Klárčin blog

Už pátý den se dívají Klárka s Dádou před spaním na příběh dětí s podtatranského malého městečka Čabovce -  Klárka se už ve vaně dožaduje, že chce pak pustit toho „vivozenšťana“ a Dáda se ujišťuje, že až bude blikat, „že mi to Klári řekneš a já se nebudu dívat a pak mi řekneš, až přestane, jo ???“ :)))

Vracím se s nima o nejmíň pětadvacet let zpátky. A navíc – když Majka bliká, nedokážu jít dětem podat ani pití. Majka s blikajícíma očima je mou noční můrou. Byla před lety a zůstává jí, tak strašně hluboko se dokáže zážitek z dětství zarýt pod kůži;)

Dáda stejně jako já má po ruce deku, aby se pod ní mohl schovat. Dáda stejně jako tenkrát já  sleduje seriál s husí kůží a přitom se nedokáže odtrhnout. Klárka vše stoicky komentuje, a když se tam moc povídá (přijde mi, že slovenština dětem problémy nedělá), tak jen vykřikuje, kdy už bude ten vivozenšťan lítat??? 

Vzpomenete si taky? :) 

Taky si můžem my pamětníci společně zazpívat ;)

Na zemi su deti, zem vesmirom leti,

nekruzia nim len same atomy.

Hviezdy ukryvaju, aj deti co sa hraju,

mozno takisto ako my.

........

R: Plne deti, su tie svety,

o ktorych kazdy vecer snime.

Nasadneme do rakety,

a za nimi poletime, poletime,

poletime, poletime.

........

Raketa tych deti, k nam uz asi leti,

mozno ze zajtra rano pristane.

Na okraji lesa, vraj bude k slnku klesat,

a na zemi uz zostane.

........

R: Plne deti, su tie svety,

o ktorych kazdy vecer snime.

Nasadneme do rakety,

mozno ze ich uvidime, uvidime,

uvidime, uvidime,

ked priletia za nami.

.............­.............­..............

Anebo rovnou podívat ;)

http://www.youtube.com/watch?…

(a další díly tamtéž – kvalita velice chabá, ale … nám stačí :))) 

… by v tomhle počasí nevyhnal ;)

Aneb když se chce, tak to jde – a i Matýsek s Májou se pod přístřešek vejdou. 

Nová salaš je ve výstavbě, na tu si ještě musí ovečky počkat – ale zítra by prý mělo být hezky, tak aspoň díky dešti ještě třebas travička povyskočí ;) 

Milá Hope :)

Balíček od vás holky, který přišel dneska, moc potěšil:)

Za okny od rána prší, léto odchází, jako na zavolanou přišel balíček plný radosti:) A bude co dělat, co tvořit, díky skvělým foukačkám budem procvičovat bránice a miniaturní barevné harmoničky jsou fakt krásný a nezní ani moc falešně:)) 

Teď Káčka spinkají, a až se jim vrátí bráška ze školky, vrhnem se na tvoření – kyblík je plnej úúžasných pokladů!!!

Hope, jsi moc hodná, děkuju za děti:)

.............­.............­.............­......... 

Kájo, je to fakt pro nás? ;)

Ty jooo a to je všechno pro nás? :) (Klárka se ptala, jestli má zase narozeniny:))) 

Fíha, to jsou super foukačky!!! :))

Já na to přijdu, jak to vlastně funguje ;) 

V čelenci mi to sekne, já vím:) Ale teď zkoumám pastelky;) 

Už je tady. Asipodzim. Babím létem se to dnes opravdu nazvat nedá. A na pravý podzim si ještě pár dní počkáme. Takže je tady asipodzim.

Odpoledne byli kluci venku s tátou, my holky jsme hnípaly doma. Z mléka od kraviček z luk nad námi jsem připravovala palačinky (byl by hřích tu smetanu nezpracovat) a Klárka korálkovala. 

Nastal čas ručních prací. Zima klepe na dveře.

Václavka z BC píše pro jeden časopis článek o Klárce. 

Slíbila jsem jí dodat foto všech čtyř mláďat – ráno jsem myslela, že je roztrhnu, oni prostě neposedí, když už posedí, tak někdo z nich má zavřený aspoň jedno voko, nebo křiví pusu nebo dělá blbosti nebo …

Karel chtěl mermomocí sedět u mě na klíně, trošku to haprovalo se záměrem, že u mě na klíně byl též fotoaparát a to prostě dohromady nešlo;)

Zuzka byla velmi statečná, ale i jí po chvíli došla trpělivost.

Davču musím celkem pochválit, odpustil si své obvyklé škleby, ale co to bylo platné, když snad víc mrkal než koukal;)

Klárka vytáhla pár svých fototrháků – ručičky před obličej, křivá pusa a trucovitě zavřené oči.

Ne, ze mě by nikdy nemohl být profifotograf dětí. Leda tak potmě, chodit je fotit když spí, ale jináč – moje nervy.

