Klárčin blog

Ke konci odpoledního spaní dětí jsem se donutila jít pro stromeček do garáže. A pak jsem ho pižlala nožem, protože se mi nechtělo jít pro sekyrku do tý zimy do sklepa.

No jasně že byl křivej, chudák. Sám o sobě teda ne, je krásně rostlej, ale nešlo mi ho ustavit a zároveň utahovat. Chybí praxe, no …

Tak jsem počkala na holky, až přijedou ze školy (Zuzka s Péťou) a ty mi pomohly. Pak už jsem tu měla jinčí pomocníky na zdobení.

Za mého dětství jsme stromeček taky zdobívali s rodiči, teda  s tátou a to na Štědrý den. S Mildou a dětmi jsme zdobívali klidně už dvacátého prosince, i dřív … zato u nás nikdy dlouho nevydržel, málokdy zůstal na svém místě do Nového roku, to už bylo … a když, tak jen kvůli návštěvám. 

Když něco skončí, radši udělám řez. O stromečku to platí taky. Leden prostě není prosinec. 

Stromeček už je hotový, holky šly vykoupat kluky a Klárka mi pomáhala do poslední chvíle, navlíkala na ozdůbky háčky, krásně nám to šlo:) 

Stromeček je laděný do bílo červena, bílá převládá. A co taky převládá, jsou ozdoby od některých z vás … hvězdičky, ptáčci … u těch mi včera vyhrkli slzy, prostě je mám spojené s ním … nádherné figurky, snad se mi podaří udělat lepší fotku než tuhle, ale protože jsou baterky vybité, tak jí sem dám – na Štědrý den určitě ještě vyfotím líp.

Na komodě vedle stromku svítí svícny, svíčky … mezi nimi nádherný černočervený od Kimmy. Ten mám nejradši … ještě bych o něm ráda napsala někdy.

A zítra je poslední den před Vánoci. Ještě že nejsem Shrek. Celkem je hotovo. Cukrovíčka se mi sešlo zase díky některým z vás požehnaně a je výborné (perníčky od Katky z Brodku nemají chybu!!!:) ), výtečné kousky od Flo a Evy a nerada bych na někoho zapomněla …  Jsem opravdu moc ráda, sama jsem upekla pár kousků rohlíčků a bylo to spíš trápení.

Bohužel to nějak vnímám i s focením, dřív jsem foťák tahala všude a fotila a fotila … a teď mi přijde, že jsem i na to unavená. 

No tak jsem zase odbočila od tématu – tak se pochlubte, zdobíte předem a máte už stromeček také nebo si tu nazdobenou krásu necháváte spolu s dárky jako překvapení pro děti? :)  

Když děti usnuly, pustila jsem se do sebetrýnění – hledala jsem fotky s ním … a pár si jich vytiskla. 

Našla jsem poslední, ze 4. listopadu. Nemá tam vyjímečně brýle, protože jsme se nechali vyprovokovat Cifkou ke klikům a cvičili jsme v tom programu, jak o něm napsala na svém blogu někdy v říjnu.

Chtěla jsem o tom cvičení zrovna psát do Projektu 365, tak jsem popadla foťák, ale nepovedlo se, zrovna jsem zachytila jen, jak Milda upachtěně vstával po poslední nejdelší sérii. Já jsem ale moc ráda, že jí mám … je taková … osobní, moje … ani nevím, jestli ví, teda jestli věděl … že jsem ho cvakla.

Ukázala jsem fotku Kájovi.

Čekala jsem. Díval se a pak píchl prstem do fotky: Pán !!

No jasně že jsem bulela jak protržená – že si ho už nepamatuje …

Vytiskla jsem jinou, z října loňského roku (z Pardubic), je i tady na blogu …

Tam měl táta brýle a byl to prostě typický on. Doufala jsem.

Ne – zase Pán !!

Přes slzy jsem už neviděla.

Dokud Kája neukázal na páva a neřekl: Olkyyy (překlad pro neznalé, takhle říká Kája ovcím ;) )

No můžu já se dojímat? Myslíte, že mi nechaj?

Prostě se nedalo nesmát ;)

Včera večer jsem měla moc milou návštěvu. Přišli za mnou na drb kamarádky ze vsi :)

Jiná kamarádka z bandy, která ale včera nepřišla, má internet a zná tyhle stránky teprv chvíli. A asi se chtěla podělit s holkama, které net neznají a i o možná pocity z Klárčina blogu, a tak holky říkaly, že jim četla jeden článek (ten, ve kterých jsem zrovna psala i o jejich návštěvě jedno pondělí)  a pak jim četla básničku pro Mildu, tu co jsem mu psala krátce potom, co zemřel … 

Aby mi holky přiblížily, která to byla, tak se pustily do rozboru básně a musím říct, že jsem se už tak dlouho nezasmála. Připomnělo mi to rozbory vážné poezie na základce a gymplu … znáte to, jak jsme se měli vymáčknout, o čem to bylo a co tím chtěl básník říct …:)))

„Víš, Mirkooo, tu básničku vo těch dveřích, jak nemaj nooo, tu klikuuu, tak tu nám četla :)))“ 

Spolu s plzeňským dialektem, který má kamarádka úplně skvělý, to nemělo chybu:)) 

Není to nádherný? Ještě že máme pořádný židle, nechybělo málo a slítla jsem z ní:))

Holky díky, bylo to moc prima :) Těším se zase příště :)