Klárčin blog

Když nám vloni řekli, co má Klárka za nemoc, tak mi jeden den blesklo hlavou, že už nikdy nebudeme kupovat kočárek.

Myslím kočárek pro miminko, pro panenku nebo plyšáčka.  Po Zuzce už ho dávno nemáme, co ta se navozila. Důležitě, sama načančaná jako princezna, si svého milovaného medvídka vozila na ulici a snad každý metr zastavovala, aby mu upravila polštářek nebo dečku…

Kočárek pro Klárku byl zavržen dřív, než vůbec přišel jeho čas. Bylo mi to líto, mimojiné mi tím padl plánovaný dárek ke druhým narozeninám. (Které jsme stejně tak nějak v té době nedokázali pořádně oslavit…)

Jenže … nedávno jsme byli i s babičkou v Globusu a tam, v regálu s hračkama, stál. Hluboký kočárek, s boudičkou, maličký – ta naše prcková si nedala říct, a že si ho chce prohlídnout.  Jezdila nervozně na vozíčku sem tam a čekala, dokud ho před ní nepostavíme.

Měl nižší rukojeť a byl vůbec takový menší, než mívají tříleté holčičky. Dívala jsem se na tu svou princeznu, jak ho zručně bere jednou rukou za madlo a druhou jak koriguje vozík, aby s kočárkem mohla popojet.

Ona to dokázala!!!

A co víc – zamilovala se do něj. Tak, že skoro každý den nemluví o ničem jiném. Potřebuje ten kočárek od Ježíška. Je si jistá tím, že je přece hodná a dostane ho!! Ježíšek jí ho přinese:) 

Já to vím.

Už když jsem se na ní dívala v tom obrovském obchoďáku, jak se snaží řídit kočárek, úplně obyčejný a přitom pro ní nádherný, jak se snaží o to, co ostatní holčičky dokážou jen tak a vůbec nikoho nenapadne, že by s tím mohl mít někdo problém. Ona už tam měla jasno – nevidí důvod, proč by si nemohla hrát na maminku jako její kamarádky.  

Ještě osmdesátjedna dní Klári a přijde Ježíšek. Naštěstí neumíš číst, tak se nedozvíš, že tohle přání ti určitě splní – za to, že svojí mámě ukazuješ, že dokážeš cokoliv.

Pro tebe bude největším dárkem pod stromečkem kočárek.

Pro mě jsi to ty. I bez Vánoc …

stane telefon – teda z přívodní trubičky ;)

Když se dojede „po svejch“ ;) do kuchyně a drze to zahlásí: Ty pečeš žízek? Chci ho!!!! 

Když se teploměr nehne a domem se vedle chlapeckých hlásků line i holčičí pištění ;)

Tak je už skoro dobře :)

První podzimní viroza je za námi – teda ne úplně, ale to nejhorší ano. A bez nemocnice!!!

Jupíííííí :)