Klárčin blog

Až se zima zeptá … tedy až se ovce v zimě zeptaj: Je tu někde něco k snědku, béééé????

Odpovíme: Jo! ;)

Dnešní den byl zásobovací, co se ovčích žaludků týká. 

První dva balíky sena jsou přivezeny a dovaleny na místo. Dostat je z rozkopaného rybníčku, kam vesele hupsly při své cestě na místo (budoucí část salaše) byl výkon hodný siláků – a ti ve složení muž, já a Zuzka si pěkně mákli (já si dokonce hnula s plotýnkou nebo něčím v zádech, heč!!:)).

Holky ovšem žáden respekt nemají a i když je ještě tráva zelená a mají jí plnou louku, okamžitě je zaujala narvaná špajzka a od té doby jen žerou a žerou a žerou  a Xena dokonce zaujala strategickou pozici, kam si za ní nikdo netroufnul a zbytek jen tiše záviděl a přežvykoval nudně dole na zemi ;)

Tímhle tempem valíme za chvíli další balíky :))

No a krátce před obědem se stavil bývalý majitel Matýska a přivezl nám čtyři metráky krmné řepy – jak na tu se ovečky vrhají, to by člověk nevěřil. 

Když se tak na ně dívám, když se tak zadumaně při západu slunce válí na slámě a líně přežvykujou, docela bych aspoň na chvíli chtěla být naší ovcí :) Každopádně na zimu maj vystaráno – na rozdíl od nás ;) 

Kájíkovi není od středy dobře.

Sobotu zvládli s tatínkem v pohodě, dietka, smecta, kluci zvládali často pít -  v neděli situace podobná, horečka sice pryč, ale ten průjem i když ne už tak častý, lumpíka trápil pořád.

Odpoledne se začalo blýskat na lepší časy, hubeňour (strašně mu spadlo bříško) začal mít zase chuť k jídlu a suché brambory jedl s výrazem gurmána :)

Virozu ale vystřídala puberta. Další v řadě.

Tatam je náš usměvavý chlapeček. Vyřvává si totálně všechno. Ani péče o pět malých drobků na vozíčku by mě snad nevyčerpávala tolik, jako to věčné Karlovo trucování, řev, dokola opakované: autíkoooo mamikoooo – večer jsem byla šťastná, že šli kluci ven a doma jsme zůstali s Klárkou a rozhostilo se TICHO!!!

Klárka si malovala ve standeru, já jsem ani nevím co … jo, nasávala pohodu a že nemusím v každé minutě něco řešit. 

Minulá puberta byla také po nemoci, po těch aftíkách. Káju zřejmě rozhozený zdravotní stav totálně vykolejí a pak se dva týdny vzpamatovává a vymezuje si nové hranice. Teda pokouší se. Než zjistí, že zůstavají na místě a že vážně nepovolíme.

Bude zase dobře. Na těle i na duši. Za 14 dní možná i nám, rodičům ;)