Klárčin blog

Udělala jsem si ohromnou radost :)

Nám teda ale i si – vysvětlím :)

Měla jsem takovou malou brigádku na dva měsíce na počítači a já nám za ni koupila novou komodu do kuchyně – jako že se to neprojedlo nebo tak;))) Ono je to vcelku jedno, jasně že to konkrétně tyhle peníze nebyly, ale – v tu dobu kdy přišly, tak jsme si s mužem řekli, že si na Aukru objednáme dřevěnou skříňku a tak jí máme. Mám z ní radost, protože úložných prostor moc nemáme, tuším tak čtyři roky u nás žádná skříňka nepřibyla, zato děti rovnou dvě ;)

A ta stará z lamina poputovala do pokojíčku, kde konečně bude mít Kája víc místa na oblečení a Klárce rozšířím šatník o minulé Kájovo police.

Proč tak složitý úvod.

Nenechali mě dneska, abych to přestěhovala.

Protože Kájíkovi včera nebylo dvakrát dobře (dneska je líp), Klárka ještě odkašlává, Davča v noci taky a na mě to skočilo ráno, zase to vypadá na takový pěkný týden pospolu doma. Jakoby děti vycítily, že mi není dobře, celý den si krásně spolu hrály, Káčka sesynchronizovala spánek na dvě hodiny po obědě zároveň a i prostě přes takový náš marůdkov to bylo fajn.

Všichni tři vymýšleli hry a jedna byla o schovávačce v nově přistěhované staré komodě:)

Završila to Klárka, když najela Davčovi na nohu a omluvila se mu: Pdomiň, mladá pani, já sem nechtěla :))))

Takže mám pro dnešek omluvenku, že jsem nestačila roztřídit ty jejich hadříky, zato jsem si odpočinula  a nasmála. Fakt byli skvělí, Kája jim už zdatně sekunduje a večer jsem jim  na půl hodiny dovolila hrát si na netu na stránkách www.hraveuceni.cz. Všichni tři si tam najdou to své pro sebe, Klárka to většinou šéfuje myškou a kluci doplňujou.

Kája když slyší čísla, tak volá: čiži, pět a řehtá se tomu. No prostě kéž by byli i zítra hodní jako byli dneska a viroza se od nás konečně odstěhovala.