29 Listopad 2009

Když čtu

V kategorii Denní deníčky |

v nějakých článcích na Novinkách … nebo Aktuálně … motorkář nepřežil srážku s náklaďákem … a pak ty diskuze, že další cvok a dobře mu tak … tak se mi zvedá tep a chtěla bych do celýho světa vyřvat !!

To myslíte mého muže? Co to bylo za motorkáře??? Táta od rodiny, který každý den jezdil na skůtru 30 km do práce a pak zase zpátky přes celou Plzeň. Kluk, který jezdil opatrně a vždycky jak měl, vymáčknul ze skůtra maximálně čtyřicítku a pochybuju, že převážnou většinu cesty by jel takhle rychle … Motorkář … když pršelo, tak se zabalil do pláštěnky z dvojkočáru … kolikrát mi doma nechal auto, kdybych ho s dětma potřebovala a klidně vyrazil v mírném dešti. Nikdy si nestěžoval. Byl rád, že ho cesty do práce nestojí tolik peněz, jako kdyby každý den jezdil autem. A dvě bychom si pro rodinu dovolit nemohli.

Motorkář … v kaslíku pod sedačkou si vozil každý den dvě jablka. Když bylo napečeno, tak jsem mu připravila koláč nebo bábovku. Pokaždé, když jsem mu říkala, ať jezdí opatrně, ať předvídá … tak mi říkal: Neboj se, já když vidím že se někdo řítí z vedlejší, tak  zpomalím a radši toho cvoka pustím …

Nečekal, že se blázen přiřítí zleva z vedlejší ulice, nemohl tušit, že není vidět, svítil, brzdil … neměl šanci. 73 kilo proti několika tunám …  nepochopím, nikdy to nepochopím, ta křižovatka je jedna z nejpřehlednějších v Plzni … a osvětlená byla taky. 

Pořád na to musím myslet, co mu tak v té poslední vteřině letělo hlavou … když je mi hodně bolavo, tak si říkám, že myslel na nás a jak moc tu chce zůstat, má tu přece ještě spoustu práce a vůbec… 

Možná neměl čas myslet vůbec na nic. 

Já doufám, že pan řidič, který to způsobil, bude mít spoustu času myslet na hodně věcí. A že se mu nějak donese, kdo byl ten anonymní motorkář přikrytý bílou plachtou … že se mu donese, že mu nebylo ani čtyřicet, že měl tři maličké děti, další vyženěné, že měl ženu, která má někdy pocit, že se bolestí zblázní … že měl v Pardubicích velkou rodinu, kde to nikdo nemůže pochopit a všichni pláčou …

Je mi strašně smutno, ze zmatených dětí, z toho, že jsme tu zůstali sami, že už nikdy neochutnáš z višně, kterou jsi zasadil před rokem, že nebudem louskat svoje ořechy… a ani ty porody jehňátek nezažiješ … že už nesedíš u kamen a nedíváš se do plamenů … že si nebudem u čaje povídat o tom, co jsem psala na blog … nemůžu dál psát, to je tisíce věcí, o které jsme přišli, možná víc … a já se pořád bojím uvěřit, že je to opravdu tak … že už se vůbec nic nezmění … že se už nikdy nevrátíš …

Tento článek byl vložen 29. Listopad, 2009 v 19.45 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

83 komentářů k “Když čtu”

  1. 1 29. Listopad, 2009, Kira:

    Na těchto diskuzích u zpráv se to nechutnýma příspěvkama jen hemží. Abych řekla pravdu mockrát mi blesklo v hlavě, že doufám, že žádnou z nich nerozklikneš…
    Fakt se drž, i bez takových troubů toho máš až až.

  2. 2 29. Listopad, 2009, Lucka73:

    :erik: velkej, bolavej, uplakanej a hladící :erk:

  3. 3 29. Listopad, 2009, lleennttiillkkaa:

    Milá Diny,
    neznáme se, ale přesto mám pocit, že bych vám nejradši nabídla rameno na vyplakání. Život je strašně nespravedlivý. Já ani nevím, co bych vám napsala. Všechno už tu lidi napsali. Vy jste neuvěřitelně silná a statečná. Přeji vám do budoucna spoustu dobrého.

  4. 4 29. Listopad, 2009, misa chramostova:

    Ach Diny,porad na tebe myslime,casto o tobe a o detech doma mluvime,musi to tak strasne bolet,prozivame to s tebou,bud mooc silna,jsme s tebou:( Taky Klarince aby bylo lip!

  5. 5 29. Listopad, 2009, Mary:

    Diny, to je tak strašne ťažké a smutné :-) Nemám rada motorky, ich hluk, bezohľadnosť a rýchlosť motorkárov. Ale taktiež nemám rada debaty na serveroch, kde každý hneď odsúdil a všetko presne vie. Je mi zle z tých ľudí, čo len ubližujú svojimi komentármi. Musí byť strašné si čítať o najbližšej osobe také rýchle súdy.

    Tiež musím myslieť na toho šoféra, či vie koho zabil. Trápi ho to, je to osoba bez svedomia? Alebo tiež otec detí? Bol unavený po práci, mal nejaké osobné problémy, na ktoré myslel alebo jednoducho nedával pozor ? Stačí sekunda a ako tragicky sa može život toľkých ľudí zmeniť.

    Neustále na vás myslím, držte sa všetci.

  6. 6 29. Listopad, 2009, Mirka:

    Mě tak bolí srdce s tebou, Diny…
    Tak moc na vás myslím!! Není dne, abych nevzpomněla.

  7. 7 29. Listopad, 2009, alimak:

    Cítím tu obrovskou bolest a svírá se mi srdce. Posílám objemutí Diny, je mi to tak líto…Kamila

  8. 8 29. Listopad, 2009, ivig:

    Diny, máte to moc těžké… nevím, co napsat… jsem s vámi, objímám vás všechny…

  9. 9 29. Listopad, 2009, lenka:

    Diny,není snad hodina kdy bych na tebe nepomyslela.Je to všechno pro tebe těžké a ještě moc bude,ale ty si statečná ženská a zvládneš to.

    Posílám pohlazení.

