Klárčin blog

Tak už to začalo :)

A jestli jsem nestíhala předtím, tak nevím, co se děje právě teď. Ještě že mám zlaté děti:)

Davídek chodí do školky, když se vrátíme po deváté domů s Káčkama, tak prckové většinou svačí a pak si hrajou – a já sednu k počítači a pracuju.

No opravdu p r a c u j u  – fakt nesedím na diskuzích, nebrouzdám po netu, ale prostě normálně pracuju :)

Přes den s přestávkama a jak to jen jde, přičemž nejvíc udělám když Káčka spí. Odpoledne je to už bída, vrací se Zuzka ze školy s Davídkem ze školky a taky domácnost volá a zvěř hospodářská ;) Navíc od pěti je Klárka ve Vall-im a to hraje hry, takže mám počítač obsazený – ale zase nic se nemá přehánět, že jo ;) 

Takže pak zasednu ke strojům až zase po osmé večer, když už drobotina spí a Zuzi se v jídelně učí nebo vykecává po ajsku:)

Jsem moc ráda, že tu práci mám. Trošku jsem se bála, když mi jí nabídla má přítelkyně, že to dělá „jen tak“ – že to bude něco jako „charita“ a bála jsem se toho, že to prostě žádná pořádná práce nebude.

Jenže JE :)

A protože jste se tu někteří ptali a ptáte se mě i na BC a stejně to praskne, protože ta práce s Baby-cafe více než souvisí, tak už to můžu prozradit :)

Starám se o reklamu na Baby-cafe a tak nějak věci kolem ní, je to dost zajímavé, s některými z vás si už píšu (jo tady se nemůžu vymlouvat, že není čas na mejlování, takže kdo si chce se mnou psát, šup objednat si banner nebo článek:)))) – a práce kolem je dost, hlavně jde o organizaci.

Víte, a já Mildu mám u sebe i když pracuju. On totiž měl při své práci dřív, kdy pracoval pro nás a pak i když byl zaměstnaný v Geisu, systém. Vždycky jsem obdivovala, že na nic nezapomněl, všechno si zapisoval, já jsem si z něj dělala legraci, že v Outlooku má i datum grilování s kamarády ;) A na druhou stranu, co tam neměl, to byl horor do jeho programu propašovat, zvlášť když to podle něj nebylo důležité ;) 

Jenže ono to má něco do sebe!!!:)

Já nejsem systematik. Jsem spíš chaotik. Už jsem na to v životě častokrát doplatila.

Od té doby, co Milda není, jsem jemu i sobě slíbila, že se polepším. Od té doby, jako by byl u písemností, vyřizování věcí s úřady a teď i když pracuju pro Baby-cafe … se mnou…

Já ho prostě slyším. Automaticky dělám věci, jako je dělal on, mám pocit, když píšu mejl, že jeho ruce mám na svých při psaní na klávesnici. Najednou vidím, že určitý řád a posloupnost je fajn, že je dobrý najít věci kam je dáte, že je naprosto super neprobírat se stohem papírů a mít všechno důležité v deskách.

Měním se … i když tu není. Snažím se a pracuju. Jsem pyšná na to, že to zvládáme. Sice jsem večer pak unavenější než dřív – a i doma to musím trošku jinak organizovat, ale jsem moc ráda, že je to tak, jak to je. Málokdy se nudím, vlastně asi nikdy. 

Teď ještě, aby byla spokojenost i na druhé straně (myslím u šéfky;) ) a bude to moc fajn :)

A jasně že i na straně našich zákazníků:) Zákaznic :) Webů a eshopů – to by bylo absolutně skvělé – tak mi držte palce, ať nám to všem klape a je dobře.

Ne nadarmo se zpívá : Dělání, dělání … všechny smutky zahání   …

PS: Za deset minut je osm, mizím, za chvíli mi začíná šichta ;) Výhoda téhle práce je, že  se během práce můžu juknout na blog, co mi píšete – pssst, nepráskněte mě:)))