Lucie

30 Listopad 2009

V kategorii Denní deníčky |

noci upije … ale dne nepřidá, Lucie, když je třeba - JE … mé strachy pohlídá …

.....................................

Původně jsem si myslela, že počkám na její svátek. Je už za rohem, za pár dní … ale nepočkám.

Musím jí napsat hned – a hezky veřejně, protože každý by měl vědět, jak moc, i když jí to samotnou musí strašně bolet, jak moc mi pomáhá. A že mám za sebou teprv necelých šest dní bolesti, ale díky ní, že je blízko, díky její nejen virtuální, ale i skutečné pomoci, má ta bolest menší rozměr, než kdybych jí tu neměla…

Sotva se vrátila od jedné babičky, spoustu práce do práce před sebou, skoro nevybaleno … ale vůbec neváhala a když se dozvěděla, že nám v úterý umřel Milda, sbalila králíky, Mišku a přijela k rodičům, kteří bydlí nedaleko nás. Od té doby tu je, blízko, když zavolám, blízko, když potřebuju.

Z čistě praktických důvodů nevím, jak bych zvládla bez ní objednat pohřeb, dojet na kriminálku k výslechu a předání věcí, objednat květinovou výzdobu a další a další věci … Navíc byla i mou mluvčí, a to doslova, mám už týden pryč hlas a není mi skoro rozumět. A byla a je i mou mluvčí tehdy, když se ztratím. V čase a prostoru, v myšlenkách, v bolesti … stává se mi to často, docela blbý třeba na ulici nebo když se vás někdo ptá, jestli si na parte přejete tohle nebo tohle …

Z čistě osobních důvodů nevím, jak bych zvládla bez ní přežít nejhorší dny mého života.

Nebudu psát víc, je to moc soukromé, moc osobní, moc naše… jen mám zrovna světlejší chvilku, za chvíli začne den, který mám radši než dlouhé noce, kdy se nedá spát …

Možná jen … děkuju i za její typický humor, opravdu pořád nebrečíme. Jako třeba včera, když jsme byli nakoupit nutné v Globusu a já sáhla po koštěti (zlomilo se mi staré) a ona mi řekne: Musíš na sebe myslet, víš, musíš se taky umět odměňovat … Asi to myslela trošku jinak, protože se nám prostě prolínají v hovoru témata vážná s těmi praktickými, protože život tak nějak kolem jde prostě dál. Jenže já v ruce držela právě to koště a v kontextu s jejími slovy jsem se fakt musela smát…:)

Prostě děkuju Lucko, nikdy ti nebudu moct vrátit to, co pro mě děláš… a děkuju moc tvým rodičům, že hlídají děti a ty můžeš být se mnou. A moc se omlouvám, že jsem vás nakazila a že všichni kašlete a vůbec, to mě mrzí opravdu moc:(((

Tento článek byl vložen 30. Listopad, 2009 v 5.26 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Listopad 2009
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Říj		Pro »
	1
2	3	4	5	6	7	8
9	10	11	12	13	14	15
16	17	18	19	20	21	22
23	24	25	26	27	28	29
30

Listopad 2009

« Říj

Pro »

1 30. Listopad, 2009, Paluyael:

Diny, včera jsem objevila Tvůj blog, přečetla jsem si Tvůj příběh..... Vůbec vlastně nevím co napsat, ale chtěla bych Ti říct, že si Tě moc vážím za to, jak to všechno zvládáš, dokážeš komunikovat se světem a prostě žít dál… Asi bys teď namítla, že Ti nic jiného nezbývá, ale ne každý by to v Tvé situaci dokázal…
Je mi to všechno strašně moc líto, celou noc na tebe myslím, nemůžu spát, tak jsem si řekla, že Ti půjdu napsat, a našla jsem tu i nový příspěvek o Lucce, a i jsi mě pobavila příspěvkem o koštěti … Co říct… Diny, drž se, myslím na Tebe, na Tvoje děti, na Klárku, ať je jí líp..... Jsi statečná holka, strašně moc statečná a moc si Tě za to vážím…
Pavlína

