Klárčin blog

Jak už jsem psala, nějako nestíhám.

Takže jsem před pár minutkama ulovila dnešní fotky do Projektu a když je tam nedám hned, tak nevím kdy už.

Takže Hot News od nás z Ovečkova ;)

Modeling s babičkou :)

Kája, ten se furt něčemu řehtá ;)

Davídek když pracuje, tak nevnímá nic kolem …

A Klárka právě tvoří sněhuláka :)

Zuzi se potí v posteli, pokud mi projde fotka ranní Valné hromady, tak se můžete těšit (ale spíš neprojde :)) 

když kliknete na jakékoliv datum v kalendáři, který je tu vlevo na blogu, ukáží se vám v tom datu všechny články, které jsem v ten den napsala ?

Říkejte mi Blesk – já tuhle funkci objevila asi před měsícem;) Jo a neklikejte na 13. října, to byste neviděli NIC ;) 

… ani ten náš blog, včera jsem vydala deníček na BC a tak když to jde, reaguju tam – a moc času není, takže snad večer ahoj i s nějakou fotkou (potřebuju naklonovat, pomoooc ;) ) 

Děti snad dokašlávají, do konce týdne je držím doma a příští týden snad už půjde David do školky a s Káčkama budem moct jít ven.  

Musím, ach jo …a to mám asi pět věcí, o kterých bych ráda napsala, ale kde vzít ten čas??? 

Udělala jsem si ohromnou radost :)

Nám teda ale i si – vysvětlím :)

Měla jsem takovou malou brigádku na dva měsíce na počítači a já nám za ni koupila novou komodu do kuchyně – jako že se to neprojedlo nebo tak;))) Ono je to vcelku jedno, jasně že to konkrétně tyhle peníze nebyly, ale – v tu dobu kdy přišly, tak jsme si s mužem řekli, že si na Aukru objednáme dřevěnou skříňku a tak jí máme. Mám z ní radost, protože úložných prostor moc nemáme, tuším tak čtyři roky u nás žádná skříňka nepřibyla, zato děti rovnou dvě ;)

A ta stará z lamina poputovala do pokojíčku, kde konečně bude mít Kája víc místa na oblečení a Klárce rozšířím šatník o minulé Kájovo police.

Proč tak složitý úvod.

Nenechali mě dneska, abych to přestěhovala.

Protože Kájíkovi včera nebylo dvakrát dobře (dneska je líp), Klárka ještě odkašlává, Davča v noci taky a na mě to skočilo ráno, zase to vypadá na takový pěkný týden pospolu doma. Jakoby děti vycítily, že mi není dobře, celý den si krásně spolu hrály, Káčka sesynchronizovala spánek na dvě hodiny po obědě zároveň a i prostě přes takový náš marůdkov to bylo fajn.

Všichni tři vymýšleli hry a jedna byla o schovávačce v nově přistěhované staré komodě:)

Završila to Klárka, když najela Davčovi na nohu a omluvila se mu: Pdomiň, mladá pani, já sem nechtěla :))))

Takže mám pro dnešek omluvenku, že jsem nestačila roztřídit ty jejich hadříky, zato jsem si odpočinula  a nasmála. Fakt byli skvělí, Kája jim už zdatně sekunduje a večer jsem jim  na půl hodiny dovolila hrát si na netu na stránkách www.hraveuceni.cz. Všichni tři si tam najdou to své pro sebe, Klárka to většinou šéfuje myškou a kluci doplňujou.

Kája když slyší čísla, tak volá: čiži, pět a řehtá se tomu. No prostě kéž by byli i zítra hodní jako byli dneska a viroza se od nás konečně odstěhovala. 

V pátek přijela babička z Pardubic.

Děti se tak moc těšily, Kájík se za mě schovával jen malou chviličku.

Byl to fajn víkend, hlavně jsme na celé sobotní odpoledne zmizeli já i muž z domu, on si šel zaplavat a já po asi pěti letech SAMA ke kamarádce, kde jsme BEZ DĚTÍ kecali a pili kafe a vykládali si karty a u toho brečeli – no ještě jsem netušila, že mi toho volna bude třeba pro nabrání dalších sil s nemocema dětí. 

Pak jsme ještě jeli s mužem do lesní restaurace a hovořili BEZ přerušování a v autě jsme nemuseli nikoho poutat, jen sebe a prostě díky BABI a díky ZUZI :) 

Jen dvakrát mi bylo smutno.

Když babička ukazovala dětem fotky z léta, kde byl u nich na chatě Davídek skoro měsíc (ne vcelku, na střídačku) a Klárka tam viděla i vnoučata babiččina muže a jedna z nich je taková treperenda holčička jako je Klárka, jsou stejně staré a i si podobné (psala jsem to v létě tady na blogu).

