Klárčin blog

Klárku dnešní „divadlo“ hodně vyčerpalo, dlouuuuho spala po obědě a my jsme s klukama zatím dlabali dýni (dlabali jako lžící, nééé pusou ;) ). Jo a ve finále si kluci pomáhali i příborovými noži. 

Pak jsme pastelkou namalovali oči, nos a pusu se zkaženými zuby (určitě jsou zkažený), vyřezali příslušné otvůrky, do poklopu jsme udělali komín, dovnitř dali svíčku a už nám Pan Dýně straší na zídce kolemjdoucí.

Foto je jen ilustrační, Pan Dýně je jinak posunutý o kousíček dál a na druhou stranu, takhle by strašil jenom nás :) Jo a všimněte si té … ehm … u nosu, už nám chudák stačil nastydnout ;) 

Jako kdybych byla součástí vysílání Rádia Jerevan, tak jsem si dneska přišla.

Asi není nikdo, kdo by neznal jeden z nejznámějších vtipů: 

Dotaz na rádio Jerevan: Je pravda, že v Tulské oblasti vyhrál Vladimír Vladimirovič Moskviče?

Odpověď: Ano, zpráva se zakládá na pravdě, pouze se nejednalo o Vladimíra Vladimiroviče, ale o Ivana Pavloviče, nebylo to v Tulské, ale ve Voroněžské oblasti a nejednalo se o Moskviče, ale o kolo.

Ivan Pavlovič ho nevyhrál, nýbrž mu ho někdo ukradl. 

Mé představy o dnešku se tvrdě rozešly s nastalou realitou. Začalo to už ráno.

Splavný odvoz Káji k babičce do Plzně nebyl splavný, s blikající kontrolkou oleje byl vynervený a když se řidička nedostala pod kapotu, páč nemohla najít ten čumplík, kterým se otevírá – tak to vzdala a se staženými půlkami (i takhle se dá posilovat) a hrůzou v očích, že někde zadře motor, náklad odvezla, předala a jela s Klárkou a mechaničákem v kufru zpět ke školce, kde už předtím zanechala staršího syna.

Cesta autobusem s kopou maličkých dětí netrvala ani deset minut k jedné sokolovně, kde se mělo divadlo konat. Deset minut obvykle není nic, ale Klárka se rozhodla prudit a padat mi z klína do uličky, zkoumat u sedačky před námi takovou tu přiklápěcí umělohmotnou poličku na pití a skřípnout si v ní prsty.

Jak ráda jsem vystoupila, ale někdo mi musel pomoct vyndat vozík ( a předtím nandat) a tak vůbec jsem si přišla neschopná, Klárku v náručí a odkázaná na pomoc druhých – nemám to rád. Jako principielně pomoc neodmítám, ale ráda si to organizuju po svém, vyhovuje mi mít děti v autě klidně všechny a sama si určovat priority, co je teď na řadě, co hoří, co kam dát, koho prvního domů a tak … a když jsem v reálné situaci, kdy jsem závislá na něčím podání něčeho … prostě si blbě připadám. 

No nebudu to natahovat.

Divadlo nebylo divadlo. Byla to taková one women show jedné klaunice. 

Bylo to určitě fajn, zatáhla děti okamžitě do děje, byly tam asi dvě  třídy školky a dvě  třídy školy bych tak odhadla – jenže MOJE DĚTI se zatáhnout nenechaly. První půlku hraní se tvářily jako pučmelouni a druhou se sdružili s Filípkem, který také tyhle hromadné akce nesnáší (na kolik jich ještě půjdu, než mi to dojde, že můj muž vtiskl do našich dětí i své antispolečenské geny? ;) ).

No prostě ANO, Klárka by se většiny programu stejně účastnit nemohla (a že to jsem to v první chvíli musela vydýchávat hlavně já, páč jsem netušila, že to divadlo na které jedeme je vlastně taková skákací, hopsací, tančící akce, kde bychom si zvládli tak akorát házet balonkem 15 centimetrů od sebe ;) ), ale ona si nechtěla právě ani házet, nechtěla se právě ani koukat a nechtěla vůbec NIC.

A David? To samý v bleděmodrým.

Uáááá …

Pak zase busem zpátky, pak zase autem do Plzně pro Káju (který si to u babičky prima užil, aspoň někdo), pak zase do školky pro Davču, zůstal tam na oběd a DOMŮ … do Prahy, do Podolí, do lékárny …  

Já tohle vážně nemusím, přesuny sem a tam, blikající olejová kontrolka, divadlo které není divadlem (ale to je moje chyba, že jsem si nezjistila víc, oni tomu takhle ve školce říkaj a já jsem moc ráda, že nám tu možnost ve školce nabídli, stejně bychom jeli i tak, prostě jsem netušila, že se děti tak šprajcnou …), já neasistující asistent, tzn. že jsem prostě byla pořád za TU  mámu a nejen Klárce, ale i Davidovi, který se ode mě celou dobu nehnul :))) 

Asi ani nevím jak to uzavřít … možná vtipem ;)

Dotaz na Rádio Jerevan: Je pravda, že ruské hodinky chodí jako švýcarské?

Ano, dokonce ještě rychleji.

.................

Prostě dneska to nějak nevyšlo podle představ. Ale i to je život, no jo … vlastně se ani tak moc nestalo. Hlavně že jsme nezadřeli ten motor ;)