Klárčin blog

jsme pěkně unavení :) Že jo brácho – Jo brácho ;)

Dneska byl takový zvláštní den.

Když bylo kolem poledne vidět, že je Klárce líp, největší napětí ze mě spadlo. Uvařili jsme si oběd, taťka se nám vrátil z lesa, já sem tam klikla na BC a občas napsala do jedné diskuze.

Zvláštní den proto, protože jsem ještě snad nikdy nepřemýšlela celý den o smrti. 

O mém vztahu k ní. O tom, co k ní cítím. Jak jí vnímám. Ve vztahu k sobě, ve vztahu k mým blízkým. 

Dnešní den mi hodně otevřel oči, nebo duši? Mysl nebo srdce ?

Ještě i večer u kamen jsme si s mužem povídali, jak vnímáme to, co spousta lidí bere jako tabu, nechce se o tom bavit a být třeba s člověkem, který zemřel, v jedné místnosti, je pro ně nepředstavitelné. 

Povídali jsme si o tom, jak velký rozdíl je zemřít doma anebo v nemocnici. Povídali jsme si o zdánlivě nesouvisejících porodech v domácím prostředí s umíráním mezi svými blízkými … 

Žádné konečné resumé se nekoná. Na to je smrt příliš velkou paní. Nejde zpracovat do pár vět. Já jsem ráda, že o ní dokážeme doma mluvit bez problémů. Že nám to nedělá potíže. Že vnímáme konec života jako něco, co je přirozené. 

Jen by jí člověk neměl potkat nečekaně. Anebo moc brzy. Jenže … obvykle na výběr moc nemáme …

nás asi zachránil …

Včera jsem telefonovala paní doktorce, že tu nemáme nic na kašel – po telefonu měla spásný nápad. Nebylo jak si u ní vyzvednout recept a tak se domluvila  s lékárníkem v naší vsi, že mu ho přinesu příští týden a on mi vydal Ventolin i bez něj, hurá !!!

Tak jsme kapali ještě večer do Vincentky a Klárka inhalovala, spát jsme šli se smíšenými pocity, jak bude v noci a v sobotu.

No ony zabraly asi konečně i antibiotika … prostě, dneska je líp!! Vyhráno ještě není, Klárka pořád kašle, ale už se to snad dá nazvat odkašláváním. Pije líp (žádná sláva, s normálním stavem se to nedá srovnat), ale líp, k obědu snědla asi patnáct lžic kuřecího vývaru!!!:)

Teď jsou kluci v bazénu a my si tady hospodaříme, únava už jí přešla a dneska pro změnu nespala vůbec!!!

Za chviličku jdem do vany, včera byla tak unavená, že poprvé za svůj život nebyla ani vykoupaná, usnula těsně před šestou a tak jsme jí už nechali. Ale dávala jsem jí obklady na zápěstí a kolem desáté jsme ještě masírovali.

Teď si tu už hodinu hraje hry na počítači a u toho štěbetá, štěbetalka moje:) Snad už se to nezhorší …

No, jdu jí zase pustit (na druhém počítači se nedostanu na blog, tak jsem jí musela na chviličku vyhodit:)))

Za chvíli jdem koupat, inhalovat, masírovat a spinkat. Ještě se do ní pokusím dostat trošku polívky, uvidíme :)

Díky, že jste s námi!!!:)