  10. 10 29. Listopad, 2009, Hromča:

    Milá Diny, myslím na tebe každé ráno, každý den, každý večer. Dneska jsme si pekli tvůj citronový koláč a Vojtík povídal manželovi, že je to recept od té smutné tety, která ale všechno zvládne, protože musí a je statečná, protože to říkala maminka, když ten koláč s ním míchala… Diny, bude to bolet, čas všechny rány nezahojí, ale bude je foukat, aby tak nepálily. Budou je foukat i tvoje děti a jednou se budeš smát. Já tomu věřím…

  11. 11 29. Listopad, 2009, magrata:

    kočičko, doufala jsem, že na diskusi nekoukneš a chápu tvůj vztek:(. Hladím

  12. 12 29. Listopad, 2009, Klaris:

    Diny, pláču s tebou, pláčem všichni..drž se!! posílám obejmutí,posílám sílu čelit tomu všemu dál.
    A co se týče těch „chytráků“ píšících své vydařené názory diskuzí – lidi jsou někdy strašně hloupí, omezení, nechytí se za nos, dokud se jim samotným nestane něco hrozného. Kašli na ně. Ty máš kolem sebe lidi, kteří vědí..a na těch záleží..to oni tě budou nadále držet nad vodou..Přeju ať jich máš kolem sebe vždycky dost..

  13. 13 29. Listopad, 2009, Jana:

    Diny, znám Tě jen z Tvého blogu, který občas chodím číst a nikdy jsem o sobě nedala vědět. Když jsem se dočetla o vaší rodinné tragédii a četla titulek na Novinkách, taky mě ten nadpis hodně zarazil, „motorkář“, člověk si představí pod tím pojmem nějakýho divocha na silném stroji, co jede jen tak bezúčelně aby se pobavil. Ale skůtr a na něm taťka co jede 30km/hod do práce…, to se Novinkám moc nepovedlo. Ty komentáře pod tím nemá cenu rozebírat, to píšou lidi, co se nudí a moc nepřemýšlí. Diny, moc Tě obdivuju, že jsi tak silná ženská, paradoxně parazituju a dáváš mi moc energie svým chováním a svými myšlenkami. Děkuju. Je mi moc líto, co se vám stalo a maximálně Ti fandím a držím palce… Jsi fajn.

  14. 14 29. Listopad, 2009, ivy:

    Moc mě bolí to číst a chtěla bych zmírnit tvoji bolest,že Ty to musíš prožívat …Objímám Tě.

    ivy

  15. 15 29. Listopad, 2009, Katka:

    Ahoj Diny,

    taky mě kolikrát bleskne hlavou když slyším o motorkáři, další šílenec co jel rychle, a člověk si neuvědomí právě to co píšeš. Vůbec to nemusí být šílenec jedoucí rychle, může mít rodinu, děti a jezdí proto že musí a jezdí opatrně. Napsalas to moc pěkně. Myslím na vás pořád a dál budu držet pěsti ať je Klárka brzo doma a vše zvládnete. Posílám na dálku hodně sil na další dny.

  16. 16 29. Listopad, 2009, EvkaM:

    Ach jo, Diny, nečti to… zbytečně se drásáš.
    Hrozně moc na vás myslím, pořád. Ančí se ptá na Klárku, povídáme si o ní… kdybych tak mohla nějak pomoct…
    Objímám a modlím se.
    Eva, batole a miminko

  17. 17 29. Listopad, 2009, Dana:

    Milá Diny, je dobře, že se Klárince daří líp a líp. Tvůj dnešní příspěvek je tak strašně bolavý. Škoda, že jsi na tu diskusi narazila. Drž se! A jak je Tobě? Je to lepší, teplota? Už mluvíš?
    Dana

  18. 18 29. Listopad, 2009, Gabro:

    Diny, ty komentáře na aktuálně jsem ani číst nemohla, bylo mi z nich špatně… Teď jsem hlavně ráda, že Klárka to v nemocnici tak krásně zvládá a že CRP klesá… Myslím na vás… Stále…

  19. 19 29. Listopad, 2009, Jita:

    Myslím, objímám a pláču a nechápu s tebou…

  20. 20 29. Listopad, 2009, Dyducha:

    Milá Diny,
    spousta lidí soudí bezhlavě, soudí a odsuzují v domnění, že mají právo se jakkoliv nelaskavě vyjadřovat, že jsou víc než ostatní, protože oni vědí jak to chodí...... hloupé, kruté a bolestivé soudy. Slova jimi vyřčená – napsaná – se jim vrátí obloukem zpátky, vrátí se nabalená o vlastní bolest, kterou si budou muset projít.
    Prosím, neber si ta slova k srdci, ta Vám nepatří – Tobě, dětem ani Tvému milovanému muži. Pro Vás jsou určena jen slova útěchy, soucitu a empatie… ta Vám všem dávají sílu jít dál, tu sílu, kterou tolik potřebujete, abyste se dokázali zase smát. Jen ta slova, laskavá a vstřícná – ta jsou určena Vám. Vydržte, buďte spolu a buďte silní!!! Moc na Vás všechny myslíme.

  21. 21 29. Listopad, 2009, Dido:

    Diny nečti to,prosím…Lidi jsou zlí.
    Musela jsem dneska nakouknout. Chtěla jsem se dočíst, že Klárince je lépe, že slz je alespoň o trošku méně. A přitom…
    Napadlo mě, že i my za to můžeme..že kdybychom pomohli finančně dřív, mohl Miloš jet autem. Stále na Tebe myslím. Když jsem vyndavala z trouby LLL koláč, když jsem sledovala manžela v lese na dřevě, když jsem měla zlost na svou tchýni a na chvíli se mi vynořila slova odsud, že ona vychovala toho, kterého miluji, když jsem si říkala, že zase nezvládám uložit děti včas, i když se o to snažím od doby, co jsme to spolu probíraly.. Kéž bych ti mohla pomoci.Posílám pohlazení, Pavla

  22. 22 29. Listopad, 2009, Petah:

    Milá Diny, vůbec nevím co psát … vždycky jsem tě obdivovala, jak krásně dokážeš napsat co cítíš … Není hodina, kdy bych si na tebe… na vás nevzpomněla … Myslím na Klárku, jak je statečná … tak ráda bych ti pomohla, objímám na dálku a posílám spoustu síly!

  23. 23 29. Listopad, 2009, LucieK:

    Diny :-(
    Vyprdni se na komentáře blbců! Ty víš a lidé, kterým na tobě záleží, také vědí.
    Pláču s tebou a posílám obejmutí, pohlazení, pusu. I když se vlastně vůbec neznáme.

