<!–texy–>je fajn, že máš kolem sebe tak milé lidičky….a rčení,, v nouzi poznáš přítele,, je opravdu moc pravdivé….asi to mnoho z nás zažilo na vlastní kůži.
Škoda, že bydlíš tak daleko, poslala bych Ti tam Ty svoje puberťáky…..aby jim trošku spadl hřebínek při té hromadě práce…
Mějte krásný den

<!–texy–>Tak o tomhle je vesnice.
Myslim si, ze ve meste by tohle mozne nebylo. Na vsi proste sousede vedi. Vedi i o nestesti a vedi kolik je strasne moc prace okolo baraku. A taky vedi, ze zenska se 4 detma i kdyby se pos….la tak to proste vsechno sama zvladnout nemuze. A ze urcite by i oni byli radi, kdyby te jejich zene nekdo nabidl v tezke chvili pomoc. Je to super. I toho clovek nemusi kolikrat vyuzit, bajecny je pocit kdyz vis. Kdyz vis kam se muzes obratit. Kdyz vis u kterych dveri zazvonit. Co umi tenhle soused, co zvladne tenhle.

Lidske nestetsi proveruje charaktery lidi.

POznala jsem to na vlastni kuzi, kdy nase pani domaci byla pozadana ne primo o pomoc pri odvozu holek z nemocnice po te nasi bouracce. Jeji manzel mel upito, coz mel pry muj muz poznat a vubec ho o odvoz nezadat. A ona mela 39 horecku.
To ze sem stala na poli u dalnice se 3 detma, v uplne tme, auto na sracku, veci rozhazene po poli ji bylo uplne jedno. Proste resila, ze jsem po telefonu mela poznat, ze jeji muz pil.
No nastesti tady byli jini, kteri se o nas postarali. A ted uz vim, kam se muzu s klidnymi svedomim obratit. Na ni urcite ne.

Tak si tech dobrych lidi uzivej a neboj se rici o pomoc. Kdyby pomohla i ma ruka, tak ji protahnu klidne az k Vam.

<!–texy–>Cloveka potesi, ze v dnesni uspechane dobe existuji stale lide ochotni pomoci cloveku nejen v “nouzi”, ale hlavne byt mu dobrymi prateli kdykoli je potreba…Jsem rada, ze mas kolem sebe hodne takovych lidi…
Je moooc prima, ze vybrane penizky Ti pomuzou…jen Ty vis, kde budou nejvice potreba…

<!–texy–>To je fakt moc hezký!

<!–texy–>DINY, je hezké číst, že dobří lidi ještě jsou, existujou….

<!–texy–>Diny, a já jsem ráda že vybrané peníze pomůžou. Že si budeš moct zaplatit někoho na práce které neuděláš. Já si taky neumím o pomoct říct a radši si to udělám sama ale vždy to nejde. Tak se neboj říkat a klidně jim za to něco dej - pokud to vyrovná ten pocit že si musíš říkat.

<!–texy–>Je to bezva, že to tak funguje.

<!–texy–>krásné, moooc mě to těší

A já dnes dostala pozdrav od spolužačky z výšky- byla tady před 2 lety na Vinobraní- jste zváni také když máte ted ten odvoz- je to tady mooooc pěkné-
mám těch nej kámošek dlouholetých tak na 1 ruku a tahle patří mezi ně a je z Krompach na Slovensku- že prodělala několik chemo, má holou hlavu a tak se uvidí…. až to bude trochu možné pojedu tam hodne mě to vzalo protože mi to připadá ,že to neštěstí chodí jenom po dobrých lidech…

<!–texy–>Renčo, myslím, že nejhorší by bylo, kdybychom to vůbec nepoznali…

Jinak já tedy taky nejsem kdovíjak otevřená (myslím v reálném životě) - do domu jsem si dřív pustila málokoho … ne že bych dneska každého, to také ne, těch opravdu kamarádek, které jimi byli včera i dnes zase moc není. Ale množství vůbec není důležité.

<!–texy–>Je to krásné, Diny. Ovšem nejhorší na tom je, že tohle člověk pozná, až když se ocitne v těžké situaci. Jako by se normálně lidi báli přijít blíž a otevřít se. Což sebou nese dnešní doba…