Klárčin blog

Tak jsem dneska na webu Postižené děti objevila Ameriku :)

Díky Sikorce a její Klárce (holky bydlí kousek od nás, snad až bude po sněhu a já si troufnu vyjet s autem, se někde sejdeme a pokecáme naživo:) ).

Jenže já nějak nevím, jak s tou Amerikou naložit.

Jde o tuhle židličku – nebo spíš teda sedačku Lackey.

Vyrábí a dodává jí firma OttoBock (od nich máme  Velkýho Novýho – no možná už bychom mu mohli říkat Velkej Zajetej :)))

Ta sedačka se mi moc líbí. Peníze na ní máme (nehradí jí pojišťovna, ale díky Zrnkům by problém nebyl, proto nepíšu!!!).

Řeším právě to Klárčino sezení třeba na zemi – zatím stačil kojící polštář, ale jak roste, má delší záda, už jí nestačí. Mejlovala jsem si s paní Hoškovou, která skvěle šije a prodává své výrobky na Mimibazaru (Čendulka) a od které máme už nejednu věc doma – ale pořád si nejsem jistá, že by se byť třeba ve vyšším koječáku Klárce sedělo líp, navíc jí tam dost překáží ty camfoury kolem nohou ;)

Řeším Klárčino sezení, když někde jsme. Bylo by prima mít něco skladného do auta (tady to prý jde), mít něco co vezmeme na návštěvu, Klárka bude moci být mezi dětmi a hrát si. 

Dá se také dát na jakoukoliv židli (velkou s sebou asi nepovezeme) – prostě určitě by využitá byla.

Ale já za to nemůžu, mně ta cena přijde prostě strašně přehnaná.

Víc prozrazovat nebudu a dám tipovat.

Prosím ty, kteří vědí, nehádat. Ani negooglujte, prostě si jen tipněte, lépe řečno, podívejte se na fotku a kolik byste za sedačku dali prostě od oka? 

Zítra v devět sem napíšu kdo byl nejblíž ;)

A zatím budu dumat, já teda budu přemýšlet dýl, dávám si tak měsíc … a pak se rozhodnu. V těchle věcech se nevyplatí spěchat a třeba najdeme něco podobného, co stejně poslouží a za míň korun.

.............­.............­........ 

PS: V článku je odkaz na web Postižené děti - mám ho moc ráda a chodím tam denně. Ale když tam kliknete, ta cifra vám vyskočí do očí – takže kdo chce hádat, ať nejdřív hádá a pak kliká :))) 

Dnešní fotka do Projektu je jasná:)

Klárka v podvečer ve Vallim – spokojená :) A nějak mi připadá, že roste a roste, výraz už nemá tak dětský – už je to naše slečna. Vždycky když stojí ve Vallim, tak říká důležitě: „Já jsem veliká jako Zuzanka, že jo, mami !!!“ :))) 

Těch šedesát centimetrů, které má Zuzi navíc, velkoryse přehlíží ;) 

Právě mi dotelefonovala paní docentka Havlová!!!

Parapodium nám bylo naší pojišťovnou schváleno – je naše, jupíííí !!!!!:)

Musím říct, že moc moc děkuju paní docentce i panu Breznenovi z firmy Thuasne. 

Kdo nás čte dýl, tak ví, že začátkem listopadu přivezl paparodium k předvedení a rovnou nám ho tu nechal nejen na zkoušku, ale s tím, že vyřídí s paní docentkou veškeré formality pro pojišťovnu a že si je jistý, že s naší diagnozou ho dostaneme.

Jenže – znáte to, dokud na to není razítko, radši se neraduju:)

A my ho máme!!!:) Je naše !!!!! :)

Mám ohromnou radost. Klárka v něm včera byla už hodinu a půl!!! Začíná si říkat víc na záchod, snad to pomáhá nejen vnitřním orgánům, že nejsou tak stlačené bez opory svalů, ale i jejím nožičkám, které aspoň chvíli denně cítí tíhu tělíčka a snad se krapet narovnají a nebudou se tak kroutit. Snad to pomáhá šlachám, držení tělíčka a určitě to pomáhá skolioze, která nás sice stejně nemine, ale … díky parapodiu jí oddálíme.

