Klárčin blog

Kamkoliv se podívám

tak tě pořád vidím

že svůj smutek nezvládám

se tak trochu stydím …

.............

Za stolem už nesedíš

čaj nedržíš v dlaních

nesměješ se očima

už nemáš žádná přání …

.............

Žádnou knížku nepřečteš

sobě ani dětem

nevrátím tě i kdybych

hnula celým světem …

.............

Mám pocit, že moje srdce

prostě pukne žalem …

Nechtěli jsem toho tolik…

vyžili jsme s málem …

.............

To nejvíc jsme byli my

děti, já a ty …

někdo nám tě prostě vzal … a 

nic se nevrátí …  

Když je tu babička z Plzně (Zuzi je u táty) a děti jsou tudíž obstarané – tak jsem toho musela využít a jako včera jsem se realizovala u těch našich ubečených holek.

Práce je tam tak na týden v kuse, ale každá hodinka se počítá.

Dneska jsem měla v plánu vysypat pískem cestičky a hlavně ovčí náměstí hned za brankou – kde holky nejradši leží, odpočívají a přežvykují a v tomhle nečase ta jejich srst docela trpí. Jak sníh roztál, vypadá to tam opravdu strašně … bláto … bleee … (Nechápu, proč si nejdou přežvykovat do salaše, ale asi chtěj mít výhled).

Jenže mi jaksi nedošlo, že mrzlo – takže písek byl jedna velká hrouda. Tak po obstarání žaludků jsem jim do obou příbytků, letního i zimního, navozila několik koleček slámy a hned tam mají útulněji (už to měli pěkně zdupaný). A kolečko slámy je fakt lehčí než kolečko písku – i blondýna tohle pozná ;) 

Mezitím jsem neprozřetelně sundala žebřík, který dělí ovce od sena a samozřejmě že dovnitř hned vlezly. Když jsem viděla s jakou chutí načaly další kolo a že součet jejich zadků je rozhodně větší než ten můj a že je prostě nevyšťouchám, i kdybych chtěla – tak jsem je ponechala v žrádelním opojení a zatím nastýlala jejich pelíšky.

Pak už jsem je musela nějak dostat ven a došlo mi, proč když Milda cokoliv dělal u salaše, je zavíral do vedlejší ohrady. Příště mi neukecaj ;)

Rozprasily seno teda všude i venku, takže práce navíc, no … 

Ještě jsem i nastříhala z našich keříků před domem pár větviček a dozdobila místo, kde Milda leží. Když byl sníh, bylo to tam moc hezký, s tou novou lucerničkou. Ale když sníh slezl, najednou to vypadalo strašně smutně. Tak teď už to snad nevypadá …

Mamka za chvíli odjede, tak tu do zítra budeme s Káčkama samy. Jsem na nás zvědavá. Ale je už načase to zvládat. Samotu, myšlenky co se honí hlavou … nemůžu pořád čekat, že tu někdo bude. 

Skoro se stydím, jak jsem oproti Lucce rozmazlovaná … ta je s dětma vlastně pořád sama, když není někde na návštěvě … takže nebudu skuhrat a vymyslím na odpoledne nějakou hru, která prcky zabaví (třeba na maminku, která pořád spí :))) To byla oblíbená hra mého táty, když jsme byli malí, lehl si na koberec a hrál si na pána, který nejdýl spí. My se sestrou jsme se batolili kolem a táta regulerně chrápal:))))

No tak ne, asi by mi to neprošlo;) 

Asi by s takhle špinavou pusinou …

… byl klidně Kája celé odpoledne.

Asi máme s babičkou z Plzně (abychom babičky rozlišili;) ) obě příliš dioptrií;)

Ještě že tu mám Zuzčin foťák a povolení ho vyzkoušet (a zjistit co se dá a nedá, nejlíp si přečíst celej manuál a pak jí to jen ukázat:)))

A tak jsem to zkusila a na fotce vyšel Kájík špinavej jak čuně ;)

No měl babiččinu výbornou rajskou  noooo … a v tom prosincovém šeru ty červené vousky fakt nebyly vidět!!! ;) 

PS: Už je umytej ;)

Ježíšek veplul nečekaně, až shodil na zem zarážku v okně … pěkně nám před nadílkou vyvětral …;)

Po večeři to vypuklo …

Kočárek dostala Klárka … ;)

Ponk s nařadím Kája …

Davídek se rozhodl, že se před odjezdem do Pardubic s babičkou ještě zmrzačí :))

Ve dveřích do pokojíčku vznikala místy dobrá tlačenice ;)

A Zuzi, Zuzi dostala Aaaachdárek – aspoň doufám … moc si ho zaslouží … 

Babička byla snad také spokojená … a já taky.

Největší radost jsem měla asi z komody, Zuzanka mi jí celou sestavila!!! Nejhorší nadávkou je ode dneška u nás šroubovák ;)

Víc zítra.

Byli jsme statečný, myslím. 

(PS: Kolečkové brusle a panenku v kočárku i spoustu dalších dárečků jsme dostali od některých z vás – ještě určitě napíšu, ale děkuju už teď a tady. Za děti, za sebe … ) 

Ke konci odpoledního spaní dětí jsem se donutila jít pro stromeček do garáže. A pak jsem ho pižlala nožem, protože se mi nechtělo jít pro sekyrku do tý zimy do sklepa.

