Klárčin blog

Zatímco velká kuchařka bojuje v kuchyni s bábovkou (ta Lucka mi zase naočkovala:)) a s karbanátky k večeři (až přijedou hladoví chlapi z plavání, tak myslím bodnou ;) ), malá  kuchařinka má skoro hotovo, na pánvičce osmažila oranžové prý bábovičky, přivezla mi je na talířku i se lžičkou a prý tu mám večeži:))

Tak já jdu na to, dobrou chuť:)

Bydlíme na vsi, v takovém starším otlučeném domku.

Před domem skála, za ním velká zahrada, tři ohrady pro ovečky a potok.

Je nás šest a když připočtu zvířata, tak šestnáct.

Náš dům je zvláštní. Jednu stěnu má skleněnou.

Taková výloha, dá se říct. Je skrz ní vidět. 

Občas k ní zabloudím očima a pokaždé venku stojí kolem deseti postav. Všechny něco vyzařují, některé výrazně gestikulují, jiné jsou hodně opodál a snaží se tvářit nenápadně.

Sem tam zahlídnu známější tvář – někdy i takovou, kterou znám osobně :) I když nemám čas otevřít dveře a pozvat ji dál, víme o sobě. 

Ty postavy, díky tomu sklu, k nám vidí. Byla to naše volba, jednu stěnu prosklít. Blízcí, vzdálení i absolutně cizí lidé se na nás dívají, přemýšlí, usmívají se, mračí, hodnotí …

Ono je to ještě absurdnější, často totiž ti samí lidé vidí i do mé hlavy. Vnímají mé pocity, podle naturelu se mnou pláčou, když pláču já, nebo se usmívají a mají radost, když je i u nás fajn.

Jednu stěnu domku máme prosklenou. 

Občas mívám chuť vydat pokyn k zazdění.

Jenže – z podstaty se ráda dělím, o kus sebe, o náš, z pohledu většiny asi trošku netradiční život. O naše strachy, radosti.  

Když za oknem vidím zvednutý palec a touhu pomoct, nebo jen prostě cítím podporu – pomáhá mi to. 

Když za oknem vidím nevýrazné spíš stíny, o kterých nevím vůbec nic a necítím z nich také nic, anebo jen pouhou zvědavost, trošku mě to děsí.

Je to daň – daň za skleněnou stěnu.

Která je ale součástí domu. Našeho domu. Naší rodiny. Ten dům proto není veřejný. Leckdo může jít kolem, může nakouknout, může se i vracet.

Ale jen na nás je, koho pustíme dál. Koho ještě  blíž. Co dovolíme návštěvám.

Děkuju všem, kteří chápou … a respektují. Buďte vítáni :)