Klárčin blog

Máme oves!!!

A dokonce s dovozem až do domu:)

A za cenu … no více než hmmmmm, prostě pěknou :)

Dva pytle jsme museli dokoupit, kapku jsme spotřebu našich žroutek v září neodhadli ;)

Náhoda asi přeje připraveným, protože jsem vůůůbec netušila, že sedm kilometrů od nás máme takového hospodáře, navíc tak moc ochotného, že v tom dnešním počasí přivezl, dovezl, složil a udělal radost :)

Tak jestli někdo kol Plzně chováte zvěř, která v zimě potřebuje přikrmit, volejte p. Hubínka, telefon: 602 477 256 – a určitě se domluvíte :) To nejmenší, co mohu já na oplátku udělat, je tahle malá reklama tady na blogu :) 

Jinak beran asi půjde na gyros. Nejenom že trká do malýho Matýska, koneckonců, kluci si to nějak vysvětlí – ale začal dělat nájezdy i na nás. Už jsem to tu tuším psala, dneska jsem z okna pozorovala nájezdy na Zuzku. Ten Ypsilon váží už asi osmdesát kilo a palici má pěkně tvrdou. Takže musíme vymyslet něco jak na něj, jináč prostě na jaře půjde. A kdybychom chtěli ještě mláďata, tak prostě omladím chov.  

Prostě není čas a den nafouknout nejde. Docela bych to poslední dobou brala. Ale přitom jsem vděčná, že je pořád co dělat a navrch že potkávám tak úžasné lidi.

Ráno sotva jsem oko rozlepila, jsem zadělala na rozpíčky. V devět hodin jsem totiž čekala návštěvu, kamarádku – advokátku, kterou znám jen z jedné zamčené diskuze holčin od FL. Bydlí kousíček od nás, přijela i s nejmladší dcerkou – tak aby bylo čím pohostit :) Musím říct, že pracovní věci stejně spíš vyřídíme po mejlu, v tom chumlu dětí se moc nedalo, ale nemohla jsem jí odlepit od geomagu ;))))  

Předtím se tu ještě stavila pošťačka a já předtím byla asi podruhé od … nalíčená, no to je silné slovo, prostě jsem si trošku namazala oči, jenže to jsem neměla. Přišlo mi totiž takové překvapení, které jsem vůbec nečekala… Peg si nechala od Lucky a Zuzky poslat fotky ve velkém rozlišení (ty na blogu jsou zmenšené a nešly by použít) a nechala mi udělat knížku … plnou mých básniček, výroků dětí a taky dvou básniček od Bludičky … takový průřez tím, co jsme prožívali, o každém prckovi tam něco bylo (a Zuzi) a na konci dvě básničky pro Mildu.

Jedna, kterou jsem mu psala i sem na blog v době našeho výročí svatby a druhou, kterou jsem sem dávala nedávno. 

Takže jak dopadly oči a malůvky … je asi jasný. Peg, ty jsi prostě zlatá …

No a pak na jedenáctou dorazil pan Novák z OttoBocku se sedačkou, kterou milá Sikorka zapůjčila, protože jí tady firma vůbec nemá a z Německa by to trvalo. A je tak hodná, že jí tu můžeme mít na víkend na pořádné vyzkoušení!!! Takže hodnocení a dojem a rozhodnutí nechám do článku po víkendu, teď jen fotka:) Tahle sedačka je menší, Klárka by potřebovala větší velikost.

Sikorko, doufám, že vám nebude o víkendu moc chybět a moc moc děkuju!!!!

Do toho zlatá sousedka přišla, že nemám kastrůlky na oběd a že mi je tam odnese a oběd zase přinese. Takže si pak za ochotu a že jsem nemusela do té vánice odnesla pár rozpíčků ke kafi.

Další si odvezla Jana advokátka a i pan Novák ochutnal, tak snad jsem si neuřízla ostudu:) Zjistila jsem, že mám poslední povidla!!! Milda je všechny snědl!! Měla jsem tolik sklenic, jemu tak chutnali, já ho kolikrát přistihla se lžící u kamen jak sedí a mlsá, ale že je snědl skoro všechny (pár jich padlo do pečení, ale rozhodně ne skoro třicet sklenic) .. to jsem netušila. Snad kluci tátu i v tomhle nahradí a budu mít dál povidla pro koho dělat … 

Nakonec se mi podařilo přemluvit pána s ovsem, že se do toho počasí docela bojím jezdit a snad dva pytle dneska přiveze. Těch pár korun dopravnýho mi fakt nestojí za ten strach, já prostě tomu našemu starýmu autu nevěřím a teda ani sobě coby řidičce a ani druhým … Tak ještě aby vyšlo tohle a budu spokojená. 

Pauza je pryč, jdu něco dělat, mám tu asi deset věcí k vyřízení po telefonu, ale potřebovala jsem vydechnout a vypít si tu kafe:)

Jezděte opatrně, sněží už asi všude …

PS: Tu první básničku pro Mildu, psanou vloni k našemu výročí seznámení, jsem odheslovala. Takže odkaz funguje.