<!–texy–>Já vím, že se k tomuhle komentu dostaneš a spolíhám an to že jiní moc ne. Nechci ztrhnout lavinu něčeho nezadržitelnýho, co nejspíš stejně přijde. Je tolik moc lidí, co na vás myslí…..

Já jsem dneska měla nějakou takovou tu sebemrskačskou náladu (určitě je taky znáš). Celej den jsemm místo prác pročítala “naší” diskuzi a tady blog. A celou dobu jsem brečela - místy víc, místy míň….

Pročetla jsem všechno - od 23.listopadu do asi 3.prosince. Každej příspěvek. A znovu, s odstupem roku jsem si prošla všechno ještě jednou.

A i když to bude sebestředný - díky za všechny ty slzy, co jsem probrečela tenkrát. Z větší části byly pro Radka… A díky za ty letošní moje slzy - ty byly pro Mildu a pro Tebe.

Chci ti jen říct, že vždycky bylo poznat z každýho Tvýho napsanýho slova, že ho miuješ a že jsi milována. A tenhle pocit nemůže kolem sebe šířit někdo, u koho to tak není….
Vím, že Ti strašně moc chybí. Že ať se bude dít cokoliv - on bude mít vždycky svoje místo ve svým srdci.

Jsem pyšná na to, jak jste ten rok zvládli. Jak jsi se s tím poprala Ty, Zuzka, prcci, Zdena….. Byl to nelehkej rok. A tolik moc jste si toho museli prožít a zažít. Ale zvládli jste to.

Možná už teď cítíš to, co jsem Ti říkala loni já - že po roce to bude jinačí. Bolí to - ale jinak.
A dneska Ti musím říct ještě jednu věc - za další rok to bude zase o moc a moc lepší. Je to neskutečná změna, co se se mnou děje. Úplně fyzicky cítím, jak se “osvobozuju” od všeho, co bylo…..

Jsi strašně, strašně statečná. A smekám, jak jsi všechno zvládla a ustála. Zasloužíš si velkou poklonu. A každej chlap, co Tě směl milovat byl, je a vždycky musí být poctěn, že Tě má.
Věř mi, že Milda si líp vybrat nemohl. Byla a jsi mu skvělou ženou a byla, jsi a budeš úžasnou mámou jeho skvělým dětem.

Díky Ti za všechno, co jsi pro mě udělala.
Myslím na Tebe, na vás všechny….

<!–texy–>Lucko, DÍKY!!! DÍKY!!! DÍKY!!!

<!–texy–>Holky - Diny a Lucko, jste úžasné. Je dobře, že tu můžete být jedna pro druhou. To, že to nevzdáváte i ve chvílích tak strašně těžkých a bolestných, jako je tato, jste pro mě obrovskou inspirací a mám denně důvod k novým a novým zamyšlením. Díky za to. A přeju, ať za mraky brzy vykoukne kousek sluníčka.

JANDULKA

<!–texy–>Chtěla bych poděkovat Lucce za to, že pomáhá Diny..
Bude líp, ale vše chce svůj čas, opatrujte se a drže se.
JSte holky šikovné a statečné):

<!–texy–>Milá Diny,

přeju ti, aby ti bylo co nejdříve líp, ale bude to ještě hodně dlouhou dobu trvat.

Je velice těžké napsat ti pár vět, natož si představit tu neskutečnou bolest, bezmoc, samotu, lítost, co vidíš kolem sebe. Sám člověk se cítí jako ve snu, nevěří, nechápe, hledá vysvětlení, co to zrovna dělá.

Je moc dobře že je u Tebe Lucka, která ti rozumí i bez slov, bez jakýchkoliv potřeb vyjádří, co přesně chceš, jen ona ví, co v tu chvíli je potřeba. Moc na Vás myslím a hlavně budu myslet ve středu, kdy oboustranná podpora a síla ve Vašich očích Vás ještě více spojí.

Luci ještě jednou díky, že jsi, otevířáš oči jiným. Vím, že tato etapa je pro Tebe těžká, ale věřím, že konečně trošku otevřeš své srdce a tvému žalu se trochu uleví. Bude tu konečně někdo, kdo porozumí, že tak velká rána se nezacelí za týden, měsíc rok….., aniž by si celý svět myslel, že to nejhorší je už za Tebou.

Dáša ze září07

<!–texy–>Lucka je moc a moc skvělej človíček, vím to dávno…pomáhá mi, kdykoliv fňukám, že se mi nedaří….jsem ráda, že je s Tebou…holky, držte se….je to pro vás těžké pro obě….

<!–texy–>Dvě Ženy nejstatečnější ze statečných.Moc děkuji Tobě Diny a Tobě Lucko.Díky za to, že jste a že jste mi otevřely oči!

<!–texy–>Milá a statečná Diny…
Slova ani nemůžou správně popsat to,co bych Vám chtěla říct…jste až neskutečně statečná…Moc na Vás myslíme!

Že prý je žena víc než člověk a osud naloží jen tolik,kolik unesete…

Ach jo

<!–texy–>Lucko, diky moc… to může pochopit jen ten, kdo to prožil… to je zážitek nepřenositelný… Diny, díky, že Ti může Lucka pomoci… moc na vás všechny myslím!

<!–texy–>Holky
OBĚ jste skvělé, obrovsky silné a neskutečně skromné.
Jednou jsem Diny do ZRNKÁČSKÉ diskuze psala, že hrdinové nejsou ve filmech, nejsou to frajeři ve fárech co zachraňují svět, jsou to prosté mámy od dětí.
Diny i Lucka jsou pro mne hrdinky, ony obě budou tvrdit, že NE, NE a NE, ale my kolem vidíme, že ANO, ANO a ANO!
Za to co jste si prožily nebo prožíváte, za to jak to všechno zvládáte, prostě slovy mé tety “nejste žádná ořezávátka” a já se před vámi hluboce klaním!