Klárka posmutněla : Babi, já bych tam taky chtěla být …

I když se babi snažila mi pak říkat, že by si jí taky vzala … někdy … tak já vím, že si jí nevezme. Netroufne si na to, i tady se jí bojí i jen vzít z vany do náruče, neví jak jí popadnout … já se jí nedivím, ale prostě mi bylo smutno …

A to mi pak bylo ještě jednou.

Babička se snaží nemoc Klárky moc nevidět. Nemá internet, na blog nechodí, moc toho vědět nechce, povídat si o tom nechce, udělala si nějakou svou představu a té se drží.

Stála v kuchyni a tak mi optimisticky říká: A já si stejně myslim, že se ta nemoc zastavila, koukám na ní a je pořád stejná.  

Tak jo babi, já vím že to myslíš dobře. Jenže právě tyhle věty, taková ta falešná kolíbavá naděje, ta nám ubližuje nejvíc. Je to paradoxní, ale právě ten boj s tou potvorou mi dává sílu, dělat všechno co se dá, shánět pomůcky, shánět informace – já jí musím znát, musím o ní vědět, že je zákeřná a že se bohužel neřídí našimi sny. Mně opravdu nejvíc pomáhá dívat se jí drze do očí. 

A to pomáhá i Klárce. Nic se nezastavilo. Čas běží. My nemůžem zůstat stát a čekat na zázrak. Musíme být nejlíp o krůček před ní. Tak jedině máme šanci, že nás nedožene…aspoň ne dnes a ne bezprostředně zí­tra.

Ale jsi hodná, a díky. A zase přijeď … :)

Dneska ráno, protože u nás spala babička, byla Zuzi se mnou v pokojíčku a Kájík probuzenej si u nás hrál a ke spící Zuzce prohodil:

„Mamiko, Zuziko hajíko“ :)

PS: Do večera náš malý Japoneček onemocněl. Hodně kašle a v půl osmý ohodil sebe, mě, postýlku a koberec… teď spinká, ale hořel a tak vůbec … uvidíme zítra. Klárka se z toho už dostává, Davča teda kašle hlavně v noci … no tak zase asi kolečko … 

Dneska bylo k obědu Tondovo kuře

a po něm ke kafíčku Kokosové řezy :)

Recept na Tondovic kuře mám od mamky, je fakt mňamozní a Kokosové řezy jsou vylepšené od jedné už tedy bývalé kamarádky – ale jsou tak výborné, že i nevydařené přátelství přežily ;)

Už dlouho jsem se tak nenasmála, jako dneska.

Odpoledne už selhávaly všechny výchovné metody, děti byly velmi hlasité, na střídačku to odmlouvalo … no znáte to. Tak jsem se uchýlila k praktikám, které se na všech serverech  a v diskuzích pro matky s  dětmi   n e d o p o r u č u j í ;) 

Klárce jsem vyhrožovala, že pokud nepřestane kvičet, neustále se dožadovat balonku spadlého na zem (jako posté ho zvedat fakt nemusím, navíc jsem zrovna měla dost práce doma) a uraženě padat na vozíčku do strany – že dnešní Černé hodinky se nezúčastní, že na ní budou všechny hodné děti, ale ona hodná není, takže tam nebude!!!

Davidovi jsem vyhrožovala, že pokud nepřestane skákat mně přes hlavu, pořád něco hučet a provokovat Karla, že zavolám babičce do vlaku, ať vystoupí a jede zpátky domů.

Zuzce jsem vyhrožovala, že jestli se neuklidní, zabavuju notebook a basta.

Karlovi jsem nevyhrožovala, v jeho případě to nemá cenu, stačí sebrat dudlík (ale kdo má pak vydržet ten řev) .

Bylo za pět minut tři a po ajsku jsem blikla na muže, že má za chvíli padla a hurá, je pátek :)

Očividně ho nic tak netěšilo jako tahle skutečnost;)

Po jeho postesknutí nad klienty (je IT něco) jsem mu poradila, ať zkusí výhružkovou metodu i na ně, že u nás doma na děti dost platí.

Výstupy muže mě dostaly, málem jsem spadla z balonu. Mou radu si vzal k srdci :))

„Tak pane Novák … protože pořád chcete tu statisitku, dnes nebude černá hodinka ! “

„Tak paní Otrubová, protože lžete, že jste chtěla něco o čem tvrdíte, že o tom nic nevíte, zabavuji vám notebook !“

" Paní Novotná, protože Vám nejde vyfakturovat zákazník XY, za trest zavolám Vaší babičce, aby dnes nejezdila !! " 

No řekněte, osvíceným matkám se nedoporučuje vyhrožovat dětem něčím, co nejde reálně splnit – ale v leckterých zaměstnáních by to zafungovat mohlo, ne ? ;) Každopádně by možná pár lidí spadlo z balonu jako já ;)