Klárčin blog

Jsme tu jak zapadlí vlastenci.

Autem ráno určitě nevyjedu. To si prostě netroufnu ani po vsi. Vozíček by zvládal už i tohle těžko. Tak jsem volala kamarádce Radce, která učí ve školce, že Dádu odhlašuju, než bude aspoň o trošku míň sněhu – jen mě mrzelo, že zrovna zítra mají jít do školy a že přijde o ukázku vyučování v první třídě.

Nepřijde o ní, kamarádka je tak hodná … staví se ráno pro něj :)  Tak Davča nepřijde o zážitek:)

Za 8 dní už to bude tady, ten velký den. Zápis do školy. Den předtím má Zuzi Závěrečnou, tak tu bude spát babička (operace oka jí  dopadla dobře, byla teda komplikovaná a ještě babičku čeká druhá, ale – mám radost!!!:) ) a počká u dětí i další den, až půjdeme s Davídkem k zápisu. Moc si nedovedu představit, jak bychom to bez ní zvládli – mít tam u toho Káčka ;) 

Asi je to tím, že je Davídek druhý, tak to neprožívám tak jako kdysi u Zuzanky. Ale přece jen je mezi nimi desetiletý rozdíl a určitá nostalgie mě bere už teď … Nejvíc je mi líto, že to tak utíká … a že s námi nepůjde Milda … Na ten den si chtěl vzít dovolenou (a že si dovolenou jen tak nevybíral). Jenže to tak prostě je, horší asi bude z tohodle pohledu první den školy … že ho neuvidí, našeho školáka. Byl by určitě pyšný, nějaké dojetí by najevo nedal, ale v sobě by to měl …

No prostě po létě budu mít doma už dva školáky. Začnou nám úkoly, psaní, čtení … jestli bude Davča šikovnej jako Zuzka, tak mi asi moc práce nepřibude:) Uvidíme.

Pak ještě uteče jeden rok a do školky se vypraví i Kája. Naše miminko ;) Nedovedu si to představit, je to takovej ještě klouček mrňavej … ale zase bude čas na Klárku, budeme moci jezdit do města do stacionáře, možná do jedné speciální školky třeba dvakrát týdně … budeme mít čas chodit plavat … bude to velká změna.

Pořád se něco děje. Pořád je něco před námi a je na co se těšit. 

A asi je to dobře.