Klárčin blog

Nebyl to dobrej nápad.

Prostě jsme to zkusili. Jít do vsi na nákup, na poštu, s Velkým novým a bobama.

Procházka, která je v létě na pár minut, když se hooodně couráme, tak na půl hodiny, nám dnes trvala hodiny dvě. 

Sníh všude, ale už ne takovej ten hezkej bílej. Spíš se všude kupily hromady, někde nešlo projet, električák se bořil, pak pro změnu klouzal – do toho Kája se chvíli rád vozil na bobech (bráška ho vozil a nechtěl si to nechat vzít), ale pak usoudil, že stačilo a zdrhal. Nevadilo, že byl tak navlečenej, že téměř nechodící, prostě prkenně zdrhal. 

Do toho Klárka všude pro změnu nechtěně trčela a nemohla dál. Moje nervy. Jakoby nestačilo, že jsem nás všechny oblíkala půl hodiny;) Navíc jí řízení brzy unavilo, přece jen jak je navlečená, pak ta námaha zvýšená – takže zpátky jsem jí vezla já. A já to umím hůř než ona, furt mi to někam zatáčí, kam nechci, na nás byl asi pohled:))

Davídek, ten zaslouží pochvalu, pomáhal s nájezdama do obchodu (máme tam udělané dřevěné), držel dveře a vůbec byl zlatíčko.   

Ale co, děti byly venku, já nakoupila, došla na poštu, mise splněna. Pěkně jsme promrzli a jak nám pak bylo doma dobře ;)