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 5.48

2 30. Listopad, 2009, Martina-Tina1:

Ahoj kočičko,
jsem tu zase,jsem s Tebou a Tvou rodinou virtuálně stále a o to víc,co se stala ta krutá nehoda.
Není chvíle abych na Tvou rodinu nepomyslela.Od minulého úterka jako by se i nám změnil život-vše dělám s větší rozvahou,víc si uvědomuji křehkost bytí nás všech a jsem pořád smutná.
Já podle Tebe do teď vařila a když udělám ty senzační hrnečkové knedlíky-tak mám Tvou rodinu před očima.Jak jsi vařila a byl u tebe tvůj manžel a rodina a jak pak baštili ty dobroty-tak je to i u nás..Moc se mi svírá srdce..
Víš já zažila také hodně bolesti,když mi zemřel brzo v 50 ti letech tatínek,který postavil domek abychom měli zahrádku a já zvířata a užíval si ho jen půl roku..v zápětí zemřela jeho maminka a maminky maminka,,hrozné najednou dům prázdný-jen já maminka a později můj muž.
Dlouhá léta se nám nedařily děti-bylo to namáhavé období a když se konečně po 20 ti dlouhých letech má maminka těšila na vnoučka,kterého jsem nosila v bříšku-náhle mi zemřela,v náručí-jen.jen 8 dní před jeho narozením.To bylo těžké období..Můj synek nepoznal babičku ani dědu,ale vím,že mi ho daroval někdo z nebíčka za maminku-nebo je to ona???Narodil se na den JEJÍCH NAROZENIN 10.1…
To není náhoda.Od té doby se věci dějí jinak,mám pocit,že jakoby nás hlídala-ukazuje cestu kudy máme jít abychom si neublížili-stěhování,měli jsme vážnou nehodu a všichni jí přežili,je toho mnohem a mnohem víc,no nevím jak to chápat a nevím jak to napsat,ale možná musel odejít Tvůj drahý proto aby se něco vyvíjelo lepším směrem-třeba je to jen moje berlička k vysvětlení tak krutých odchodů našich blízkých,ale možná za tím stojí opravdu něco silnějšího.
Diny snad jsen tu moc neplácala,kdyžtak mi promiň,mám Vás ráda

Držte se a kdybych mohla nějak pomoci,byla bych moc ráda!!!!Jsem tu!!!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 6.14

3 30. Listopad, 2009, Peťa/Pezy:

Lucka je úžasná osůbka a i jí posílám na dálku spoustu spoustu síly a obejmutí. Držte se obě – moc na Vás myslím…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 6.41

4 30. Listopad, 2009, peki:

Co k tomu dodat. Lucka je jedinečná. DÍKY MOC, Lucko.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 6.44

5 30. Listopad, 2009, Petah:

Lucce patří veliké díky, je neskutečná a úžasná … spoustu síly vám oběma!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 7.00

6 30. Listopad, 2009, Verkak:

Jste holky statečné a hrozně šikovné, že fungujete a to obě po tom, co máte bohužel společného a to ztrátu tak milované a blízké osůbky.

Lucko, díky, že jsi a že jsi tu teď pro Diny. I když to musí být pro Tebe těžké zažívat to znovu a Ty tu přesto jsi !!! Velké DÍKY a oběma spoustu síly do dalších dnů.

Myslíme na Vás všechny !!!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 7.04

7 30. Listopad, 2009, Jana:

Taky bych Lucce chtěla poděkovat. Za sebe. Dává mi naději, že když mně bude těžko, možná se objeví přesně taková Lucka, jako ta tvoje. A je pro mě závazkem, že i já pro někoho – bude-li zapotřebí – budu takovou Lucií. Moc díky!!!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 7.40

8 30. Listopad, 2009, Blanka:

Už jednou jsem tady psala, že Lucce děkuju za nás všechny, které na tebe myslíme a nemůžeme u tebe být ( no to by asi bylo něco ), jste holky skvělý.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 7.45

9 30. Listopad, 2009, Lucka:

Milá Diny,vlastně je to hrozně těžký psát člověku který zažil něco tak hrozného…nedovedu si to představit a jen při představě že bych přišla o milovaného člověka,tátu a oporu…bych zešílela.Mám sama tři děti.Když jsem dočetla Tvoje řádky,sevřel se mi žaludek úzkostí.Přeju Ti mnoho sil,jsi statečná maminka…musíš být statečná kvůli dětem.Myslíme na Tebe moc moc.Lucka

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 8.35

10 30. Listopad, 2009, sita:

lucko děkuju Ti za to že jsi

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 8.44

11 30. Listopad, 2009, Sulanek:

Lucka je prirodni ukaz, svou nesmirnou empatii, i kdyz sama proziva tezke chvile, svym uzasnym srdickem, ktere by se nejradeji rozkrajelo a rozdelilo pro vsechny, svym osobitym humorem, kterym odzbroji i ve chvilich nejvetsiho smutku, svou moudrosti, ktera slouzi k radam ruzneho druhu, svou skromnosti … a jeste spoustou jinych vlastnosti!

Diky ze jsi!

Sulanek

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 8.45

12 30. Listopad, 2009, Lasconka:

Lucie, možná sice noci upije a dne nepřidá, ale zase přidá spoustu odvahy, obrovské vnitřní síly a kopu pomoci a taky smíchu… Vím, jak to musí být strašně těžké, ale přesto tu je, viditelná i neviditelná, vždycky s pomocnou rukou nataženou a náručí otevřenou… Lucko, jsi úžasná, skvělá!

Diny, moc na tebe a děti stále myslím, v duchu tě objímám a posílám spoustu síly. Jsi úžasná Žena.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 8.51

13 30. Listopad, 2009, Jita:

Lucko díky!
Holky jste skvělé!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 8.53

14 30. Listopad, 2009, Vlastinka:

Diny,
každý den usínám a ráno se probouzím s myšlenkou na tebe a tvoje děti. Každý den u nás hoří svíčka… světlo naděje.
Přestože se neznáme osobně, tak jsi v mém srdci. Jsi moc statečná, obdivuhodná žena.

Lucko,
znám tvůj příběh. I ty jsi velmi statečná, obdivuhodná žena s velkým srdíčkem plným lásky. Díky za to, že jsi. Díky za to, že jsi teď Diny nablízku.

Vlastinka z BC

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 9.02

15 30. Listopad, 2009, Domi:

Lucko – díky…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 9.19

16 30. Listopad, 2009, LucieK:

Lucko, děkuji. Diny, děkuji!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 9.24

17 30. Listopad, 2009, Žubrienka:

Diny,
jsem ráda, že máš Lucku, někoho, kdo ví…, někoho, kdo chápe…, někoho, kdo nepořebuje žádné vysvětlování …
Ve vás dvou se setkaly dvě vyjímečné ženy s vyjímečným životem, který drží pevně ve svých rukou, i když se sype jako domeček z karet. Přeji, ať jsou vaše sdílené bolesti, poloviční bolesti.
Lucko, díky, že jsi tu pro Diny !
Diny, pusu Klárce i klukům. A Zuzce velikánský obdiv !
Ž.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 9.36

18 30. Listopad, 2009, Bludicka:

Luci loni jsem ti k svátku darovala básničku a ty jsi se v ní nepoznala.
Ale po tom roce, co tě tak blízko známe nikdo už nemůže pochybovat. Jsi to opravdu ty.
A zasloužíš si veliké poděkování od nás všech nejen za to, co děláš pro Diny, ale i za to jaká jsi a vlastně i za to že jsi.