No jasně že byl křivej, chudák. Sám o sobě teda ne, je krásně rostlej, ale nešlo mi ho ustavit a zároveň utahovat. Chybí praxe, no …

Tak jsem počkala na holky, až přijedou ze školy (Zuzka s Péťou) a ty mi pomohly. Pak už jsem tu měla jinčí pomocníky na zdobení.

Za mého dětství jsme stromeček taky zdobívali s rodiči, teda  s tátou a to na Štědrý den. S Mildou a dětmi jsme zdobívali klidně už dvacátého prosince, i dřív … zato u nás nikdy dlouho nevydržel, málokdy zůstal na svém místě do Nového roku, to už bylo … a když, tak jen kvůli návštěvám. 

Když něco skončí, radši udělám řez. O stromečku to platí taky. Leden prostě není prosinec. 

Stromeček už je hotový, holky šly vykoupat kluky a Klárka mi pomáhala do poslední chvíle, navlíkala na ozdůbky háčky, krásně nám to šlo:) 

Stromeček je laděný do bílo červena, bílá převládá. A co taky převládá, jsou ozdoby od některých z vás … hvězdičky, ptáčci … u těch mi včera vyhrkli slzy, prostě je mám spojené s ním … nádherné figurky, snad se mi podaří udělat lepší fotku než tuhle, ale protože jsou baterky vybité, tak jí sem dám – na Štědrý den určitě ještě vyfotím líp.

Na komodě vedle stromku svítí svícny, svíčky … mezi nimi nádherný černočervený od Kimmy. Ten mám nejradši … ještě bych o něm ráda napsala někdy.

A zítra je poslední den před Vánoci. Ještě že nejsem Shrek. Celkem je hotovo. Cukrovíčka se mi sešlo zase díky některým z vás požehnaně a je výborné (perníčky od Katky z Brodku nemají chybu!!!:) ), výtečné kousky od Flo a Evy a nerada bych na někoho zapomněla …  Jsem opravdu moc ráda, sama jsem upekla pár kousků rohlíčků a bylo to spíš trápení.

Bohužel to nějak vnímám i s focením, dřív jsem foťák tahala všude a fotila a fotila … a teď mi přijde, že jsem i na to unavená. 

No tak jsem zase odbočila od tématu – tak se pochlubte, zdobíte předem a máte už stromeček také nebo si tu nazdobenou krásu necháváte spolu s dárky jako překvapení pro děti? :)  

Když děti usnuly, pustila jsem se do sebetrýnění – hledala jsem fotky s ním … a pár si jich vytiskla. 

Našla jsem poslední, ze 4. listopadu. Nemá tam vyjímečně brýle, protože jsme se nechali vyprovokovat Cifkou ke klikům a cvičili jsme v tom programu, jak o něm napsala na svém blogu někdy v říjnu.

Chtěla jsem o tom cvičení zrovna psát do Projektu 365, tak jsem popadla foťák, ale nepovedlo se, zrovna jsem zachytila jen, jak Milda upachtěně vstával po poslední nejdelší sérii. Já jsem ale moc ráda, že jí mám … je taková … osobní, moje … ani nevím, jestli ví, teda jestli věděl … že jsem ho cvakla.

Ukázala jsem fotku Kájovi.

Čekala jsem. Díval se a pak píchl prstem do fotky: Pán !!

No jasně že jsem bulela jak protržená – že si ho už nepamatuje …

Vytiskla jsem jinou, z října loňského roku (z Pardubic), je i tady na blogu …

Tam měl táta brýle a byl to prostě typický on. Doufala jsem.

Ne – zase Pán !!

Přes slzy jsem už neviděla.

Dokud Kája neukázal na páva a neřekl: Olkyyy (překlad pro neznalé, takhle říká Kája ovcím ;) )

No můžu já se dojímat? Myslíte, že mi nechaj?

Prostě se nedalo nesmát ;)

Včera večer jsem měla moc milou návštěvu. Přišli za mnou na drb kamarádky ze vsi :)

Jiná kamarádka z bandy, která ale včera nepřišla, má internet a zná tyhle stránky teprv chvíli. A asi se chtěla podělit s holkama, které net neznají a i o možná pocity z Klárčina blogu, a tak holky říkaly, že jim četla jeden článek (ten, ve kterých jsem zrovna psala i o jejich návštěvě jedno pondělí)  a pak jim četla básničku pro Mildu, tu co jsem mu psala krátce potom, co zemřel … 

Aby mi holky přiblížily, která to byla, tak se pustily do rozboru básně a musím říct, že jsem se už tak dlouho nezasmála. Připomnělo mi to rozbory vážné poezie na základce a gymplu … znáte to, jak jsme se měli vymáčknout, o čem to bylo a co tím chtěl básník říct …:)))

„Víš, Mirkooo, tu básničku vo těch dveřích, jak nemaj nooo, tu klikuuu, tak tu nám četla :)))“ 

Spolu s plzeňským dialektem, který má kamarádka úplně skvělý, to nemělo chybu:)) 

Není to nádherný? Ještě že máme pořádný židle, nechybělo málo a slítla jsem z ní:))

Holky díky, bylo to moc prima :) Těším se zase příště :)