Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Tam kde právě jsi …
Není ti tam zima?
Cítíš něco, vnímáš …
Mám strach, že jsem vinná …
.................
Třeba tím, že na tebe
někdy zapomínám
že slzy jak první dny
pořád neutírám …
.................
Snažím se, víš …
nějak žít
je to strašně těžký
je to jako kdybys měl
jít oceánem … pěšky…
.................
Snažím se … víš
jen nevím
která cesta je ta pravá
bez tebe jak bez kompasu
a pak bezradně stávám…
.................
Odpusť mi …
že neumím
poradit si sama
chybíš mi, vždyť od teďka
jsem doma
už jen máma …
.................
.................
Strašně se mi stýská … a nejhorší je na tom, že se už nikdy, nikdy nevrátíš … jak se s tímhle dá smířit? Jak se s tím dá žít? Jak je to správně … jak se to vůbec dělá …
v kategorii Psaní pro duši | 30 komentářů
Venku je sněhu … a Zuzka mě dostala.
Když jsem se vrátila od oveček (dneska s nima byla legrace, hlavně s Martinem, on je fakt beraní Ypsilon:))), tak Zuzi teplo domova vyměnila dobrovolně za zimu venku. Že by se prý mohl odhrabat sníh před domem.
Zase – další práce, kterou jsem prostě neřešila … prostě jí dělal Milda a já to brala tak samozřejmě. Pochválila jsem ho někdy za to? Řekla jsem mu, že je to prima, že se nemusíme brodit? Udělala jsem mu třeba pak horkej čaj, když přišel promrzlý domů?
Nevím, nepamatuju si, nevím … a mrzí mě to … chtěla bych ten okamžik mít ve vzpomínkách … že se třeba pak usmál, nebo pak seděl s tím čajem ode mě u kamen a roztával … ale já prostě nevím. Spíš ne. Brala jsem to jako samozřejmost …
.........................
Zuzi odhrabává sníh (když jsem jí řekla, ať to hodí přes zídku, tak prej ne, prej to bude dávat na hromadu ke garáži, jako to dělal Milda … na jakou? Já si toho snad nikdy nevšimla…) a má tam pomocníčka:) Jediný z prcků, který je zdravý a může ven. Ráno byl se mnou nakoupit a takovou měl radost ze sněhu, to je prostě něco, jak se ty děti umí radovat z úplně obyčejných věcí :)
Kája má čepičku z velbloudí srsti, teta Makýš mu jí přivezla z Mongolska, krásně hřeje :)
A doma zatím Davča paří na Zuzky kytaře ;)))
A tady je na fotce pro změnu dárek od Merlina Zuzce – kombo (já to taky slyšela nedávno poprvý:)))
v kategorii Projekt 365 | 19 komentářů
| P | Ú | S | Č | P | S | N |
|---|---|---|---|---|---|---|
| « Lis | Led » | |||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | 31 | |||