Klárčin blog

Klárka: Mamíííí, Kája je už velkej kluk, už umí žíct KOMÍN!!!!!

Kája: Etě Káku bumbu maminko   -  a natahuje druhou ruku pro lahvičku Klárce. Nikdy nezapomene vzít cokoliv i pro ségru …

Dopoledne. Davídek ve školce, Zuzi ve škole. Nemám čas být smutná. Roztopit kamna, poklidit, dát svačinku. Pračka pere, Káčka si hrajou s kostkama.

Voláme babičce, Kája posílá pusinky, omatlává pusou od čokoládového mikuláše mobil. A nezavře pusu, už mluví skoro všechno …

Nechají mi i chvíli u počítače pracovat, zařizování, přehlašování, žádosti … skončí to někdy?

Vzpomenu si, že pro Davídka jsem ještě neobjednala ty tvarovací balonky, co si tak moc přeje pod stromeček, aby mohl kouzlit jako klauni … blahořečím internetu, kdybych měla jezdit nakupovat, tak prostě Vánoce asi nebudou.  Hotovo.

Oběd, za chvíli půjdou spinkat. A já skočím na zahradu a pokusím se umístit lavičku, najít místo pro Mildu a když vykopu jednu jámu pro smrk sivý, budu dobrá … až přijde Zuzi ze školy, tak musím vykopat druhou a zasadit. Mají přijít mrazy, snad to stromečky ustojí …

Den uteče asi rychle, je tu moc práce.

Za deset dní bude slunovrat – tolik jsme se s Mildou na ten den těšili. Budu se těšit i za něj. Na prodlužující den … na návrat sluníčka, na jaro … ta zima mě ničí … den končí v půl pátý, nedá se jít nic dělat ven, u oveček už to vypadá zoufale, o víkendu si musím hodit brigádu, podestýlka … vysypat cestičky pískem … poklidit tak nějak všude … kéž by aspoň na chvíli zasvítilo …

Snad se slunovratem bude líp …