  24. 24 29. Listopad, 2009, Katka a Kubík:

    Diny,

    napsala jsi to moc hezky. :-( Je mi z toho strašně smutno, mám husí kůži. Je mi smutno z těch ostatních lidí, co soudí a nevědí o tom vůbec nic :-( Bohužel to neovlivníme. Nech je, vykašli se na ně. Ty sama nejlépe víš, jaký Tvůj manžel byl. Váš překrásný vztah by Vám mohl leckdo závidět.

    Drž se !!!! Posílám pohlazení.

  25. 25 29. Listopad, 2009, Jana:

    Drahá Diny, jak dlouho ještě s tebou budu brečet?! Je mi to tak líto. To všechno, co se stalo a nemůže odestát! Věřím, že je to teď nesmírně těžké a ještě dlouho bude. Ale jednoho dne si uvědomíš, že je ti kapánek líp. A další den zase a zase. A Miloš bude rád. Nenechal by vás tady, kdyby nevěděl, že o vás bude postaráno. Sice ne tak, jako kdyby se o vás staral on sám, ale určitě o vás bude postaráno dobře! Moc na tebe myslím! Moc vám přeju, ať to zvládnete co nejlíp! Jsme s tebou v našich myslích a srdcích!!!

  26. 26 29. Listopad, 2009, Wlcice:

    Diny, mám radost, že se Klárce dobře daří. To je přece skvělá zpráva! na takovou jsem tu číhala ;-)

    Komentáře pod takovými články snad ani nerozklikávej… anonymita dělá z každého „mistra světa“, každý „ví“ a má patent na rozum. Nemám ráda zobecňování, v ničem!! A tebe to jen zbytečně zraňuje. Taková sdělení pro tebe nemají žádnou výpovědní hodnotu. jsou to jen pusté kecy, které kdyby napsány vůbec nebyly, bylo by to lepší. Ty přece od policajtů víš, jak to bylo doopravdy.

    Doufám, že ses dala trochu dokupy, co se toho kašle týče, min. týden to vypadalo a znělo dost děsivě! :-(
    Opatruj sebe i ty prcky! ;-)
    PA*M

  27. 27 29. Listopad, 2009, Radunka:

    ach Diny, bolí mě srdce… držte se, posílám pohlazení, spoustu, spoustu, mraky pohlazení na duši! Pořád na vás myslím, pořád myslím na to proč proč proč proboha.
    Při rozsvícení dnešní první adventní svíčky jsem myslela na vás, svíčka hoří pro Mildu. Mám tě moc ráda Diny, on tu bude s vámi pořád, nikdy vás neopustí, dívá se na vás shora a pomáhá ti a bude ti pomáhat vychovat děti, vést domov, smát se. On by to tak chtěl. Miloval vás.
    Chci se zeptat, viděla jsi ho? Rozloučila jsi se?
    pa a klidnou noc

  28. 28 29. Listopad, 2009, Lenka V.:

    Diny – já myslím, že slovo „motorkář“ jak se dnes užívá, to vůbec nepatří Tvému muži. Popravdě mě docela udivilo, že v té zprávě bylo slovo „motorkář“. Říkala jsem si hned, to přeci byl chlap, který jezdí na skůtru, to přeci není motorkář. Takže když o nich někdo nepěkně mluví, vůbec to nevztahuj na manžela. To vůbec není o něm.
    Držím moc palce ať je brzo dušičce aspoň malinko lépe! Lenka

  29. 29 29. Listopad, 2009, Lída / Taptinka:

    Diny, to nečti, to píšou blbci :o( Nebo Ti, kteří ještě neměli „tu čest“ zažít osobně či u někoho blízkého podobnou tragédii.. a věř, existuje na jednom webu článek (víceméně stejný jako na novinkách, i s fotkama) kde v diskuzi pod ním toto nikdo nevyslovil !! Dávala jsem tam odkaz, zrnek není nikdy málo, snad to nevadí.. vždyť zrnek není nikdy dost..

  30. 30 29. Listopad, 2009, Hela Bella:

    Milá Diny,

    lidská blbost je bezmezná, ty diskuze pod články je lepší nečíst, chudáci si tam pouze léčí komplexy :(((

    Moc na vás myslím a držte se!!!

  31. 31 29. Listopad, 2009, Andrea:

    Diny..do diskusí píší zamindrákovaní blbci..tím jsem si na 99 procent jistá…a zdravý rozum lze zachovat jen tak, že se alespoń na tohle vybodneš..většina těch pitomců by ti to do očí nikdy neřekla..Většina??? Spíš žádný!

  32. 32 29. Listopad, 2009, Hope:

    diny
    vubec ty diskuze necti… oni lidi jenom vidi napis motorkar reknou si dalsi blazen.. a nevi jak to bylo doopravdy a ani je to nezajima…
    ono je jednoduche soudit od stolu.. kdyz nevi nic :(
    radsi si cti na BC ;)

    drz se holka !!! myslime na vas !!!
    co klarka ?

  33. 33 29. Listopad, 2009, Maty:

    Ahoj Diny,

    Jsem moc ráda že Klárce je líp,už abys ji měla doma kočičku malou…
    Diny ty diskuze pod takovýma článkama radej ani nečti. Mám pocit že tam písou buď mladí puboši a nebo hodně zamindrákovany lidi.. Prostě někteří si nevídí na klavesnici…

    Drž se !!!
    Maty

  34. 34 29. Listopad, 2009, Martina:

    Diny, jsem moc rada, ze se Klarce dari lip, je opravdu statecna. A to, ze nekdo komentuje to, o cem vubec nic nevi? To bych necetla. Preci nelze hodnotit neco o cem nic nevim. Myslim na vas vsechny!

  35. 35 29. Listopad, 2009, Dacanka:

    Diny,
    nečti to prosím, píší to hlupáci.
    Myslím na vás, posílám pohlazení.

    Dacanka

  36. 36 29. Listopad, 2009, Blanka1:

    Ahojky Diny,

    diskuze pod článkem nečti, najde se spousta necitlivých lidí, ale ještě daleko VĚTŠÍ SPOUSTA LIDÍ, kteří na tebe a děti myslí, posílají energii na dálku, posílají Zrníčka na Zrnka účet, píšou slova útěchy.

