<!–texy–>Jitko, moc děkuju .. ani nevíte, v jakou chvíli přišel Váš komentář. Moc jsem potřebovala něco takového číst… Děkuju.

<!–texy–>Diny, na Váš blog jsem narazila šťastnou náhodou. Nikdy jsem nezažila pocity, jaké zažívám, když čtu vaše slova. Cítím samozřejmě obrovský smutek, ale hlavně (paradoxně) vděk. Lásku. Štěstí. Znovuobjevené pocity jako těšení se a radování se z přítomnosti milovaného… Jak čtu starší a starší články, zjišťuju, že snad Váš muž a můj přítel jsou v nějaké přízni. Tolik podoby. A já mám pocit, že si ho dost nevážím, nedávám mu dost najevo, jak je výjimečný a že to vím a vážím si toho. A když si jen představím, jen na chvilinku, že bych ho ztratila podobně jako Vy, tak se mi srdce sevře takovou silou, že přestávám dýchat. Vaše neštěstí, které překonáváte tak skvěle a statečně, snad pomůže nejen mně uvědomit si, na čem OPRAVDU záleží. Přeji Vám Vaše děti, všechny Vaše malé radosti, přeji Vám sílu a přátele. A kdybyste někdy nevěděla, jak dál, zkuste si říct mé oblíbené “pokud couvám, tak jen proto, že se chci rozběhnout”. S láskou Jitka

<!–texy–>Když se ohlédneš zpátky - vím, že jsi už jinde. Spousta bolesti už uteklo, spusta ostrých hran se obrousilo. Možná se ti zdá, že už ho necítíš jako dřív.

Ale já jsem si jistá, že je pořád s vámi. Pořád na vás na všechny dohlíží, raduje se ze všech krásných věcí, co zažíváte a smutní pro všechny vaše slzy.

Je rád, že jdeš dál, že jsi nezůstala sedět s rukama v klíně. Že se neutápíš v potocích slz. Ale že život bereš tak, jak přichází - s otevřenou náručí a srdcem na dlani.

Milda je vedle tebe pořád - v chování Davídka, v pohledech Káji, v Klárce, pro kterou by udělal všechno na světě.

Jsi skvělá ženská. Dokázalas vekou věc.

Přeju hodně síly a spoustu štěstí - vám všem.

<!–texy–>[…] (ten, ve kterých jsem zrovna psala i o jejich návštěvě jedno pondělí)  a pak jim četla básničku pro Mildu, tu co jsem mu psala krátce potom, co zemřel […]

<!–texy–>Dobrý den, četla jsem Váš příběh a je mi hrozně moc líto, co se vám všem stalo, vážně hrozně moc.. Moje mamka pracuje v Nadačním fondu Niké a pomáhají jedné holčičce se stejným postižení jako má ta Vaše, mamka mne prosí o telefon na Vás, aby se s Vámi mohla spojit, nabízí pomoc, kdyžtak její telefon je 732 65 92 48, nebo mi napište číslo na sebe a oni se s Vámi spojí..

Věřím, že danou situaci ustojíte, protože vím, že jste a budete ta nejlepší máma Vašim dětem… Mějte se moc krásně..

Lucie Sekaninová

<!–texy–>Diny, kéž bych to takhle uměla napsat….

Vím, že nepomůže nic…teď ne, teď by pomohlo jediné a to je mimo naši realitu. Zkusím ale napsat co pomáhá mě, když je nejhůř…zažily jsme lásku, o které si spousta lidí na tomhle světě může nechat jen zdát…pravda, měla trvat nejmíň věčně, ale díky za to, že jsme ji mohly vůbec poznat! No a pak děti…co krásnějšího a smysluplnějšího tady mohlo zůstat?

Hodně síly!!!!

Blanka

<!–texy–>Diny, je to moc nádherná básnička, plná citu, lásky a bohužel smutku. Vstoupila si do mého života před několika dny a zůstaneš v něm navždy. Stále na Tebe a Tvé děti myslím a přeju Tobě a Tvým dětem už jen to nejlepší. Martina

<!–texy–>Milá Diny, na Tvé stránky jsem se dostala až včera přes Rodinu a dozvěděla jsem se o tom co se stalo a celkově o vás. A vidím jaká je to škoda, zpětně pročítám tvé deníčky a vidím v nich úžasného člověka a skvělou mámu a moc mě mrzí, že jsem Tě neobjevila dřív, ale až v téhle strašné době. Myslím na vás všechny už dva dny, nechtěla jsem ti psát, protože tolik lidí si na tebe vzpomělo a nakonec se ani neznáme. Ale musela jsem ti říct, že na tebe myslím i když momentálně nemám jak ti pomoci. A hlavně VÍM jak seš skvělá a že to zvládneš i když to bude moc těžké a hrozně bolet. Vím, že tu všechnu vaši lásku dáš vašim dětem.
Hodně síly.
Martina

<!–texy–>Krásné ano, ale mrazivě krásné. Na ty poslední řádky prosím ani nemyslete, vaše děti vás potřebují..

<!–texy–>Diny, básnička krásná, je mi moc líto, že zrovna takovou musíš psát. Brečím tu s tebou. Drž se Jana