Tajemná Lucie
potichu upije z poháru noci
sice dne nepřidá
rozdá všem naději

v setmělém večeru
vločky se snášejí
ve světle lampy

dospělým pokoru
na konci adventu
příslib, že Slunovrat
tiše se blíží

že láska zhltne tmu
a víra tíži

dětem dá jistřičky
vážného údivu
a tichá přání
blíží se Štědrý den…

nejbližším přátelům
velký kus jistoty
že člověk, když není sám
na hraně srázu
dlouho se udrží
ve velkém mrazu
a s lidmi okolo
a s Boží pomocí
bezpečně slaní

milá má Lucinko
sníh křupe za okny
a já tu šeptám své
pro Tebe přání

…prosím Pane, Bože můj
vše zlé proměň v požehnání

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 9.56

19 30. Listopad, 2009, Alice/Marbulínek:

Milá Diny, příběh tvé rodiny sleduju dlouho. Moc na tebe myslím, pořád si říkám, že Ti musím napsat, ale když sednu ke klávesnici,mám v hlavě úplně vygumováno. Nevím, jak zformulovat svoje myšlenky a pocity. Všechno najednou zní tak prázdně, hluše. Navíc mám pocit, že ostatní už všechno řekli a lépe, než to umím já.Myslíme na tebe každý den. Máš úžasné děti, které s tebou všechno zvládnou. Máš štěstí na lidi kolem sebe. Lucka je úžasná, ona nejlíp chápe, jak ti je. Kdybych pro tebe mohla cokoliv udělat, neváhej a ozvi se.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 10.34

20 30. Listopad, 2009, Iva:

Lucka je úžasná a my všichni jí moc děkujeme za to, co pro Vás dělá… Je skvělé mít takovou kamarádku a myslím si, že takových Lucek je bohužel pomálu…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 10.42

21 30. Listopad, 2009, Makytka:

Diny, jsem moc ráda, že Lucka je u tebe, vyslanec naděje a života. Je tam trochu za nás všechny, myslím, že nejedna z nás děkuje Bohu za Lucii…

Poprvé jsem se na tvém blogu po několka dnech u koštěte zasmála DÍKY!

Bludičko, ta básnička je úžasná…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 10.49

22 30. Listopad, 2009, Mirus:

Já padala.
Stále hlouběji.
Už jsem si myslela,
že nemám naději.

Kolikrát člověk myslí,
že opravdu je na dně.

Já padala propastí.
Však někdo ke mně přiletěl,
a řekl,že mě nepustí.
Kdo to byl ?
Tak kdo mi to pověděl ?

Já otevřela oči
A vzhlédla vzhůru
A spatřila jsem….

Vás…

Moji strážní andělé…

Vás

Moji přátelé…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 11.08

23 30. Listopad, 2009, Peguš:

Lucko, posílám jedno velké díky!!! A Hladím vás obě!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 11.12

24 30. Listopad, 2009, marcela:

Lucinku znám z diskuze o umelém oplodnění,je to zlaty člověk!!!!!!!!!!holky držte se spolu!máte stejné osudy!jsem s Vámi apon v duchu!!!!!!!!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 11.22

25 30. Listopad, 2009, Effi:

Má milá,
jsem moc ráda, že je ti Lucka na blízku. Je to vzácná duše. Takových přátel je jak šafránu.
Jsem v myšlenkách stále s tebou…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 11.27

26 30. Listopad, 2009, Nanny:

Lucka, díky!
Za to, že máš srdiečko na správnom mieste,
že si fyzicky aj duševne tam, kde je treba,
že uľahčuješ, povzbudzuješ, pomáhaš,
že si!
Diny.. som rada, že máš Lucku nablízku.
Vyzdravte sa všetci, nech už aspoň tento problém skončí!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 11.31

27 30. Listopad, 2009, Hamina:

Lucku jsem mela tu cest poznat osobne.
Je to jedno obrovske slunickove srdce, ktere do sve naruce pojme vsechny kdo potrebuji jeji pomoc, oporu.

Dekuji Ti Luci za Diny, ze ses ji nablizku, dekuji Tvym rodicum, ze Te tak bajecne vychovali.
Dekuji ze to, ze ses.

Diny,......... koste dobry. Ale do carodejnic je daleko, tak si ho setri.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 12.00

28 30. Listopad, 2009, Theo:

Diny,
všichni jsme velmi rádi, že máš vedle sebe takovou ženskou jako je Lucka. Musím říct, že mě nepřestává udivovat svou empatií, pokorou a nadějí, kterou každému rozdává. A to vše prolne vtipem a upřímností.
Lucko – vše nejlepší k svátku, máš ho úprostě dnes .

