Klárčin blog

Na pořady s paní Jílkovou se dá říct, ze zásady nedívám.

Dneska ale musím, je tam téma o nás. Je tam téma o Příspěvku na péči, probírá se tam zamýšlené snížení o deset procent kvůli krizi. Etičnost tohoto jednání a na co by příspěvek měl být využíván.

Kdyby nám vzali deset procent z PNP na  Klárku, budeme chudší o třista korun. Asi by nás to nepoložilo.

Jsem už moc unavená na to probírat, jestli je deset procent málo, hodně, jestli je to etické nebo není. Stejně pokud se to schválí, tak se budem muset podřídit. Kvůli tomu přece Klárku neodložíme, že jo. 

Pročítala jsem sem tam diskuze různě na netu, kde se ozývaly maminky, že jim chtějí vzít část rodičáku (i my bychom byli byti), nebo kus porodného, nebo … jinde si zase stěžují důchodci, že přístí rok nebude ani koruna navíc. Pořád si všichni stěžujeme, cítíme se šizení, podle toho, v jaké skupině jsme.

Já jen cítím únavu. Protože brát peníze těm nejslabším, nemohoucím a nemocným, tomu říkám státnost. Vůbec mi nedochází, že to někoho napadlo. Krize nekrize. Rozhazuje se všude jinde, na tolika místech, o zbytečně vyhozených miliardových státních zakázkách vůbec nevíme – ale když přijde krize, je nejjednodušší brát tam, kde se neočekává velký křik.

Protože by museli křičet ti, kterých se to týká. Nebo ti, kteří se o ně starají. A v tom každodenním kolotoči na tohle prostě nezbývá čas. 

Snad jen na takový malý povzdech na blogu … 

PS: Omlouvám se za asi negativní článek, možná bych to jindy viděla jinak nebo byla víc bojovná, ale Kája se moc nelepší a v noci nespíme a vůbec… k tomu všemu …

Větráme zadeček a doma je najednou zase miminko – asi mu ty nahý nožičky a vzduch kolem prdky dělá dobře, protože po sundání plínky dokáže ležet klidně i dvacet minut. 

Náš větroplach … snad bude brzy dobře…