Klárčin blog

Tak i my, paní Poláková …

Kdyby to bylo na mém muži, tak to snad ani nemáme. Ale je to na mně, takže to máme. Týden před tím, než nám pozemní vysílání vypnou. Prostě na poslední chvíli.

Ale že kolem toho byly nervy.

To snad ani radši rozepisovat nebudu – ve výsledku máme prošlápnutou střechu nad garáží, prostě – digitalizace se nám hooodně vyplatí …

Nicméně když se odmyslím od tého nehody, tak – místo čtyř zrnitých programů, kde jsem kolikrát ani s novými brýlemi nerozeznala Bootha od Kůstky (modří primoví vědí:)), nebo prostě Boba od Bobka – máme těch programů devět a prostě nádhernej obraz.  

A zítra jde na Nově Cinema Šifra Mistra Leonarda – to prostě musím „znovu“ vidět…

Tak jsem zvědavá – na televizi u nás koukaj děti na Kouzelnou školku a pak já u ní usínám… jednou týdně spolu s mužem koukáme na nějaký seriál, momentálně vede Vyprávěj - jestli ten krásný obraz třeba neponičí něco … co bychom měli, kdybychom dál zrnili …

Já si to pohlídám, slibuju … :)

Dneska jsem zažila po ránu šok.

Přišel mi moc milý email. S nabídkou pomoci s knihou.

Jestli prý neuvažuji  o napsání knížky – vycházející z článků na mém blogu. Ta paní (zatím jí tu jmenovat nebudu, nemám její souhlas a momentálně není k zastižení) napsala spoustu knížek pro děti, některé i pro rodiče, má velkou praxi v redigování … no prostě málem mi zaskočila snídaně ;)

Je to jen myšlenka, která kolem letí. Mluvíme o ní spolu doma a můj pragmatický muž neví, kdo by jí měl a chtěl číst a proč. Zuzka byla nadšená a prý by chtěla napsat jednu kapitolu:)) 

Uvidíme.

Jen když si tu s vámi tak každý den povídám, tak abyste věděli, co se mi honí hlavou právě dnes.

Navíc mě docela zajímá, co si o tom myslíte i vy, moji milí – kteří chodíte k nám na blog, jste s námi v dobrém i zlém a dovedete potěšit, dojmout i rozesmát :)

Tak co, myslíte si, že by na knížku o tom, že nikdy není tak hrozně, aby nebylo ještě hůř – neee, dělám si legraci ;),  prostě že všechno se děje pro něco a i když může nějaká situace vypadat jako konečná, možná tomu tak není … prostě že by na knížku o boji s nevyléčitelnou nemocí, knížku o jedné trošku větší rodině a o holčičce s čokoládovýma očima … sedal v knihkupectví prach?

Nebo minimálně v naší garáži – počítám, že kdyby…tak by byl maličký náklad a o expedici bychom se starali vlastními silami, ale to je prostě ještě moc daleko …

Klidně mi napište, že jsem blázen, jo?

Ale stejně je mi hezky na duši. Kdybych věděla, že třeba taková knížka pomůže jiné mamince, která se octne v podobné situaci jako my vloni v dubnu … nebo mamince krásných zdravých dětí, aby je ještě víc k sobě přimáčkla a odpustila ty lumpárny co ztropily přes den … tak by to možná stálo za to … já nevím … 

Buch, prásk … tsssss … prásk !!!!

Mužův odchod do práce nikdo nepostřehne. Zbytek rodiny slastně spí, zatímco živitel na skůtru odjíždí tmou do rachoty;) 

Zato když o čtvrt hodiny po jeho odjezdu vstává to dlouhovlasé nohaté stvoření – pomooooc!!!

Tolik tolik jsem ještě chtěla spát – skoro celé září děti díky pozdnějšímu rozednívání spí nejmíň do sedmi, když se hodně poštěstí, tak i do půl osmý. 

Ne tak, když vstává Zuzka do školy.

To by člověk neřekl, jak strašně zní takové ty obyčejné zvuky po ránu.

Ona si snad i ty zuby čistí schválně nahlas!!!

Přes jednu zděnou stěnu a dvoje dveře slyším ranní hygienu, jak si dělá svačinu a podle úderů nože a šustění sáčků odhaduju, co asi dneska naše nejstarší pozře ve školních škamnách. Mám pocit, že slyším i jak si oblíká ponožky!!!

Pomoc!!!

Už nezaberu, po prásknutí hlavních dveří se zaposlouchám, jestli nebylo vzbuzené žádné mládě. Na 99 procent se ozve hlas nejmladšího. Asi má taky takový papírový uši.

Tak já nevím – říkám jí to pokaždý, prosím, nemůžeš být maličko potišejc? Musíš těma dveřma tak práskat? A ty drobky na stole nevidíš? Když tam krájíš chleba, logicky tam asi zůstanou. 

Jsem matka pruda.

Navíc nevyspaná.

Tak mě omluvte, až začnou ráno práskat vším i ti malí, asi se odstěhuju do salaše ;)