    I já na vás všechny moc myslím …

    Blanka

  37. 37 29. Listopad, 2009, Pavlína:

    Ahoj,

    to je fajn, ze uz je Klarce lip. Tak moc drzim palce, at je brzo doma.
    A komentare – ja mam pocit, ze tak obecne pod zpravama jsou komenty vzdycky divne a pak se to zvrhne nekam uplne jinam. Neres to!
    Myslim na vas, neustale porad, preju, at je lip…

    P.

  38. 38 29. Listopad, 2009, vladka:

    Diny, moc na vás všechny myslím, hlavně na Klárku. A pláču s vámi…bude lépe. Musí.

  39. 39 29. Listopad, 2009, Sapina:

    Milá Diny,
    kdysi mi jeden kamarád řekl:„Rozčilovat se znamená ničit si zdraví pro blbost jiných!“
    Takže pamatuj na že blbec vždy zůstane blbcem a snaž se něco takového nečíst!Nestojí to za to.A jak tu někdo psal je hodně lehké soudit od stolu když prd ví.

    Moc na vás stále myslím!

  40. 40 29. Listopad, 2009, Hanele:

    Drahá Diny,
    dnes jsem se dívala na Solaris a není to teda film, který bych ti teď doporučila (promiň za familiárnost, ale přijdeš mi tolik známá, že je pro mne divné vykání) a v něm několikrát zazní báseň Dylana Thomase. Několik veršů mi pořád zní v hlavě…
    I když milenci zmizí, láska zůstane…panství smrti pomine.
    Moc na tebe myslím!

  41. 41 29. Listopad, 2009, Anulenka:

    Ahoj DINY,

    super zprávy, že je Klárce líp, je to šikulinka statečná!!!
    Komentáře – nečíst, nečíst, nečíst. Anonymita dělá z lidí pitomce, hyeny a bezohledné tupce, co dělají všeobecné a „nesmírně chytré“ závěry a vědí kulový!!! Ty víš nejlíp!!
    Hodně sil, neustále na vás myslíme.....
    AN. a holky

  42. 42 29. Listopad, 2009, Radka Ančincová:

    To jsou přesně nadpisy v novinách a na netu – bombastické – slovo motorkář je přece tady hloupost. A ta zavádějící zpráva potom vede spoustu „chytrých, anonymních“ lidí, aby se jaksi vyjadřovali. Popravdě jak už tady většina psala, lépe je nikdy nerozklikávat komentáře, protože jsou to tak zbytečný řeči, nemající žádnou vypovídající hodnotu, že je škoda času.
    Moc na Vás stále myslím, myšlenkama se toulám u Vás a každou chvilku koukám na Tvůj blog.
    Držte se !!!

  43. 43 29. Listopad, 2009, Makina:

    Ach Dinynko, Dinynko…
    Kdybych jen mohla… trošku ulevit tvému žalu… Udělala bych to jakýmkoliv způsobem.
    Už jak jsi poslala odkaz na článek neštěstí, měla jsem chuť do diskuse vlítnou a otevřít těm debilům -alá další motorkář- oči a vysvětlit jim situaci, kterou vůbec nechápou, ale pod kterou hrdě plácnou svůj pitomý názor. Bohužel mě to tam nechtělo pustit.
    Hrozně mě zajímá, jak se cíti ten viník. Jestli ví, co způsobil, kolik lidí tím zranil, jaká spousta lidí za tebou stojí, co se jeho průšvihem rozpoutalo… Nechápu, že tě stále nekontaktoval… Má vůbec svědomí? Čisté, nepoužité? Pořád chci věřit, že je to tím, že se stále hrozně stydí a bojí a že to není bezcitný grázl. Já nepřeju nikomu nic zlého, ale jemu asi jo… Doufám, že ho dožene jeho svědomí…
    Já třeba vůbec nechápu, že se s tebou nespojila ona firma, nevyjádřila by ti soustrast, pane bože, vždyť je to taková velká a profláklá firma, do háje, je jim to fuk, co jejich zaměstanec způsobil?

  44. 44 29. Listopad, 2009, Matu:

    Milá Diny,
    moje slová by nestačili na vyjadrenie toho, ako mi je na duši a tak som si dovolila aspoň pár slov skopírovať z jednej piesne z úcty k tebe a tvojmu manželovi:

    …Bože, keď utrhneš anjelovi krídla,
    keď mu ich zobereš,
    aj bez nich poletí ďalej,
    svojou cestou sa pobere,
    na druhú stranu Bože, tam,
    kde ich netreba, na druhú stranu.
    Niektorí hovoria, že do neba.
    …V utorok ráno,
    anjeli z nebies zniesli sa,
    aby zvestovali správu a vzniesli ťa,
    za bránu nebeskú preniesli ťa.....
    Anjelov zišlo sa celé stádo,
    celý kŕdeľ,
    aby priniesli ti pýchu tvojich krídel…
    …Naisto smial si sa, keď si ich toľko videl,
    si nevedel za čo vlastne ten prídel?
    Za bratstvo, kamarátstvo,
    za nesmrteľné chvíle spolu prežité,
    za tvoje žitie veľmi skoro dožité,
    pre nás dôležité.......

    Drž sa a posielam virtuálne objatie pre vás všetkých.
    Matu

  45. 45 29. Listopad, 2009, Diny:

    Makino, z firmy tu byli …už v pátek? Já nevím ani co je za den .. nestíhám sem všechno psát. Navíc to bylo takové… nijaké. Já vím, že ty paní za tu nehodu nemohly, ale stejně jsem se neubránila divným pocitům, předaly mi kytku a zase jsme se rozloučily …

    Já vím jméno řidiče i adresu, ale podepsala jsem na policii, že o tom nesmím mluvit. Bude soud. Co můžu prozradit, že je mu 57. Nehoda se stala v 6:25 ráno, unavený sotva mohl být, vždyť začal den … On prostě nekoukal, prostě mého muže neviděl.

    Já necítím nenávist. Jen chci, aby věděl, že Miloš nebyl anonymní osoba, chci aby za tím, co udělal, viděl tváře našich dětí… Protože kvůli nim mi to bolí nejvíc… a vůbec si nedovedu představit, jak to půjde dál, už takhle nám další ruce kolikrát chyběly, a teď odešly ty, co byly silné, co nám byly oporou …

  46. 46 29. Listopad, 2009, Renča K.:

    Diny, ach jo… mě to tak bolí, když tohle čtu… když rozklikávám Váš blog, pokaždý si říkám, třeba to byl jen sen a budou tam jen veselé články, o dětech, co vyvedly… a nebo možná maximálně nějaká virozka a uzdravení… tolik jsem u Tebe čerpala dobrou náladu a energii, a teď Ti to nemůžu vrátit!!!V sobotu jsme byli s Peťou (7let) na hokeji v Plzni, přemýšlela jsem, jestli bydlíš daleko, jak Ti asi je, co zrovna děláš… Přeju, aby každý den bylo o trošku líp, aspoň od středy odpoledne..