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 12.20

29 30. Listopad, 2009, Zuzaniela:

Holky, moc na Vás obě myslím. A na Vaše děti. Moc moc držím palce, ať je pomaloučku lépe.
Víc nevím co psát, je to nepředstavitelné..

Zuza

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 12.24

30 30. Listopad, 2009, Ola:

Milá Diny!
Musím Vám říct,že jste úžasně silná žena.Mrzí mě stejně jako všechny ostatní co Vám píší,že prožíváte tak těžké a bolestné dny.
Ale věřte tomu,že to opravdu přebolí a Vy i Vaše děti budete zažívat zase i šťastné chvíle v životě.
Jsem o tom přesvědčena díky vlastním zkušenostem.
Když mi bylo 9let,umřel nám táta. Mojí mámě v té době bylo 33let a zůstala s námi sama. 4 děti – 14,11,9 a nejmladší sestře byly 3 roky.
Nikdy jsem nezapoměla na ten den,kdy do dětského pokoje k ránu přišla naše máma,v ruce držela telegram z nemocnice a ubrečená nám oznámila " děti,tatínek nám umřel"…
V tu chvíli jsem ani nebrečela,nikdo se jí na nic neptal,jenom se mi v hlavě honilo- táta zemřel?? To už teda není..... už máme jenom maminku. Byla jsem trochu zmatená,ale pochopila jsem to.
Pak se mi vybavuje jenom poslední rozloučení a náš život šel dál.
Naše máma nám i tak dokázala udělat krásné dětství.Dodnes vzpomínám na Vánoce a Silvestry s ní. Moc jsem se vždycky těšila na její hostiny,sledovali jsme pohádky a ona nás pořád zásobovala dobrůtkama. Bylo na ní vidět,jak se cítí spokojeně,když jsme rozbalovali vánoční dárky.
Jako dítě jsem si prostě zvykla,že jsme jenom s mámou a opravdu mi to připadalo přirozené a i když jsme na tátu vzpomínali,žili jsme hezky,i když s námi nemohl být.
Asi po deseti letech si máma našla přítele,kterého si i vzala za manžela. Když jí bohužel za 6let zemřel,měli jsme o ni strach.Ztratila chuť do života,nic jí nebavilo ,byla na tom psychicky špatně.Tenhle stav se ale taky den ode dne zlepšoval,byli jsme – její děti každý den s ní.
Dnes je jí 60let a je to naše super 6ti násobná babička.

Diny,Vaše děti si Vás budou strašně moc vážit,až trošku povyrostou a všechno si uvědomí.Jste jejich poklad,stejně tak jako jsou ony pro Vás.
Moc Vám přeju,aby jste všechno zvládla a to trápení ,aby brzy skončilo a Vy si mohla dál s láskou vychutnávat Vaše radosti a starosti s dětma.
A HLAVNĚ ZDRAVÍČKO VÁM I DĚTIČKÁM!
Ola

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 12.31

31 30. Listopad, 2009, Blanka:

Milá Diny,
moc tebe a tvoji rodinu neznám. Jen trochu, co jsem prolítla tvůj krásný web. Narazila jsem na odkaz na tvé stránky na webu „Rodina“ den po oné osudné události.Přesto sem teď každý den nakouknu, abych zjistila, jak to vše zvládáš.
Společné máme to, že i já jsem před 4,5 lety ve svých 28 letech ovdovděla a zůstala sama s 3-letými dvojčátky. Manžel zahynul po nárazu automobilu do stromu.
Moc mě zasáhlo, jak stejné máme pocity. Chtěla jsem ti napsat, že je normální, jestli budeš mít pocit, že si se na chvíli zbláznila. Hodně jsem v prvních dnech s manželem mluvila (v duchu, ale i nahlas) a s hlavou obrácenou směrem k nebi(musela jsem si ho někam umístit, nešlo si říct, že už prostě nikde neexistuje) jsem se ptala „Proč“…někdy na něj i zlobně křičela a vyčítala mu, jak mohl být tak neopatrný…taky jsem chodila do jeho skříně přivonět si k jeho oblečení, usínala jsem na jeho mikině, která celá voněla po něm…den před kremací mu večer psala dopis…
S odstupem času vím, že je potřeba dát průchod všem emocím,
vyplavit to ven…
Je to moc těžké, ale myslím,že to určitě zvládneš, máš tolik pomocníčků… Jen si to teď musíš protrpět, aby zas mohlo být líp- a věř, že bude. A všechno tě to nakonec posílí.
Jsem v duchu s tebou a budu ráda, když třeba odepíšeš, budeš-li chtít třeba si o tom i popovídat.
Blanka

