Klárčin blog

Víš, někdy se mi stane, že se prudce zvednu a jdu ti něco říct … takovej podvědomej reflex z ještě tak nedávné doby. Pak mi dojde, že už ti to nikdy neřeknu. Anebo už jen tak, někam do vzduchoprázdna – někdy s pohledem k nebi … na zahradě u tvého místa s pohledem k zemi …

Víš, po pár docela dobrých dnech vždycky přijde takovej ten ubrečenej. Jako dneska. Dolehne na mě snad nastřádaná tíha toho, že je to prostě už napořád.  Strašný stesk umocněný tím, že se nedokážu smířit s tím, že už tě nikdy, nikdy, nikdy … neuvidím …

Víš, děti to taky umí. Říct něco, co mě prostě dostane. Jako dneska Davídek v autě, starostlivě mě napomínal, prý mám jet opatrně. A pak dodal: No, i když pojedeš opatrně, stejně se ti může něco stát. Klidně může bejt člověk opatrnej a pak ho stejně někdo zabije, jako taťku … Dá se na tohle vůbec něco říct ???

Víš, že Kája pořád u Prasátka Pepiny říká: maminka a tatínka? Tatínek neumí, neřekne to … a já nemám zatím sílu ho opravovat. Nejdeš mi přes pusu, víš … v tu chvíli …

Víš, že Klárka už si o tobě trošku povídá? Dneska se smála, když říkala, že jí taťka říkal : makrelo … a pak zvážněla a pak se zase smála, že jsi jí vyprávěl strašidelný příběh o velké kryse … když jsme mívali černou hodinku.  Tu taky od té doby nemáme. 

Víš, že Zuzce se o tobě zdá? Tak živé sny, vidí tě na zahradě … kolem domu. Mně se o tobě ještě nikdy nezdálo. Od té nehody nikdy. Moc bych chtěla, jsem asi blázen, tě vidět alespoň ve svém snu … 

Víš, je tu bez tebe strašně prázdno a smutno, strašně moc. Když jsem ti dnes zapálila svíčku, ani jsem neměla sílu u tebe zůstat trošku dýl, jako vždycky … a taky byla pěkná zima … včera jsem tě slyšela říkat, že tam kde jsi, máš pořád jaro …  

S hrůzou se dívám na kalendář.

Už je 6. ledna!!!

Ten čas tak letí. 

Každé ráno mám budíček kolem šesté. Někdy vstávám sama od sebe, ale většinou se ozve Kájík. U pití čaje (jeho) si zapnu počítač a snažím se něco vyřídit. Pak se budí zbytek, oblíkáme se, něco malého děti posnídají a letíme do školky.

Dneska jsem musela ještě na úřad dovyřídit občanku a nakoupit něco málo. Pak vyřídit pár mejlů, do toho děti, svačina … a je skoro poledne a to jsme nebyli na pořádné procházce …

Nějak nestíhám.

Mám tu připravené dopisy pro vás, co jste před svátky poslali balíčky, některým stačí dopsat adresu, někde ho musím ještě napsat (rukou, nemám u těchle osobních věcí ráda počítač) – ale už je šestého a já mám takový skluz!! Některým z vás už snad dopis přišel:)

Tak se omlouvám, že asi budou chodit v průběhu ledna … nějak je málo času. Taky už pracuju a učím se co a jak, a je neuvěřitelný, jak i u toho utíká čas…

Na nějaké diskuze a surfování už ho taky moc nezbývá.

Mejlíky – další rest … některé mi tam visí už takovou dobu … a to mi připomíná, že jsem měla hned ráno odeslat jeden důležitý. No jdu na to …

Je toho nějak moc, tak si myslím, že je na místě omluva… dneska mi v jednom mejlu jedna kamarádka napsala, že stejně neodpovím … je mi to líto, že tak působím, že prostě v tu chvíli, kdy mejl přijde, ten čas není nebo mě nenapadá odpověď … a pak se to prodlouží a vypadám takhle … Já vás ale všechny čtu, tady komentáře, mejlíky, soukromé zprávy … akorát prostě souběžně s běžným životem nestíhám tak, jak bych ráda …

Není to o tom, že bych odpovědět nechtěla. Já odpovím, napíšu, ozvu se … ale momentálně prostě nestíhám.

Takže radši napíšu tady na blog velkou OMLUVU a budu doufat v pochopení …    

Zdravím po ránu:)

Tak koukám, že většina z vás hádala docela blízko a navíc jste stejně nevydrželi a podívali se:))

Sikorka mezitím doplnila rozpis, jak to s tou sedačkou je, tak jsem ráda, že těch 26. tisíc nestojí ten „korpus“ sedačky, ale že je k ní i stoleček, který na fotce není a v té ceně je i opěrka hlavy což nás moc neřeší, protože bychom jí taky raději měli, Klárka se při sezení brzy unaví a určitě by si hlavičku ráda položila.

Díky moc za komentáře. Až bude normálnější hodina a ne po šesté ráno, tak zavolám p. Novákovi a domluvíme si vyzkoušení. Mrknu se i na jiné firmy, zda nabízejí něco podobného a případně ozkoušíme, čas nás nijak netlačí, do jara by bylo prima ji mít. 

Ze zahraničí bych jí objednala asi jen v případě, že by to byla absolutně ta samá, kterou vyzkoušíme, určitě bych nešla do nějakého prototypu, který jen „vypadá podobně“. Ono to u těch našich dětí je v tomhle složité. Když máte svalově slabýho prcka, je hodně důležitý materiál a různé i zdánlivě drobné vychytávky, kterých si třeba na první pohled nevšimnete, ale které hodně pomáhají anebo zajišťují bezpečnost. Třeba já při prvním pohledu na sedačku Lackey byla nadšená z mezinožního klínu (zabraňuje sjíždění, v koječáku fakt není minuta, abych ke Klárce nemusela a nějak jí neštelovala). A u druhého pohledu na skvěle tvarovanou opěrku zad po stranách. Navíc se dá polohovat, když se unaví, může v ní ležet, pít, odpočívat … a ta skladnost, tu bych moc ráda uviděla v praxi – mě už se ani nikam nechtělo jezdit, protože všude se řešilo, jak bude sedět, když zrovna nebude na vozíčku. 

Takže když to přepíšu od Sikorky, cena sedačky je 14.708,– Kč, opěrky na hlavičku 5413,– Kč a stolečku (ten máme k jiné věci, možná by pasoval, ale my ho nepotřebujeme pro ty účely, pro jaký sedačku chceme) 6014,– Kč.

Takže se sedačkou s opěrkou bychom se vešli do dvaceti tisíc. Je to pořád hodně, ale pokud by Klárce vyhovovala a sedělo by se jí v ní dobře (skvělé je, že máme už teď problémy s kyčlema a v téhle sedačce se to ohlídá a bude je tam mít v dobrém postavení), asi bych se nakonec rozhodla pro ANO.

Nejsem člověk, který nakupuje unáhleně a zvlášť ne kompenzační pomůcky. Takže vás budu informovat, jak pokračujem v testech ;)

Každopádně i tady moc děkuju za to, že díky Zrnkům to pro nás v tomhle složitém období není problém. Je to neuvěřitelný pocit, ani nevíte, jak si toho vážím … a jak moc mi to ulehčuje život. A co teprve Klárce  :)