Klárčin blog

Jako opařená jsem četla právě zprávu o Lukim, devítiletém klučíkovi, který leží už několik dní na ARU a není na tom vůbec dobře. 

Možná někteří z vás znají Markéty blog – o Lukáškovi a jejich boji se SMA – a i kdyby ne, prosím … pojďte na něj myslet, ať to nevzdá, ať začne dýchat sám, ať se to obrátí  k lepšímu, ať … ať je brzy zase s mámou, doma … moc vám děkuju. 

Luki, i když se neznáme osobně, to vůbec nevadí. I když možná o tobě bude teď někdo číst poprvé, tak to taky nevadí. Protože všechny naše myšlenky poletí směrem k tobě, všechna síla z nich – jen ji přijmi prosím a bojuj, nesmíš to vzdát, jsme  s tebou !!!!!!!!!

Dopoledne bylo ve znamení návštěvy naší dětské paní doktorky a očkování celého čtyřlístku.

Holky proti chřipce po jednom pigáru, kluci taktéž plus očkování další přidružená (Davča Infanrix a Kája taktéž, ale hexu). 

Davídek byl první na řadě, neb co vyvádí před akcí bourá ordinaci i s přilehlou čekárnou, tak aby to měl brzy za sebou. Co mě docela pobavilo – během jeho hysterické scény hodné Oscara ani jedno z Káček nehnulo brvou, Klárka si něco zpívala na vozíčku a hrála si s tužkou ve tvaru injekce, co dostala od paní doktorky a Kája svlíkán Zuzkou na přebalováku si pro sebe něco brebentil a byl v pohodě. Nějaký přenos nálady nebo strachu – vůbec. Jakoby tam  nikdo nekvičel jak zabíjené prase … no nevím, co si o tom mám myslet:))

Holky byly moc statečné, Zuzka teda nejvíc;) Klárka pištěla chviličku jen při vpichu. Kája dostal do obou stehýnek a zakvičel si slušně, ale vteřinu po už o ničem nevěděl, mnohem víc mu vadilo poslouchání stetoskopem.

Kájík měl i jedenapůlletou prohlídku (trošku zpožděnou ;) ), váží skoro 12 kilo , měří 86 centimetrů a vývojově absolutně v pořádku:)

Všem se ulevilo, když jsme odešli, nejvíc asi paní doktorce a sestřičce, je nás tam vždycky jako psů:))

Reakce na očko zatím žádná, uvidíme…

Jo a v autě jsem si spočítala, že už mám skoro sto kilo dětí – tak kdo nás trumfne? ;) Hamina asi, nebo Andrea ? :)