Václavko, takže smůla. Čtyřlístek nebude;)

A tady na ukázku dvě fotky ze třiceti, a to jsem nevybrala nejhorší :))

Karel prchající ze Zuzčina klína a kdyby to Klárka dovedla, zdrhla taky ;) Zuzčin rezignovaný výraz nejde přehlídnout ;) 

Míč – průhledná záminka jak Karla udržet před objektivem, ovšem Klárka zase sabotuje ;) 

Ingredience:

mrkev (pět velkých)

dvě lžíce olivového oleje

petrželka nebo pažitka

lžíce cukru + lžíce octa

4 stroužky česneku

.............­........

Postup:

Nastrouháme nahrubo mrkev, maličko osolíme, necháme odstát, případnou vodu slijeme.

Na drobno nakrájíme pažitku nebo petrželku a přidáme k mrkvi.

Lžíci cukru rozpustíme ve lžíci octa.

Přidáme česnek a olej.

Zálivku smícháme s mrkví.

A luxusní, chuťově naprosto unikátní mrkvový salát je na světě – po jeho konzumaci budete přemýšlet, jestli by nebylo divný, kdybyste si ho udělali večer ještě znovu ;)

Výborný například k Merlinově rybičce (do alobalu tresku, štiku nebo cokoliv zmraženého, tedy už rozmraženého, osolit, máslíčko, bylinky (máta, koriandr, bazalka – co rádi), na měsíčky citron a dvacet minut zapéct v troubě na 180 stupňů). Aneb kvalita webmastera se pozná nejen podle toho, jak rychle vám zlikviduje spamy na blogu, ale také jak bleskurychle poradí výborný a rychlý recept:)))) 

Makýšina rada je nad zlato!!!

Neříkám, že je vyhráno úplně, asi se ještě k jedné aplikaci před spaním uchýlím – ale …

Včera jsem se vzbudila s hrůzou, že je tu zase – angína. Trpím na ně a před necelými dvěmi měsíci ta s abscesem byla fakt lahůdková. Navíc mi bolela ta samá mandle.

Makýš mi poradila česnek pod jazyk. Tak se stalo. Měla jsem ho tam asi patnáct minut, pálilo to (dala jsem si stroužek, ale ten jsem v půlce nařízla, aby to jako fakt mělo efekt) jako čert, už během chvíle jsem cítila, že to vystřeluje právě k té pravé mandli a dál, až k uchu. Přesně tam, kde se mi minule zánět rozšířil.

Úleva přišla snad vzápětí po vyndání. Jako zázrakem zmizela i únava, bylo mi o sto procent líp. 

K večeru to zase přišlo, větší a větší bolest, ne už tak velká jako předešlou noc, ale přece…a nezměrná únava mého materiálu ;)

Tentokrát jsem česnek měla pod jazykem skoro půl hodiny. A spala jsem jak miminko do rána a NIC!!! Dnes mě v krku vůbec nebolí!!!

Přesto ještě večer ovoním svůj dech, pro jistotu;)

A Makýšku, díky – máš to u mě!!!

Abychom tu pojišťovnu jen nehanili – tak dneska mi došlo (říkejte mi BLESK;) ), že co máme v pronájmu tu repasovanou polohovací postel pro Klárku, jsou noce mnohem, mnohem lepší.

Klárce už se nespí dobře na boku, bolí jí kyčle, nejradši spí na zádech. S elektrickým polohováním to je radost:) Jak jí vyrostly nožičky – na fotce víc než patrné ;), tak vyžaduje dávat polštářek pod kolínka (budu objednávat u paní na MMB, od které máme kojící polštáře, na zimu fusak na vozíček, tak rovnou poprosím i o ušití nějakého molitanového válečku, bude to lepší než nadvakrát přeložený polštářek, navíc z něj nožičky sklouzávají do stran). 

Spinká krásně, nevyžaduje tolik polohovat v noci a budí se do sluníčkové nálady:) Tahle fotka je z odpoledne, kdy poobědě spinkala skoro tři hodiny a jak je vidět, do růžova :)

Od rána prší a prší (dere se mi teda na jazyk úplně jiný „kemrovský“ termín;) ).

Vyhlašujeme po prázdninách první tvořivý den. Zatím co to šlo, jsme byli venku, léto jsme si až na promaroděný začátek, myslím užili.

Všechny děti baví malovat, tiskat, modelovat, už se přidal i Kája (taky vám na tý fotce přijde tak velkej???)

Akorát mně je krapet smutno, že to bude častěji a častěji – s blížící se zimou…

No nic, v kamnech to praská, a tak po létě poprvé upečem buchty v peci. Do větších aktivit se mi nechce, pobolívá mě od noci v krku a doufám, že se nerozjede angína. Provizorně mám pod jazykem česnek (lidová rada od Makýš), na děti huhňám a jen kývám jako ANO, NE, jim se to líbí a o to jde;)