Klárčin blog

Dnešní výletní den mi zase ukázal, že to, že se naše děti mají – je strašně moc. 

Ti malí byli po dlouhé době celý den od sebe. Kájík byl u babičky (a oba to zvládli na jedničku, babička ho po šesté večer vracela usměvavá, nevyřízená a ještě přibalila čerstvou upečenou pizzu :)), Davídek dlouuuho ve školce, od samého rána do čtyř a pak s tátou – a Klárka v Praze (Zuzi s námi byla jen na začátku, pak jsme se sešly až u autobusu domů).

Ti malí byli sice od sebe, ale nezapomněli. Kájík prý u babičky, když se vzbudil, hledal Káku a Dádu – a byl zmatený, že je tam nevidí, brouček … a Klárka, když si šla vybrat hračku za statečnost, dřív než sobě vybrala svým bráškům dárečky z výletu. U autíčka  pro Káju dlouuuho přemýšlela, jaké – ale že to bude auto, to věděla hned. Kájík je autíčkomaniak. Davídkovi vybrala s mou pomocí žabičku, kterou když ponoříte do vody, tak za 72 hodin vyroste na 600% své původní velikosti. A když jí pak vyndáte, tak se zase smrskne. To je něco pro našeho pětiletého vynálezce!!:)

Za devatenáct korun velká radost, na kterou se do misky teď večer chodí dívat celá rodina (včetně ctihodného otce a znavené pubescentky), jestli už náhodou ta žába není větší. Davídka navíc tatínek vyvedl pěkně z rovnováhy, když mu nad miskou řekl, že ta žába musí být živá, když roste. Davča chtěl původně něco namítnout, ale logika věci způsobila, že zase pomalu zavřel pusu a námitku nepřipustil – myslím, že má o čem přemýšlet:))) 

No původně jsem chtěla napsat oslavu sourozenecké lásky – a je z toho oslava žáby ;) I to se někdy stává. Ale vy víte :)

Jsem zvědavá, jak bude vypadat ráno!!!! ;)