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 12.32

32 30. Listopad, 2009, Zuzina:

Lucko, jsi zlatá, že tak moc Diny pomáháš.

Diny, drž se, stále na Tebe myslím. I na Klárku, aby se brzo vrátila domů.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 13.11

33 30. Listopad, 2009, Zvědavka:

Milá Diny, Milá Lucko, Milá Zuzko…
jste všechny tak úžasně silné..kdybych měla na hlavě klobouk, smekla bych , opravdu.
Prožíváte tolik bolestí a ještě dokážete kolem sebe rozdávat lásku a porozumění, sílu nám všem ostatním. Jste pro nás všechny obrovským příkladem a vzorem a za to vám moc děkuju. Martina

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 13.23

34 30. Listopad, 2009, Frndulka:

Říká se, že v nouzi poznáš opravdové přátele. Vaše přátelství s Luckou bude na celý život. Je skvělá jak Tě drží nad vodou a co všechno pro Vás dělá.

Když jí loni odešel muž, na BC to vědělo moc málo lidí – nejspíš jen Ti z její diskuze, což je škoda, virtuální podporu by na BC určitě měla obrovskou a pomohlo by jí to třeba lépe překonat ty první dny…

Ach jo, je to naprd takhle stejné osudy a tolik dětí bez táty…:(

Moc moc na Vás pořád myslím!

M.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 13.26

35 30. Listopad, 2009, Medulka:

Díky Luci!

A koště fakt dobrý! Musíš na sebe myslet ;)

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 13.35

36 30. Listopad, 2009, maxik:

Lucko – jsi úžasná, a jen doufám, že to, jak pomáháš Diny, moc neoživuje tvou bolest.

Diny – samodměňování ti ještě moc nejde, ale jako první pokus jde koště uznat Jsem moc ráda, že se už občas i zasměješ.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 13.48

37 30. Listopad, 2009, dypecek:

díky za každou Lucku co je a za tuhle naši obzvlášť. Nikdo jiný koho znám ti nemůže být teď v tyhle strašlivé chvíle blíž v tom, co cítíš, patří jí za to veliký dík, nedokážu si ani v nejmenším představit co cítíte ale moc na vás myslím, na tebe, na děti, na Lucku i vaše rodiny. Posílám pohlazení
Katka

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 13.53

38 30. Listopad, 2009, Klaris:

už tu zase slzím dojetím, holky statečné..
a okamžitě mě napadl můj oblíbený citát – Přátelé jsou andělé, kteří nás zdvihnou, když naše křídla zapomněla létat..
snad proto se nám dějí ošklivé, strašné věci, abychom dokázali ocenit sílu lásky a přátelství, bohužel na tomto světě rostem v sobě dál a výš spíše než skrze radost, tak skrze spoustu bolesti..

a ještě jeden citát,co na mě dnes vykoukl z časopisu, je od R. Fulghuma

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění,
že mýty mají větší moc než historie,
že sny jsou mocnější než skutečnost,
že naděje vždycky zvítězí nad zkušeností,
že smích je jediným lékem na zármutek
A věřím, že láska je silnější než smrt..“

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 14.50

39 30. Listopad, 2009, Kacula:

Holky, jste obě užasné,
Lucka je neskutečná osobnost, moc jí všichni děkujem, že neváhá ani na moment a hned pomuže, komu je třeba.....
Koště někde zaparkujte, svezem se koncem dubna;)

Nepřestáváme na vás myslet…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 17.03

40 30. Listopad, 2009, luslik:

Myslím na vás každý den. Na to jak se asi vede tomu vašemu statečnému čtyřlístku a jak se těmi dny probojováváš ty. Jsem ráda, že máš na blízku Lucku. Vy jste obě děsně silné a statečné holky a máte můj obdiv. Je dobře, že se o sebe můžete v takové těžké chvíli opřít (pamatuju si, že tenkrát jsi byla pro Lucku velkou oporou ty, je hrozně smutný paradox, že teď se to vrací jen v opačných rolích) Držte se!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 18.05

41 30. Listopad, 2009, gabča:

Milá Diny, jsem šťastná, že máš u sebe opravdového přítele, jen ona dokáže pochopit, co prožíváš a nejlépe z nás všech pomoci. Posílám pohlazení na duši v těhle těžkých chvílích. Tobě Lucko obrovské díky- jsi úžasná!!!! Dvě duše, dvě obrovská souznění, díky za to zastavení se v té hrozné uspěchané době, spoustě z nás to otevřelo oči.

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 18.14

42 30. Listopad, 2009, Lucka73:

Já Tobě děkuju a nepřestanu děkovat. Mám pocit, že častějš jsi pro mě oporou Ty, než já pro Tebe.
Navíc – jedním dechem Ti říkám, že bude dobře a druhým Tě děsím, co všechno Tě ještě čeká…

Nevím, jestli já jsem byla ta nejlepší volba. Jen chci říct, že v tom nevidím nic zvláštního. Nic, co by někdo další neudělal.

Držte se – všichni. Strašně moc na vás myslím!!!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 19.44

43 30. Listopad, 2009, Mata:

Lucko, díky za to, že jsi i za to, jaká jsi… posílám sílu a objetí…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 19.50

44 30. Listopad, 2009, Hela Bella:

Holky :D
OBĚ jste skvělé, obrovsky silné a neskutečně skromné.
Jednou jsem Diny do ZRNKÁČSKÉ diskuze psala, že hrdinové nejsou ve filmech, nejsou to frajeři ve fárech co zachraňují svět, jsou to prosté mámy od dětí.
Diny i Lucka jsou pro mne hrdinky, ony obě budou tvrdit, že NE, NE a NE, ale my kolem vidíme, že ANO, ANO a ANO!
Za to co jste si prožily nebo prožíváte, za to jak to všechno zvládáte, prostě slovy mé tety „nejste žádná ořezávátka“ a já se před vámi hluboce klaním!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 20.39

45 30. Listopad, 2009, ivig:

Lucko, diky moc… to může pochopit jen ten, kdo to prožil… to je zážitek nepřenositelný… Diny, díky, že Ti může Lucka pomoci… moc na vás všechny myslím!

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 21.25

46 30. Listopad, 2009, Alena s Kubou (VD):

Milá a statečná Diny…
Slova ani nemůžou správně popsat to,co bych Vám chtěla říct…jste až neskutečně statečná…Moc na Vás myslíme!

Že prý je žena víc než člověk a osud naloží jen tolik,kolik unesete…

Ach jo

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 22.13

47 30. Listopad, 2009, cucaracha:

Dvě Ženy nejstatečnější ze statečných.Moc děkuji Tobě Diny a Tobě Lucko.Díky za to, že jste a že jste mi otevřely oči!

48 30. Listopad, 2009, klarissa:

Lucka je moc a moc skvělej človíček, vím to dávno…pomáhá mi, kdykoliv fňukám, že se mi nedaří…jsem ráda, že je s Tebou…holky, držte se…je to pro vás těžké pro obě…

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 22.33

49 30. Listopad, 2009, Dalida:

Milá Diny,

přeju ti, aby ti bylo co nejdříve líp, ale bude to ještě hodně dlouhou dobu trvat.

Je velice těžké napsat ti pár vět, natož si představit tu neskutečnou bolest, bezmoc, samotu, lítost, co vidíš kolem sebe. Sám člověk se cítí jako ve snu, nevěří, nechápe, hledá vysvětlení, co to zrovna dělá.