  47. 47 29. Listopad, 2009, Bulik:

    Diny, já ti chci každý den psát a nemám sílu. Ale napsat ti musím, abys věděla, že i u nás se na tebe a na děti pořád a pořád myslí, i když většinou v slzách :-( Bože, jak strašně to musí bolet tebe, když i takhle na dálku cítí tu bolest tolik „cizích“ srdcí … Myslím na tebe, zoufale si přeju, ať už je ti líp, aspoň o malinký kousíček, ať se nepropadneš do beznaděje. Dává mi naději to, že pořád píšeš a vím, že nejsem jediná, kdo tu neustále vyhlíží nové řádky, i když jsou tak prosáklé bolestí jako ty dnešní. Piš, prosím, piš dál a nečti ty články a komentáře pod nimi, co tě drásají. Lidé, co je psali, si nezaslouží ani za nehet tvé pozornosti, natož rozčilení a bolesti.
    Myslím na tebe, na děti, na vás. Sbírám sílu, abych ji mohla poslat k vám.

  48. 48 29. Listopad, 2009, Makytka:

    Diny, dneska poprvé mě napadlo: co kdybych to byla já, ten řidič? Co kdybych já takhle svojí nepozorností, když se děti vzadu hádají, svojí únavou z práce do noci, někoho zabila, když řídím? Milovaného muže, otce dětí… Co bych dělala? …

  49. 49 29. Listopad, 2009, Hamina:

    Ach Diny,

    komentare necti neb je pisou sama hovada.
    Jsem rada, ze je Klarce lepe a ze to sikulka tak zvlada. Je fajn, ze jste nasly nemocnici s dobry pristupem.

    Mam doma komplet marodku i Betynka straslive kasle, takze sem brousim vzdy jen vecer, kdyz uz vsichni spi a ja nemusim tisit zadny zachvat kasle. O to vic tady pak sedim a bulim jak je to nespravedlive co se stalo.

    Moc na Tebe myslim, na Vas vsechny myslim. Kdybych vedela jak z Tebe sundat to obrovske brime, odnesla bych jej na konec sveta.
    Drz se.

  50. 50 29. Listopad, 2009, Jandulka:

    Milá Diny,

    je mi tak strašně smutno a není chvíle, co bych na tebe nepomyslela. I když se osobně neznáme, četla jsem předtím hodně tvých příspěvku na BC, i Klárčin blog a obdivovala jsem tebe i tvoji rodinu, jak statečně bojujete s Klárinčinou nemocí.

    Musím upřímně říct, že nemám v přímém okolí nikoho, komu by se něco podobného stalo, takže nad tragickými zprávami v novinách nebo na netu jsem si vždycky pomyslela, jak je to strašné, ale nikdy mě to nijak zvlášť emočně nezasáhlo. Teď je to ale jinak, denně brečím nad tou vší hruzou, kterou procházíš a zároveň na vše kolem sebe hledím s daleko větší pokorou než kdy předtím – s vědomím, jak je to všechno křehké a co je teď, nemusí klidně za hodinu být. Jak je spousta mých problému malicherných.

    Diny, přeji ti, ať jsi silná, pro svoje děti… Moc ti držíme palce. Asi to bude hodně dlouhá a těžká cesta, ale ty jsi tak úžasný člověk, že to prostě ZVLÁDNEŠ! Já tomu věřím.

    A na Novinky a podobné výplody se vykašli, komentáře většinou píšou uťápnutí lidi, co ví o životě houby a musí si zvýšit sebevědomí aspoň siláckýma řečma na netu.

    JANDULKA

  51. 51 29. Listopad, 2009, Štěpa:

    Milá Diny, stále na tebe myslím, na tvoji rodinu, nedá se ani popsat, jak je mi ze všeho úzko, zle,… nikdy nepochopím. Obzvlášť ty tupce, omezence a primitivy, co mají čas psát bezcitný, bezohledný komentáře. Když jsem je četla, myslela jsem na tebe, přála si a říkala si, že je určitě nebudeš číst.
    Posílám velké pohlazení a velkou pusu Klárince. Mooooc na Vás myslím!

  52. 52 29. Listopad, 2009, J:

    Nečti to, vím ono se to úplně nabízí, ale zbytečně tě to bude deptat.
    Konečně jsme se dočkali zprávy, že je Klárce lépe. Tak snad bude brzy mezi vámi doma. Věř, ona bude váš dobíječ. Co se stalo si tak ještě nesrovná v hlavičce, ale bude chtít, abyste jí dál věnovali ten čas jako dřív. Nenechá vás smutnit, bude štěbetat a vy všichni okolo budete vědět, že život musí jít dál. Myslím na vás a věřím, že bude lépe. J

  53. 53 29. Listopad, 2009, Peťuli:

    Milá Diny, diskuse pod článkem nečti.Lidé, když neví o co jde dokážou být necitelní.Ve chvíli, kdy se něco stane nékomu z blízkých hned otočí a mluví jinak.Najednou všechno je jinak.My jsme dnes jeli autem na návštěvu a říkala jsem mému muži ( který je hodně opatrný ) ať jede ještě opatrněji.Máme a budeme mít respekt z aut.Ale můžeš jet sebeopatrněji a někoho napadne, že pojede např. v protisměru nebo zfetovaný apod.a je konec…Vím, že nikdo nemůže zmírnit Tvou bolest snad jen čas, ale myslíme na Tebe a Tvé děti každý den nejen v modlitbě! Jsem ráda, že Klárinka to v nemocnici tak pěkně zvládá a že už její mnohem lépe!!! Alespoň virtuálně Tě objímám i Tvé děti.Opatrujte se a jsem ráda, že píšeš!!!
    Petra,Kristiánek a Martin

  54. 54 29. Listopad, 2009, Jana:

    Milá Diny,
    každý tvůj poslední článek moc mě bolí, při každé myšlence na tvého muže mě píchne u srdce. A co teprve tebe … Nikdy jsem nepochybovala, že tvůj muž je správný chlap a že do sebe zapadáte jako puzzle. Z toho, co píšeš, je vidět, že myslel VŽDY nejdřív na vás, a pak teprve na sebe.
    Proto věřím, že tu s vámi bude pořád, ve všem, co pro vás vybudoval, na co doma sáhnul. Vím, že ti bude strašně chybět jeho fyzická přítomnost, ale nezapomeň, že už nikdy nebudeš sama. Vaše krásné děti, rodina, skuteční a virtuální přátelé ti budou vždycky nablízku, když budeš potřebovat.
    Všem posílám objetí a malé kočičce Klárince posílá náš Vítek pusinku.

