<!–texy–>Vzdávám holt všem matkám, které zvládnou vychovat skvěle svého syna. Mám štěstí. Jednoho dobře vychovaného mám taky doma. Díky babi.
Doufám, že já i ty zvládneme ty své kluky taky takhle vychovat. Ty máš nakročeno skvěle.

<!–texy–>Je mi to strašně líto,
upřímnou soustrast a hodně sil.
Myslím na Vás.
Jsi úžasná ženská,zvládneš to.A nepochybuji,že tvé děti vychováš stejně ke všemu dobrému,jako jejich babička vychovala svého syna.

<!–texy–>Diny,uprimnou soustrast i rodicum Milose.Doufam,ze uz je vam aspon trochu lip alespon po zdravotni strance.Jak je Klarce?Myslime na vas porad a je nam to moc lito.

<!–texy–>Milá Diny, témeř každý den, jsem navštěvovala Váš blog a četla s radostí, všechny ty “malé velké události ” Vaší rodiny. Nesmírně Vám fandila a obdivovala Vás. Cítila jsem obrovskou sílu jedné milující mámy, a říkala si , že Vy to všechno zvládnete. Když jsem se včera vrátila z cest a večer zapnula počítač, abych se u Vás potěšila byla jsem nesmírně zasažena tvrdou realitou. Příjměte prosím moji upřímnou soustrast. Na mysl se mi dere, biblický verš,: “Radujte se s radujícími a plačte s plačícími.” Pláču s Vámi a zároveň věřím, že všechno má svůj čas.
Je čas rození i čas umírání,
čas sázet i čas trhat,
je čas zabájet i čas léčit,
čas bořit i čas budovat,
je čas plakat i čas smát se,
čas truchlit i čas poskakovat,
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,
čas objímat i čas objímání zanechat,
je čas hledat i čas ztrácet,
čas opatrovat i čas rozhazovat,
je čas roztrhávat i čas sešívat,
čas mlčet i čas mluvit,
je čas milovat i čas nenávidět,
čas boje i čas pokoje.
Diny, velice si Vás vážím a myslím na Vás. Petra

<!–texy–>Milá Diny,
čítam tvoje články a nemôžem tomu uveriť, čo sa stalo…..je až neskutočné, koľko bolesti ti osud nakladá na plecia…..je mi smutno a v očiach mám slzy…kde je spravodlivosť? a existuje vôbec?…..vždy som písala, že mám z tvojich článkov príjemný pocit, boli také od srdca, plné citu, bolo cítiť, že ste s manželom na seba naviazaní a je medzi vami silné puto. Máš v sebe určite milión krásnych zážitkov, ktoré navždy zostanú v tvojom srdci. Prsty sa kĺžu po klávesnici a mne sa veľmi ťažko píšu slová ÚPRIMNÚ SÚSTRASŤ. Zbytočne by som teraz písala, že čas všetko zahojí, ale pamätaj, po každej búrke raz vyjde slnko. Máš krásne deti, ktoré ťa budú držať nad vodou, milujúcu rodinu a všetky nás BC-čkárky, ktoré sme boli a vždy budeme pri tebe.
Matu

<!–texy–>Diny,
Miloš byl určitě výjmečný chlap a táta, tak jako ty… “jako dvě půlky pomeranče” a Vaše děti jsou urřitě po Vás a Zuzka k nim patří, už teď ukázala to, co jste do ní vložili. I přes tvůj obrovský smutek a žal, tu vykolejenist, jakoby neskutečnost v tobě probleskují plamínky života, plamínky toho co jsi…
Vaše mámy musí být baječné ženské a patří jim velká poklona.
Lucko ty víš…děkuji.

Pepigaba

<!–texy–>Diny, už dřív jsem na tebe často myslela a teď od úterka je to x-krát denně… neumím říkat povzbudivá slova, prostě, jenom, myslím na tebe a strašně moc držím pěsti, abyste tohle zvládli celá rodina tak nejlíp, jak jen je to v danou chvíli možné… karoli

<!–texy–>Diny,

nikdy nezapomenu na snidani od Miloše, slavili jsme tenkrát narozeniny Davídka a Klárky. Byl to prima chlap a jeho mamce patří dík, protože ho skvěla vychovala

píšu jako pako, o té víc tě objímám a myslím na tebe

<!–texy–>Diny,

to jak mluvíš o Milošovi s úctou a resektem je krása a myslím, že tohle snadno předáš nejen Vašim kluků.

a to, že i v těžké chvíli máš starost o blízské je hodnota, kterou jim předáš ze sebe, neměj strach, nebo alespoň né tolik

pa Mia

<!–texy–>Jsem sama ze synem - má 19 a studuje posledním rokem a Umprum grafiku. Je to těžké být samoživitelka …. Díky Honzovi Potměšilovi jsem se o Vás dověděla- je famozny i jako člověk i jako herec. Jsem šťastná že existují na světe tak baječné ženy jako si ty.Škoda že nejde vrátit čas jseš také Famozní- moc na Vas myslím a držím palce Edit z Mikulova