Já vím … možná maminky dětí, které jsou starší si řeknou, že je to jedno. Že nás to stejně dostihne, že ta hnusná spinálka si prostě u každého z dětí vybere co chce bez ohledu na cokoliv. Možná jsem jen naivní, možná potřebuju doufat. 

Jsem vděčná a šťastná za každou pomůcku, která Klárce pomáhá. Za oba vozíčky (z malého Klárka bohužel odrůstá, už se jí motaj nožičky do předního kolečka a ten větší váží o pět kilo víc, tolik se mi ho ještě nechce pořizovat kvůli tomu, že se už tak lehce neuveze …), za polohovací postel, za speciální židličku … za lehátko do vany …  strašně nám usnadňují život a některé i pomáhají, jako parapodium. Jsem přesvědčená, že pomáhají, že oddalují to špatné, co nemoc přináší … a že nikdo nevíme, co bude za pár let. 

Proto se tak raduju a hned jak jsem se to dozvěděla, to jdu sem vykřičet :) 

autor fotografie: Lucka73

autor fotografie: Lucka73

Včera jsem našla jeden krásný citát … nebo jestli je to citát nevím, prostě takové povídání o Sokratovi.

Než to sem zkopíruju, musím jen dovysvětlit, že tak nějak podobně jako on to vnímal Milda, (troufalost, srovnávat ho s tak moudrým člověkem, že:))) Pamatujete ještě na jeho Vánoční dopis Ježíškovi? Psaný 12 dní před nehodou … Kolik se toho dá číst mezi řádky … a to druhé přání, až mě mrazí a je mi smutno, protože to snad až tak vážně nemyslel … ale byl to jeho styl humoru…

A poslední řádek – nic ho tak nevystihovalo, jako to, že toho moc málo potřeboval … 

Když zemřel, nedokázala jsem otevřít skříň a dívat se na jeho věci. Snad hned ten druhý den jsem z prádelního koše musela vyndat jeho trička … přece je nebudu už prát …  proč??? Ta praktičnost, to že se s tím musím vyrovnávat takhle, mi asi paradoxně pomáhala.

Měl tu tak málo věcí, myslím osobních. V komodě pár triček, kalhot a svetrů, opravdu pár. Tři páry bot, z toho jedny v práci. A pak už jen knížky. Kolik z nás by po sobě nechalo tak málo stop? 

Spal na zemi v jídelně, rozložil si spacák (je tam dřevěná podlaha), rozložil deky, a bylo … byl tam nejšťastnější, u svých kamen. V místnosti, kterou sám vykopal do metru hloubky a odizoloval vlastníma rukama. 

No původně jsem chtěla jen dát ten citát o Sokratovi a vidíte, zase jsem se nechala unést vzpomínkama. Ale usmívám se u toho. Protože takhle jsem ho milovala. Takový byl. Takhle na něj budeme s dětma vzpomínat. Byl vyjímečný. Na dnešní dobu určitě. 

.............­.............­..........

Jakožto pravý filozof Sokrates věřil, že pro moudrého člověka je nejpřirozenější žít střídmě. On sám nenosil ani opánky. Přesto však znovu a znovu propadal kouzlu tržiště a často se tam chodíval dívat na vystavené zboží.

Když se ho jeden přítel zeptal proč, Sokrates odpověděl: „Rád tam chodím objevovat, bez kolika věcí jsem naprosto šťastný.“

.............­.............­.......... 

Nějak se toho mele poslední dobou víc a protože z osobních důvodů jistou věc nemůže řešit můj právní zástupce (který je jinak straaašně šikovný a jsem moc ráda, že se o záležitosti kolem našich věcí stará) – není tu prosím nějaká šikovná advokátka na rodinné právo, potřebovala bych po mejlu nebo telefonicky poradit s jedním podáním k soudu …

Nepotřebuji zastupovat, není to nic složitého, ale veřejně to řešit nemůžu, spíš poradit a sepsat nějaký dopis, aby se ta věc mohla začít projednávat.

Že to musí být diskrétně asi říkat nemusím … až to bude vyřešené, klidně o tom na blog napíšu, ale v současné situaci to nejde.

Pokud by sem chodil někdo z Plzně či okolí, bylo by to absolutně super. Není pro mě asi problém zavolat na jakékoliv jméno, které si vygooglím, ale takhle by to aspoň byl někdo, kdo nás trochu zná, bylo by to lepší.

Děkuju:)

Email: mirsi33@seznam.cz