, co jednou bude. Myslím si, že reakce na článek byla naprosto jednoznačná a sama za sebe můžu zodpovědně říct, že jsem máma, která by bojovala do poslední chvíle, myslím, ve vztahu k tomu, co píše Míša, že ona by nechtěla, atd. U vlastního dítěte tohle nikdy člověk nemůže říct, dokud se v takové situaci nedej bože neocitne. A příspěvek Kolumba, jak Diny píšeš naprosto nestojí za reakci.

P.S. Diny chystám se poslat nějaké ty věci, ale trochu mě zbrzdila ta škola a práce, ale nezapomněla jsem na to. Mějte se všichni krásně a užívejte ještě sluníčka.

<!–texy–>Míšo, já ti nevím.

Psal ten komentář pod Makýšin článek, který je o postižených lidech, dětech … kteří potřebují vozík.

Na co jiného by se to tak mohlo vztahovat?

Ty jsi taková dobrá duše a hledáš v každém to lepší.

Já si prostě myslím, že onen pisatel nemá empatie ani za mák a že kdyby se jednalo o jeho dítě, jeho odpověď takhle nezní.

Jinak - víš, jednou nás to asi taky bude čekat. A já ti teď neumím odpovědět, co uděláme … nemůžu.

Chci důstojný život pro své děti, je tu řeč o Klárce, o ní tu jde, tak pro ní … kde končí důstojnost? Kde zmizí naděje? Kdy ?

Píšeš,že ty … ty bys nechtěla, aby ti někdo uměle prodlužoval život. A co kdyby tam leželo tvé dítě? Jsi si tak jistá? Že by to znělo stejně?

Možná ano. Já to ale za sebe říct nedovedu. A nechci o tom ani přemýšlet. Protože prostě věřím, že nemoc zpomalíme, protože dneska Klárka dostala pochvalu, že se jí ta pravá lenivější ručička trošku zlepšila, protože se snažila dostat takovým srandovním pohybem těla v bazénu k míčku a protože ten lék někdo vymyslí a basta…

Nikdo mi ale nemá právo říkat, že před dvěmi tisíci let se takové dítě nechalo zemřít. Je to přinejmenším cynické. Nejvíc to poví o autorovi těch vět. Proto jsem se s ním ani do debaty nepouštěla. Nestojí mi za to.

<!–texy–>Diny já myslím, že ten komentář byl o něčem jiném, ne o nemoci, jakou má Klárka. Nebo o ní aspoň člověk neví dostatek informací, a hodil to do jednoho pytle.
Myslím, že jsem ho pochopila. A v něčem musím souhlasit. Kdybych si měla vybrat mezi tím, aby mi uměle prodlužovali život v leže na kapačkách v nemocnici, nebo mezi tím, aby mne nechali umřít… A tak to asi myslel. Nebylo to o Klarce, protože u ní to je o tom co nejlépe prožít svůj život, ne umělé prodlužování utrpení.

Připomnělo mi to tohle:
http://forum.florentyna.cz/index.php/topic,1000.msg22322.html#msg22322

Diny, rozumíš mi, ne?

<!–texy–>Pěkně napsaný článek od Makýš.Diny ke komentáři kolumba-ať se stydí co napsal!To je určitě člověk bez rodiny a bez přátel.Jinak si to nedovedu vysvětlit.Prostě postrádá trocha citu,když tohle vypustil. M.

<!–texy–>Diny, opravdu nemá cenu přemýšlet nad bláboly nějakého nešťastného člověka… V minulém článku píšeš, že jsi zaujatá, samozřejmě, jako by byla každá normální mamka dítěte, kterému je třeba pomoct prožít co nejhezčí život. Taky bych bojovala. Ono to totiž je nutné, otevřít oči lidem, kteří rozhodují o našem běžném životě, protože pokud někdo nebude křičet a upozorňovat na nespravelnosti, nic se nezmění.
No, já na rozdíl od Markéty ve spravedlnost věřím, i když ne na tomto světě
Moc tě zdravím, Hela

<!–texy–>Diny, je mi to moc líto…achjo. Asi mám blbý dotaz, ale jiná zdr. pojištovna s nimi smlouvu nemá? VZP byla jediná? Znovu říkám - achjo. Střepiny se mi “líbily”, ale taky si myslím, že dostatečně nezasvěceným lidem neobjasnily situaci. Zato Makýš to napsala skvěle!
Renča