Je moc dobře že je u Tebe Lucka, která ti rozumí i bez slov, bez jakýchkoliv potřeb vyjádří, co přesně chceš, jen ona ví, co v tu chvíli je potřeba. Moc na Vás myslím a hlavně budu myslet ve středu, kdy oboustranná podpora a síla ve Vašich očích Vás ještě více spojí.

Luci ještě jednou díky, že jsi, otevířáš oči jiným. Vím, že tato etapa je pro Tebe těžká, ale věřím, že konečně trošku otevřeš své srdce a tvému žalu se trochu uleví. Bude tu konečně někdo, kdo porozumí, že tak velká rána se nezacelí za týden, měsíc rok....., aniž by si celý svět myslel, že to nejhorší je už za Tebou.

Dáša ze září07

Vloženo 30. Listopad, 2009 v 23.55

50 1. Prosinec, 2009, Martina:

Chtěla bych poděkovat Lucce za to, že pomáhá Diny..
Bude líp, ale vše chce svůj čas, opatrujte se a drže se.
JSte holky šikovné a statečné):

Vloženo 1. Prosinec, 2009 v 7.18

51 1. Prosinec, 2009, Jandulka:

Holky – Diny a Lucko, jste úžasné. Je dobře, že tu můžete být jedna pro druhou. To, že to nevzdáváte i ve chvílích tak strašně těžkých a bolestných, jako je tato, jste pro mě obrovskou inspirací a mám denně důvod k novým a novým zamyšlením. Díky za to. A přeju, ať za mraky brzy vykoukne kousek sluníčka.

JANDULKA

Vloženo 1. Prosinec, 2009 v 8.21

52 1. Prosinec, 2009, Jitulinda:

Lucko, DÍKY!!! DÍKY!!! DÍKY!!!

Vloženo 1. Prosinec, 2009 v 22.34

53 23. Listopad, 2010, Lucka73:

Já vím, že se k tomuhle komentu dostaneš a spolíhám an to že jiní moc ne. Nechci ztrhnout lavinu něčeho nezadržitelnýho, co nejspíš stejně přijde. Je tolik moc lidí, co na vás myslí.....

Já jsem dneska měla nějakou takovou tu sebemrskačskou náladu (určitě je taky znáš). Celej den jsemm místo prác pročítala „naší“ diskuzi a tady blog. A celou dobu jsem brečela – místy víc, místy míň…

Pročetla jsem všechno – od 23.listopadu do asi 3.prosince. Každej příspěvek. A znovu, s odstupem roku jsem si prošla všechno ještě jednou.

A i když to bude sebestředný – díky za všechny ty slzy, co jsem probrečela tenkrát. Z větší části byly pro Radka… A díky za ty letošní moje slzy – ty byly pro Mildu a pro Tebe.

Chci ti jen říct, že vždycky bylo poznat z každýho Tvýho napsanýho slova, že ho miuješ a že jsi milována. A tenhle pocit nemůže kolem sebe šířit někdo, u koho to tak není…
Vím, že Ti strašně moc chybí. Že ať se bude dít cokoliv – on bude mít vždycky svoje místo ve svým srdci.

Jsem pyšná na to, jak jste ten rok zvládli. Jak jsi se s tím poprala Ty, Zuzka, prcci, Zdena..... Byl to nelehkej rok. A tolik moc jste si toho museli prožít a zažít. Ale zvládli jste to.

Možná už teď cítíš to, co jsem Ti říkala loni já – že po roce to bude jinačí. Bolí to – ale jinak.
A dneska Ti musím říct ještě jednu věc – za další rok to bude zase o moc a moc lepší. Je to neskutečná změna, co se se mnou děje. Úplně fyzicky cítím, jak se „osvobozuju“ od všeho, co bylo.....

Jsi strašně, strašně statečná. A smekám, jak jsi všechno zvládla a ustála. Zasloužíš si velkou poklonu. A každej chlap, co Tě směl milovat byl, je a vždycky musí být poctěn, že Tě má.
Věř mi, že Milda si líp vybrat nemohl. Byla a jsi mu skvělou ženou a byla, jsi a budeš úžasnou mámou jeho skvělým dětem.

Díky Ti za všechno, co jsi pro mě udělala.
Myslím na Tebe, na vás všechny…