Klárčin blog

Dnešní den, 1.1., před 38 lety před polednem … se můj muž narodil. Tyhle své narozeniny už neslaví … Dělával si legraci, že to bylo jediné zapamatovatelné datum, že to nemohlo být jinak. Nikdy si nezapatoval moje narozeniny, ani naší svatbu (vyjmenoval co se jedlo a pilo a jak to byla prima akce, na naší zahradě …, ale datum?), děti tušil, že se narodily někdy na jaře a Kája o kus dřív.

Asi není divu, že půlnoc jsem toužila zaspat. To jsme si vždycky ťukli i na jeho zdraví, i když se u toho tvářil rozpačitě, nebyl slavící typ … neuměl přijímat dárky a gratulace, a nejradši by byl, kdyby se tyhle ceremonie zrušili napříč příbuzenstvem :) Sejít se u dobrého jídla, poklábosit (jeho oblíbené z Homolkovic: Vy povídejte, vy jste z města;) )) – to měl rád. Ale třesy paží a ostatní propriety … to prostě nebylo nic pro něj …

Půlnoc jsem zdárně zaspala, ale petardy mě a Klárku vzbudily. Kájík spal jak to dřevo.

Ráno se už děti nemohly dočkat příjezdu Davídka.

Babička přijela s dědou, chvilku všichni blbli, děti nadšený :)  Pak se děda chopil vrtačky a mám tu uděláno spoustu věcí, s kterými si prostě neporadím (a i kdyby, tak to bude křivý a ošklivý, anebo budem vytopený:))

Velkou radost mám z police, kterou jsem náhodně za pár stovek koupila z nějaké pozůstalosti a je ve stejné barvě i řezaná jako naše lavice a židle. Prostě ten náš domeček je čím dál víc chaloupka:)

Klárka s Kájou se s Davídkem vítali, jako by se neviděli rok. Kája tu hodinu lítal jak drak, až byl celej červenej, prostě konečně brácha, s kterých se dá honit a dělat blbosti. Klárka měla slzičky v očích a pořád opakovala, že se jí stýskalo. Já jsem taky moc ráda, že toho našeho šmudlu máme po týdnu doma, chyběl mi moc …

A protože začal Nový rok, tak zase začal dril (po pohřbu a po nemoci jsem polevili, to přiznám) a tak Klárinka stála ve Vallim celou hodinu a sjížděla Hravé učení a omalovánky :)

Soustředěná

Bráška také zaníceně hledí

Davídek si mezitím stavěl lego auto na ovládání od tety Mismisky (který nejsem schopná odpovědět na mejl a pak asi na stovku dalších … od zítra napravuji, zahltím vám schránky!!!;) )

Tak dnešní den utekl tak nějak … prostě utekl … 

Teď jsem dopsala dnešní článek do Projektu a byla se rozloučit s dětma na dobrou noc. Davídek pláče. Neví proč. Já asi vím. A pomoct mu neumím. Nechce, abych tam byla, za slzy se stydí. Jako velkej chlap. I když se mu snažím říkat, že pláč není nic špatného, že plakat se musí, i třeba jen tak … 

Pro tohle prostě neodpustím, protože moje děti se trápí.