<!–texy–>uzasny kutilsky tym…

<!–texy–>slusi jim to jde videt ze pomocniku budes mit kolem sebe vzdy dost

<!–texy–>DINY, dobrý nápad.. Fotka skvělá, to teda budete kutilská partička…

<!–texy–>Diny, byla jsem schválně v manželově dílně, ikdyž tady prší a cesta do dílny je rozblemcaná, zatím :-)… obhlídnout nářadí. Je tam spousta stejných šrubováků, ořechů a šrůbů, vrtáků, hmoždiněk, závlaček, vrutů….myslím, že hodit se bude víc to, čeho je málo i u nás. Hodí se to sem tam, ale je to potřeba. Fakt napiš, co vám chybí, rádi vám to pošlem! Manžel s tím už počítá a říkal, že co nemáme, nebo máme, ale hodně ochozené, klidně dokoupí. Má slevy, díky práci.

<!–texy–>Diny, moc hezká fotka a taky odvážný a na domě absolutně potřebný a výborný kup! Jsi šikula! Kdybys nějaké nářadí postrádala, napiš mi do mailu co vám schází, doma toho máme hodně, klidně a rádi vám něco přenecháme :-). Ať se vám s novým “kufříkem” daří a jste bezvadní, mám velkou radost! H

<!–texy–>Promiňte, neznáme se a na Váš blog jsem narazila prostě náhodou, protože jsem tak nějak hledala info o kompenzačních pomůckách. Píšete moc příjemně a lidsky, tak jsem chtěla vědět, jak se Vám daří dnes (tedy v prosinci). Teď tady bulím jak želva (a to se mi nestává). Nebudu psát, že jste statečná atd. (taky to nemám ráda), ale chci Vám jen poděkovat. Za to, že jste a že jste mi ukázala mou vlastní malichernost. Díky!!! Držte se, jak nejlíp to půjde!!! Klidně křičte, brečte, kopejte do všeho neživého, co příjde pod ruku, když to bude potřeba. Lepší “léky” na lítost, smutek a vztek fakt neznám. Kéž by to pomohlo. Přeji jen a jen to nejlepší!!!

<!–texy–>Diny, den 0 je výborný nápad. Těším se na další dny, těšívala jsem se na dřívější projekt. Vím, že dny, po dni 0, budou jiné. Přesto se těším.
mimochodem, kufr s nářadím předčí všechny hračky… Slečna zdatně manipulovala s hřebíkama v 8 měsících, málem mě kleplo. Ale ona to narozdíl od svého 4.letého bratra nedává zatím věci do pusy… Dobrou noc.

<!–texy–>Diny, moc ráda čtu optimistické zprávy den nula s maličkým úsměvem je super začátek a ti permoníčci na fotce jsou prostě kouzelní jen tak dál. Držíme palečky!!!

<!–texy–>Jo, prima nápad! nultý příspěvěk…jak výstižné a mrazivé… ale bude to jiné, nové a jistě zajímavé. Já se těším.
Zítra s tebou, Diny, začínám číst “nanovo”

<!–texy–>Diny, nakoukla jsem po pracovně perném dni a mám u vašeho blogu dneska pusu od ucha k uchu. Pracovní četa na fotce je k sežrání, tvoje smajlíky na konci i nápad začít projekt 365 on nuly prostě super… teším se na další obyčejně neobyčejné každodenní fotookénka od vás. Klidný večer a hlavně klidnou noc.
Naďa

P.S. Dneska jsem s dceřinou pomocí věšela věnec na dveře, takže i u nás bedna s nářadím venku z kumbálu a Áda (01/2006) potopená do ní až na dno .. postupně lovila všechno nářadí .. mimo jiné se slovy:
A co je tohle?
To jsou kleště.
A tohle?
To jsou taky kleště.
Taky?!?! A jaké mají jméno? Musí mít jméno, aby se nepletly, když jsou to TAKY kleště!
Jmenují se štípačky.
Jooo? Opravdu? Můžu to vyzkoušet?
Jak vyzkoušet?
No dej mi sem ruku a já tě s nima štípnu, jestli se menujou správně, abysme věděly, víš mami?

Takže takto u nás. :-))) Speciální pozdrav tvým pomocníčkům! A ať se dílo daří!!