  55. 55 29. Listopad, 2009, Dido:

    Diny, taky jsem způsobila dopravní nehodu… okamžik nepozornosti, vteřinka…a výsledkem byla srážka s kamionem. Nikdo nebyl zraněn, nikdo nezemřel – naštěstí. Nebyla jsem unavená, nepila jsem. Prostě chvilkové selhání, čert ví proč. Viníky dopravních nehod bych nesoudila tvrdě, pokud v tom samozřejmě není alkohol,překročení povolené rychlosti, jízda bez oprávnění apod. On to určitě nechtěl udělat a nevíš, jak na tom teď je. Třeba na setkání ještě dojde. Třeba na něj ještě nemá sílu…

  56. 56 29. Listopad, 2009, Janinaaa:

    Diny,kazdy den na Vas myslime..Nejvi­ce,kdyz mam cas hodne premyslet,kdyz jezdim s kocarem..placu a nemuzu pochopit,proc se toto stava dobrym lidem..nerikam,ze si toto nekdo zaslouzi,to ne,ale je tolik zlych lidi pro ktere neni rodina,zena a treba jen nejake zvire nic..nici zivoty ostatnim…umiraji dobri lide..a brzo..:-(((
    Asi nikdy me nezasahl nici osud jako Vas..Rad bych take chtela,abyste se probudila pouze ze spatneho snu:-(((tohle je silena bolest..
    Vazim si ted vice veci…neresim ty blbiny jako drive,jsem rada za kazdy krasny okamzik a hlavne si uvedomuji,ze mam toho nejlepsiho pritele..Jak pisete o svem muzi,je mu dosti podobny..
    Preji Vam,aby Vase bolest byla brzy alespon snesitelna..deti Vam prinesou jeste spoustu radosti a Mildu Vam budou jiste pripominat a Vy se jen krasne pousmejete…a reknete si:jojo,to presne delal tata:-)
    Mnoho sil cele Vasi rodine..

    Kez bylo mozne vylecit tvoji bolest lidmi,kteri na Tebe denne mysli a placou za Tebe,za to ,co se stalo…jiz by bylo vsechno jinak..
    Jana

  57. 57 29. Listopad, 2009, Pepigaba:

    Diny,
    prosím nečti to, jsou to pitomci co neví, jak strašně ubližují ty hloupá slova
    …nic vůbec nic o tobě o vás neví a píšou..
    Klarka je šikula, je dobře, že je jí líp.
    Posílám pohlazení a hlavně sílu.
    Petra

  58. 58 29. Listopad, 2009, dib:

    diny..
    aj my na tebe moc myslíme..
    jste úžasná rodina.
    držíme vám palce, abyste spolu a jeden pro druhého mohli být zase šťastní, i když už jinak…
    denisa, matýsek a ondra

  59. 59 29. Listopad, 2009, noemmi:

    Ahoj Diny,

    tak ještě před spaním koukám sem, abych ti poslala pusu a objetí. A tu je tuten článek.

    Ani nevíš, kolik kliků jsem na novinkách vytrpěla, abych na tyhle reakce odpověděla. No nakonec mě to tam stejně nepustilo. Aspoň že něco bylo redakcí smazáno.

    Víš, ti lidé, kteří to píšou, oni nepřemýšlí. Snad by jim ze sebe samých bylo na nic, kdyby věděli. Ale stupidních komentářů na těhle stránkách bývá mnohem víc, než rozumných. Neber si to osobně. Oni to totiž osobně nemyslí!

    Tak posílám pusu a toho obíka.

    M.

  60. 60 29. Listopad, 2009, Ondřej:

    Diny, neznáme se, na Váš blog (a na vše, co Vás a Vaši rodinu potkalo) mě upozornila manželka, která sleduje BC. Nemám žádná slova, kterými bych Vás dokázal potěšit, proto raději nabízím pomoc:

    Kolem domu je vždycky tolik práce, peněz málo, řemeslníci drazí. Kdybyste se pouštěla do větších oprav (štukování pokojíčku…) nebo kdybyste sháněla brigádníky na jakékoli těžké práce kolem domu a zahrady, napište mi prosím na mail – v nejbližším možném víkendu bych přijel Vám pomoct. Nejsem žádný profík, vlastně pracuju v úplně jiném oboru než je jakékoli řemeslo, ale stavební a další práce kolem domu a bytu jsem se byl nucen naučit. Snad by se Vám to mohlo hodit…

    Myslíme tu na Vás. Buďte silná.

  61. 61 30. Listopad, 2009, Katka@Petr@Terezka:

    Ach Diny, neustále na vás myslím. Při každém řádku mám v očích slzy jako hrachy. Je to jako zlý sen. Posílám moc moc síly Tobě a rodině.

  62. 62 30. Listopad, 2009, Pitrýsek:

    Diny,
    je mi tak smutno, a to jste jen virtuální Diny rodina. Proč vůbec existují osudové vteřiny? Proč? Moje maminka už tu není 2 roky, dodnes si s ní povídám, pomáhá mi to. Před nějakou dobu jsem přijela k tatínkovi a v přesíni byla taška, kterou mamča vozila na cesty, rozeběhla jsem se do kuchyně… Dodnes se chci taťky zeptat co dělá mamča, at mi ji dá k telefonu, ta vteřina uvědomění je strašná. Čas ji otupuje, ale… Přesto si chodím přivonět ke schované maminčině kabelce, abych nezapomněla maminčinu vůni, aby tu na vteřinu zase byla.
    Najdi si svou „kabelku“ a tam si ukrývej svoje krásné vzpomínky, za čas, uvidíš, začneš se nad ní usmívat.
    Přeji Ti,aby to bylo brzo, hned teď!!!
    Pitrýsek a posílám vám sílu.

