Klárčin blog

Nějak to za nic nestojí.

Nejí, vůbec. Pořád spinká (až teď večer jsem se dočetla radu od Marcely, potažmo od Vlaďky… jí budit, tak jsme vzbudili, snažili se zabavit, teď spinká s obklady na zápěstí).

Pije málo. S tátou líp, ten to do ní dokáže dostat. Jenže ten přijel až odpoledne, mně to bojkotovala. 

Zvrací hleny, kašle …

A teď to lepší – nemá horečku, jen zvýšenou teplotu. Po inhalaci a cvičení se jí uleví. Většinou pak právě ty hleny vyzvrací a je to chvíli lepší a taky pak o trošku líp pije. Nechce nic jiného než kolu. Čaj do ní nedostanem, ani obyčejnou vodu. (Přitom normálně pije litry čajů a šťáv …)

Občas má světlé chvilky a docela normálně komunikuje, ale brzy je unavená a chce jít spát.

Prášky, co má mít dokázala spolknout.

Je to takový rozdíl, když kašle Kája, David, Zuzka … a když to skolí Klárku. Je tak strašně znát, že ta síla to dostat ven z plic a z těch dýchacích cest prostě není …

Letní kilo, o které byla těžší, je už tatam. Aspoň že bylo kde brát … 

Zítra uvidíme, kdyby to i zítra bylo stejné, tak asi radši pojedem do nemocnice se ukázat, hlavně když nebude pít (ale doufám v noc, na dnešek pila hodně, v noci jakoby zmizí ten blok co má při virozách a o pití si volá skoro každou hodinu… nevypije toho moc najednou, ale dohromady to bylo tolik, že ten den prostě snad naženem …)

Dobrou noc – vám i nám, snad.