<!–texy–>Diny, no měla jsi to náročné, ale příště to bude určitě ve větší pohodě…

<!–texy–>To byl veselý den

Není každý den posvícení - u nás takhle nějak dopadla letos oslava narozenin - D. zalezl pod stůl, dort nesfoukl a neochutnal, dárky nechtěl, s nikým nemluvil… (naštěstí - těsně před jejím příchodem - přestal vřeštět “Nechci babičku Bohunku.”).

S maminkami-asistentkami je to vždycky trochu jiné než s “cizími” - i když některé se opravdu snažily tam “nebýt za mámu”. Ale když není jiná varianta, není co řešit.

Příště bude líp

<!–texy–>No, diny, já takhle trpím u 80 procent dětských divadel..strašné je, že to moc neinovují některá jsem viděla i pětkrát..načež někdy jednou je až moc:-)

<!–texy–>diny… skoda ze to nebylo podle tvych predstav ale bohuzel to takhle v zivote chodi ..
ale zas jste se dostali do kolektivu a ve zdravi to prezili
neboj priste to treba bude lepsi

<!–texy–>Diny :-), hele ale aspoň jste zažili žůžo dobrodrůžo, jak by řekl náš Mišák

<!–texy–>No Diny, mě to teda taky docela pobavilo, ale je hezký jak mají ty dětičky svůj názor, co ?

<!–texy–>Ahoj Diny,my chodme s Tonikem do “zpivanek” a “sikovnych pacicek” pokazde tam za mym synem litam zrazuju ho od lumparen,taham za nohy od okna,premlouam aby se zapojil a cela opocena koukam na deti co poslouchaji “tetu” a snazive zpivaji nebo maluji,odchazim s pocitem nikdy vic! a pristi tyden jdeme zas:)))

<!–texy–>Tak jsem se zasmála….Něco mi to připomíná…Ony se taky moje děti chovají úplně jinak když jsou s mámou a když jsem sami Neboj, oni si to užily- i když po svém

<!–texy–>Uaaauaaaaa, no holt planovat si naladu deti proste nelze:-) David by se mozna zapojil nebyt tam ty a Klarka, mozna by se stejne druzil s Filipkem. Stejne si myslim, ze se to Davidkovi i Klarce libilo, jen tak nejak jinak, po svem … tak z toho nemej tezkou hlavu … holt ne vzdy se nase predstavy shoduji s realitou….

Sulda

<!–texy–>Musím se přiznat, že u mě to vyloudilo (po dnešním nepěkném dní) úsměv na tváři. Já vím, že v tu chvíli to byla hektika a jak říkaš “radio Jerevan”, ale děti jsou tak naprosto úpřímný a nehrajou si na nic (jako mi dospělí), že by jsme se od nich kolikrát měli učit. Prostě to nebylo to pravé ořechové, ale vždycky všechno nemusí vyjít 100%. Ale utekl ten den co?