  63. 63 30. Listopad, 2009, Janicka:

    Diny ráda čtu, že je Klárce lépe, snad bude brzy o chloupek lépe i tobě, zatím to viditelně a pochopitelně mooooc bolí…navíc když si člověk přečte něco takového…věřím a doufám., že se to dotyčným vrátí, co to může být za lidi, co něco takového napíšou, mají na to čas a žaludek…a tolik ublíží!!!??

    Tvého manžela jako pravého motorkáře taky nevidím, můj jezdí občas na větší motorce a vlastně nechápe můj strach…„vždyť víš, jak jezdím, nejezdím jako magor“…vím, ale neuvěřitelně se bojím…těch okolo…a teď ještě mnohem víc!!
    Myslím na Vás prakticky nonstop!!

  64. 64 30. Listopad, 2009, Mája:

    Ach Diny,
    stále nevím jak znova psát, jak strašně je mi to všechno líto, ale stále na to myslím. A přestože nejspíš ani nemůžu tušit, jak se cítíš, tak myslím na to samé co ty, na to, co vám tím bylo „ukradeno“ a bolí mě to ještě víc. Ty pitomé poznámky jsou fakt kruté, je mi líto, že jsi je musela číst, ještě že jsou lidi, co se zastanou a ti zlí a neznalí snad pochopí…

    Diny, myslím na tebe téměř stále a stále to nechápu, ale věřím že ty jsi silná, vy všichni, věřím že to zvládnete! Diny drž se! Posílám vám všem spoustu síly i k uzdravení, hlavně Klárince.

    Mája

  65. 65 30. Listopad, 2009, Kimmy:

    Diny, taky jsem se snazila do te diskuse dostat a poradne od plic neco tem lidem rict. Ale lidi, kteri nevi, co mluvi, je na netu hrozne moc.

    Muj muz jednou na vterinu za volantem usnul – nastesti vedle byl prazdny odbocovaci pruh a muj krik ho vzbudil driv, nez se neco stalo. Bylo to za bileho dne, ve tri odpoledne. Minuly tyden jsem vezla deti rano do skolky a zpoza kopce se vyritilo auto v protismeru. Troubila jsem jak blazen a on nastesti uhnul – co se mu honilo hlavnou a jestli taky usnul nevim – ale kdyby to do nas celne v protismeru napalil, kdo vi… to jsou ty vteriny, ktere dokazou vsechno zmenit, ve kterych si clovek uvedomi, jak moc jeho zivot zavisi na tom, aby ti druzi dodrzovali pravidla… Proc ale zivot tresta ty, kteri ta pravidla dodrzuji – to porad nemuzu pochopit, proc je na svete takova do nebe volajici nespravedlnost.

    Moc na vas na vsechny myslim, porad. Jsem rada, ze mas kolem sebe tolik lidi, kteri ti pomahaji.

  66. 66 30. Listopad, 2009, Peťa/Pezy:

    Možná čas otupí trochu rány, ale teď to bude pořád a hodně bolet… a já Ti na tu bolest posílám co nejvíc sil a na dálku objímám!

    Jsem strašně ráda, že je Klárce lépe – je to kočička šikovná!

  67. 67 30. Listopad, 2009, janno:

    Je strasne jednoduche byt zly k anonymnimu clanku. Zamindrakovani lide vyuziji inkognita webu a prezentuji sve nejnizsi pudy. Neber to vubec vazne, a neplytvej na ne svymi silami. Drz se. Jana

  68. 68 30. Listopad, 2009, Iva/Minka:

    Milá Diny,
    sice se neznáme osobně,jen z diskusí a článků na BC. Nějak jste mi celá rodinka přirostli k srdci a příležitostně jsem začala sledovat i tento blog.
    Od té doby, co jsem se dozvěděla,co se stalo tvému muži na vás myslím neustále. Je mi tak smutno, brečím tu lítostí a bezmocí. I u nás hoří svíčka a neustále mi v hlavě zní otázka Proč???
    Diny,vím,že teď je to pro tebe hrozně těžké, ale ty máš v sobě tolik síly, že to nějak překonáte. Bude to těžké,ale vy to dokážete a půjdete dál. A Miloš bude pořád s vámi, i když jinak…
    Posílám pevné objetí a Klárince hodně sil aby se co nejdříve uzdravila a byla zase s vámi. Je to kočička šikovná, že to takhle v nemocnici zvládá.
    Iva, Andrejka a Jířa.

  69. 69 30. Listopad, 2009, Jana:

    Diny, Váš blog jsem oplakala. Když mi bylo 11 let, vinou řidiče autobusu zemřel můj táta,který také jel jen jako cestující do práce. Umím si představit jakou bolest prožíváte a jak moc budete potřebovat sil a podpory. Myslím na vás všechny, držte se a přeji ať vše zvládnete !!!! Jana.

  70. 70 30. Listopad, 2009, Iva:

    Diny, článek jsem na Novinkách četla, komentáře byly no hnus…, opravdu to nemá cenu číst, drž se holka…

  71. 71 30. Listopad, 2009, Marketakra:

    Ahoj Diny. Na diskusi pod clankem ( tusim na Aktualne)jsem se taky podivala a udelalo se mi zle. Takove veci je lepsi necist, tem lidem stejne nevysvetlis, ze je vsecko jinak. Mam pocit, ze vetsina informaci, ktere se dozvidame z verejnych sdelovacich prostredku je zkreslena. Vidim to na tematech, ve kterych se orientuji.
    Doted jsem Tvuj blog jen cetla, ale Tva situace mne tak hluboce zasahla, ze prinutila i mne, zaryteho introverta, se verejne vyjadrit. Moc na Tebe a na deti vsichni myslime.

