Klárčin blog

Tak už přes týden chodí Zuzka na střední školu.

Nejvíc se asi změnilo to, že nikdy neví, kdy z ní přijde domů. Mají totiž tak plovoucí rozvrh, že dopředu není nic jisté. Prý tak asi 2× do měsíce (dle avíza učitelů) se poštěstí, že mají opravdu ten den to, co mají mít a bez suplů.

Dneska například tam jde jen na tři hodiny. Minulý pátek to samé. Předměty se vyměňují, nahrazují, učitelé taktéž. Zatím to dětem nějaké zmatky nepůsobí – jen matce šťouralce to přijde podezřelé, ale zatím zvládá (no ještě aby ne), tak se tím nebudu znepokojovat. Možná je stavební průmyslovka tak specifická škola, že to prostě jinak nejde;)

Jak říkával můj dědeček a tuším nějaký filmový klasik: Na práci není, učení jí nejde, tak ať má aspoň tu maduridu;) 

Snad se jí ve zdraví dočkáme ;)

(prozatimní rýsovací prkno, táta koupil Zuzce zbytečně velké, tak teď sháníme A3, zatím rýsuje na náhradní variantu – je pilnááá, včera si udělala úkol, co mají mít až někdy v pondělí :) )