<!–texy–>Diny, nepochybuj o sve sile a o sobe sama…vim, ze to zvladnes….opravdu te obdivuji za Tvou za Tvou silu jit dal, ale hlavne za Tvou schopnost vypsat sve pocity na blog…navic tak ciste, pravdive…Hodne sily!

<!–texy–>Diny.. sice mi pokaždé tečou slzy, když sem zavítám, ale i přes ně Ti chci říct, že mi strašně moc dáváš.. otevíráš mi nový pohled na život a lidi.. no.. mohla bych napsat kvanta slov, ale nechci Tě tím ted zahlcovat, myslím, že Ti myšlenky těkají sem a tam.. Jen Ti chci říct, že i já jsem v myšlenkách stále s Tebou a s Tvou rodinou! Posílám sílu.. a děkuju!

<!–texy–>Krásně jsi to napsala.Je v tom obrovský kus pravdy a poznání !! Děkuji ti za sdílení tvých pocitů.

Andynka

<!–texy–>Mirko, vis co je zajimavy? Obe jsme prozily ztratu nekoho strasne blizkeho…. a obe jsme si z toho vazly to, ze smrt uz neni ten strasak… u me to bylo konkretne strach z rakoviny apod….pry 1 ze 4 Australanu bude bojovat s rakovinou…mela jsem z toho desny strach…Ted? Po tom,co nam Lexik odesel, jsem zjistila, jak silna jsem uvnitr, ze se odted dokazu porvat se vsim a s kazdym, porvat se a nevzdavat se… pokud prohraju, holt to je osud, je to tak napsano a s tim se nedalo nic delat… proto jsem smirena s osudem… Lexik byl moje zivotni zkouska…. moc mu za to dekuju, pres vsechnu bolest, kterou na svym odchodem zpusobil, jsem mu vdecna, ze diky nemu jsem poznala sama sebe …. Mirko, vim, ze to zvladnes, mozna o sobe porad pochybujes, ale jsi silna, ver mi…moc na Tebe myslim…..kdyz budes mit naladu, tak se mi ozvi……xxxxxxx

<!–texy–>Diny, jednou se “tam” sejdete všichni a bude vám krásně. Jsem si tím jistá.

<!–texy–>Diny, je to nádherně napsané. K tomu není co dodat. Jen posílám obejmutí. Velikánské

<!–texy–>Ahoj Diny, už dlouho čtu tvé nádherně napsané články, ani nevím, kolik nočních probuzení a slz už mě stály. Nebudu tu psát o mém obdivu k Tobě a Tvé rodině, to čteš všude kolem. I když to tak taky cítím a mohla bych se podepsat pod všechny komentáře. Dostala jsi mě maximální otevřeností a dnešní článek tomu nasadil korunu. Jako maminka dvou dětí zčásti chápu tvůj minulý hrozný strach. I když mám děti díky Bohu zdravé, pořád mi nedá spát obava, co všechno na ně může číhat. Když se to stalo Tvému muži, jedna z prvních myšlenek, která mě napadla, byla na KLárku, že kdyby se Vám nedej Bože nepovedlo nemoc přeprat, nemusíte se bát, nebude sama, tatínek bude s ní. Ale na takovou kacířskou myšlenku jsem měla strach byť i pomyslet, natož ti ji napsat. Jsem ráda, že jakkoliv to zní hrozně, není všechno jen špatně a dokážeš z toho vytlouct i nějaké pozitivum. Diny, moc na Vás každý den myslím, děkuju ti za to, že jsi svým přístupem a svou otevřeností změnila můj pohled na svět, učím se žít víc dneškem, vždyť zítřek už nemusí být. Pomohlo mi to ke zklidnění, snad jsem i na děti hodnější. Jsem Tvou velkou dlužnicí. Prosím, držte se! Ale co to píšu, vy to prostě dáte!!!

<!–texy–>Diny, mě tahle strašná myšlenka (že Miloš odešel proto, aby Klárka jednou nešla do neznáma) napadla zničehonic asi třetí den po té nehodě. A i když je to domyšleno do důsledků představa hrůzná, v ten moment mi jaksi ulevila z té bolesti sdílené s tebou. Najednou mi totiž ta jeho smrt dávala smysl, už to nebylo to naprosto nepochopitelné absurdní PROČ? Nechtěla jsem ti to ze zřejmých důvodů psát, ale ty jsi na to přišla sama a s ulehčením čtu, že si na té kruté myšlence vybíráš taky to málo úlevy, co přináší. Je ohavně krutý výsměch osudu, když myšlenkou na jedno zlo si musíš ulevit od zla jiného, ale je to tak a jsi opravdu velmi silná, že to dokážeš.

Dnes mě napadla ještě jedna myšlenka, jeden důvod pro Milošův odchod, který není zdaleka tak surový jako ten první. Možná právě Milošova smrt a tvoje zcela otevřené sdílení celé té tragedie a osudu vaší rodiny v někom, kdo to čte (a může to být kdokoliv, dospělý či dítě), zažehne odhodlání NĚCO udělat s tou svinskou nemocí, co ohrožuje Klárku i jiné. Možná bude pro nějaké menší či větší dítě pohled na jeho mámu, plačící nad klávesnicí a povídající mu o nemocné Klárce a smutné tetě Diny ten nejdůležitější impuls, který ho nasměruje na dráhu vědce nebo lékaře a povede ho k zájmu o SMA a způsoby boje s ní. Třeba za pár let nějaký Čech nad touhle nemocí aspoň částečně zvítězí a nahlas do televize nebo do novin prohlásí “to bylo kvůli Klárce a jejímu tátovi”. Třeba díky němu Klárka nikdy nebude muset odejít. Protože vaše rodina už přinesla jinou oběť.
Kéž by to byla pravda. A kéž by nikdy neexistoval důvod, pro by Miloš tu oběť musel dát.

<!–texy–>Mila Diny,
jsem rada ze jsi nasla alespon trochu utechy. Denne na Vas myslim a posilam Vam silu. A diky Tobe a Tve sile jsem nasla silu take zmenit svuj zivot a hodnoty. Toho co pro me bylo denni samozrejmosti si dnes dokazu vazit. Uvedomuji si ze kazdy den je potreba zit naplno. Dekuji Ti ze jsem mela moznost Te alespon prostrednictvim blogu a BC poznat. Je mi velkou cti.

P.S.: Dnes jsem si vsimla ze se zde objevila take jeste jedna Marta, tak pridavam svuj nick z BC.

<!–texy–>Mila Diny, uzasny poznani a pro tebe urcite velka uleva. Ja vim, v tvem pripade za cenu nepredstavitelne bolesti, kterou by normalni clovek nepral ani svemu uhlavnimu nepriteli, ale…spousta lidi se k tomuhle ke sve skode nedobere nikdy.

Jsem jedna z tech, kteri se o tobe a tve rodine dozvedeli az nedavno…diky clanku na Rodine. A od te doby sem denne chodim a hodne casto na vas myslim. Strasne rada bych te poznala osobne a hlavne taky fyzicky pomohla, bohuzel ale momentalne bydlim mnoho set kilometru daleko. Tak aspon na dalku objimam a preju hodne sil na dalsi cestu vpred.