  72. 72 30. Listopad, 2009, Nanny:

    Milá Diny!!
    Ľudia, čo si len prečítajú nadpis nejakého „pisálka“ a hneď píšu odsudzujúci koment sú obyčajní tupci! Takí tí hlupáci, ktorí ak sa stane nehoda na ulici, obostúpia chuderu obeť, ale pomôcť nevedia, len zavadzajú… nič si z nich nerob!! Ty vieš, my vieme, že tvoj Miloš bol úžasný mladý muž, tvoj drahý manžel, úžasný ocko všetkých vašich 4 detí a aj syn pre matku, ktorá prežila svoje dieťa… uff, strašná tragédia, neopísateľná! Hoci s vami v podstate zdieľam len to BC, odrazu mám potrebu pohladiť ťa, potešiť, vziať do náručia a povedať, žebudeš ešte šťastná a budeš sa smiať. Každý o teba a tvojich detí očakáva, že budete silní, ja viem, že byť silná je strašná zodpovednosť… strašne moc na teba myslievam, držím palce, nech toto preťažké obdobie prekonáte v zdraví a časom nech sa u vás rozhostí pokoj, pohoda a spokojnosť… hoci, bohužiaľ bez jedného dôležitého kolieska zo súkolia.
    Držím palce aj Klárinke, nech je skoro zdravá doma medzi vami. A Zuzanka, to je úžasná dušička!!
    Moc vás všetkých pozdravujem!

  73. 73 30. Listopad, 2009, JANA A HONZIK:

    Milá Miri, nečti ty příspěvky které dokáží psát jen ubožáci, a nechápou o co tady vlastně jde. To že jste s dětma ztratili to nejcennější–TÁTU. jen ti chci říct za celou naší rodinu, jsme s Vámi i když daleko v Ostravě, a myslíme na vás každý den, čtu blog pokaždé a kudy chodím myslím na toho našeho Tátu aby se nám vrátil..... Jste neskutečně stateční a silní, a ty jsi strašně silná máma která bojuje a zvládne to. Děti ani nemluvě. klobou dolů před nima. Držte se a prosím na blbce se vykašli, nemají v sobě ani kousek cti. MÁME VÁS RÁDI A NA DÁLKU POSÍLÁME VELKÉ OBEJMUTÍ ABY JSTE TO VŠE ZVLÁDLI. JANA, JIRKA HONZÍK A KUBÍK.....

  74. 74 30. Listopad, 2009, Jana a Nelinka:

    Milá Mirko,je to bolestivé ty jsi byla první které jsem se svěřila s nemocí naší Nelinky a pomohla jak a kam se obrátit a věř,že když jsem se dozvěděla o tvém manželovi dva dny jsem nespala a sesypala se,drž se holka a na ty drby které někteří píší pod článek o havárii to mě taky vyzvedlo ze židle jak někoho mohou soudit,aniž by toho báááječnýho tatku,manžela znali taky to nechápu…držte se a věř,že jsme tu stebou(a že nás tu je)a pro tebe a tvé děti…jsi statečná

  75. 75 30. Listopad, 2009, Medulka:

    Diny,
    taky jsem to četla a taky jsem u toho šílela. Mrzí mne to, moc! Oni vůbec neví a odsoudí. Drž se.
    Objímám statečnou Diny

  76. 76 30. Listopad, 2009, Jitka:

    Ach Diny,
    stále na vás všechny moc myslím a je mi moc líto, že mohou další lidé ještě víc ublížit tím co napíšou za nepravdy. Ono se jim to vrátí, plácaj nesmysly, ani netuší, že to může někoho tak moc ranit.
    Ale jsme tu my, kteří Ti posíláme svoje myšlenky a podporu jak jen to jde takhle po síti. Na ty zlé se vykašli,ber sílu kde to jen jde. Přeju ať už Ti nikdo neubližuje, posílám pohlazení a objímám Vás na dálku. Ať se uzdravíte a bolest je slabší a slabší…Držte se statečná rodino, Jitka a Danielka

  77. 77 30. Listopad, 2009, maxik:

    Plakala jsem tu včera večer nad tím, co u vás nebude. Drž se.

  78. 78 30. Listopad, 2009, Edit:

    Diny pořád na Vás myslím a moooooc držím palce aby jste to všechno zvládli vždyt se podívej kolik hodných lidí ti píše a pomáhají – jestli zjistím adresu pošlu dětem celou výbavu do školy – vymýšlím dětské kabele a přísluš. do školy – mrkni na http://www. emipo.cz at si klárka řekne která se jí líbí..

  79. 79 30. Listopad, 2009, Blanka1:

    Ahojky,

    nevím, jestli někdo do Novinek psal, ale objevila se v textu osobní zpráva a odkaz na naší sbírku. :-)

    Blanka

  80. 80 30. Listopad, 2009, Lennys:

    Diny,

    ani nevím, co ti napsat, protože už bylo řečeno úplně vše, jen nějak cítím, že prostě něco napsat musím…
    Zkrátka, není dne, abych na tebe nemyslela, jak se cítíš,co děláš a jak to všechno zvládáš a vždycky pocítím ten obrovský obdiv, který k tobě mám! Že jsi skvělá máma a super ženská a že ti moc držíme palce, ať to všechno zvládáš tak nejlíp, jak to jen jde a ať je brzo aspoň o trochu líp!!!

    Moc síly přeje L.

  81. 81 1. Prosinec, 2009, lefi:

    Diny, pláču nad tou tisícovkou věcí, které už spolu nebudete zažívat… obdivuju tu sílu to vypsat na papír a oplakat… ale upřímně a hluboce věřím, že se postupně objeví další tisícovka jiných věcí, které Ti naplní život štěstím a úsměvy. Držím palce, ať to jde co možná nejrychleji, rodinu máš úžasnou, přátel davy, a to je dobrý základ. Lefička

  82. 82 2. Prosinec, 2009, Ajka-jamaku:

    Dinuško, moc na vás všechny myslím, celý týden si na tebe x-krát za den vzpomenu. Nakukuji na blog, i když si říkám, že už nebudu, pak brečím a brečím…dneska jsem na tebe tolik myslela, nejen já, spousta dalších holek, co tě zná, ať už osobně nebo z netu. Ve 12 hodin k tobě letěla síla, od nás všech, ale vím, že nejvíc jsi musela být silná ty sama. A to ty jsi. Tak hodně síly do dalších dnů. Ajka s kubou, Maki a Adi

  83. 83 11. Únor, 2010, Ágnes:

    Milá a statečná Diny,
    sedím u počítače, čtu Váš blog a brečím…nebudu tvrdit, že si dokážu představit co prožíváte…to ani zdaleka ne, ale vím z vlastní zkušenosti, že ztráta blízkého bolí :-(…Moc Vás obdivuju a držím pěsti, věřím, že to dokážete, už jen proto,že tak krásně píšete o Vaší nemocné dcerce. Síla a energie, která z Vašich řádků plných bolestí sálá mě odzbrojuje. DRŽTE SE

Vložit komentář

nahoru »