Klárčin blog

Dnešní den se prostě nese v duchu těšení se na štěňátko. Děti skoro o ničem jiném nemluví, hádáme se tu o jméně:)) I když, asi bude pomalu vybráno, nicméně „nekousnutým“ to nic neřekne :)) Ale – myslím, že pokud Emmett vyhraje a zítra ho oznámíme majiteli do kovárny, že jen tak nějakého druhého na svodech a bonitacích nepotkáme (abych se nepletla že:)))

Den utekl jako voda, venku bylo teda pošmourno, sluníčko ne a ne vylézt. Už chybí. Ale když si řeknu, že za dva měsíce tu máme štěňátko a kolik věcí se musí připravit (sklep s kotlem, kde psíci spí,  je ve strašném stavu a aspoň nás to donutí ho dát do kupy), tak mi přijde, že je tu jaro cobydup. A s ním i to sluníčko :)

Dneska jsme přehodili koupací režim, obvykle se nejdřív koupe Davča s Kájou, dneska šel Kája s Klárkou. A taky Kája pomáhal Zuzi připravit pro Klárku lehátko :)

Klárka se tomu zatím řehtala – myslím, že její tvářička je víc než výmluvná :)

Všimněte si toho krásného batikovaného trička. To jsme před svátky dostali všichni – od sestry Theo z BC, od Pavly :) Moooc nám sluší  a děkujeme moc:) Počítám ještě s fotodokumen­tací!!:)

Tak se to najednou stalo.

V březnu nás bude víc. Asi ne o jednoho, nějaká jehňátka určitě budou, ale to není žádné překvapení. To se ví :)

Ale co se neví, že k našim dvěma chodským starouškům – Diance a netopýrovi Cézarovi ;) přibude štěněcí miminko.

Našim pejskům už je hodně let. Tak aby stačili novou generaci naučit, jak se hlídá velká zahrada, že na ovečky se neštěká, kočky že jsou kamarádky a spí se ve sklepě u kotle:)

Myslím, že se toho zhostí se ctí.

Dnes ráno jsme to ještě nevěděli a o pár hodin později víme, že v březnu k nám přibude nový člen rodiny, kterému musíme do zítra vymyslet jméno. Od E :)

Děti se strašně těší, pořád tu křičí a volají, Davídek chce Emily (což nejde, že, páč je to KLUK!!!) anebo Emmo (snad mu to vymluvím:))) Klárka pořád rozebírá, že Dianka bude maminka a Cézádek tatínek a rozplývá se nad tou představou. Kájovi je to šumák. Zuzka to ještě neví:)))

A může za to Péťa – kamarádka Zuzky. Její rodina nedávno koupila domeček na Plzni jihu a rozhodovali se, co za pejska. No a naši hafíci asi učarovali ;) Jsou totiž skvělí, nádherní chlupáči, vypadají jako zarostlý vlčák, ale jsou přátelští k dětem a sežerou tak desetinu toho, co právě ten vlčák. 

A může za to Pétina maminka, protože mi neměla posílat ty fotky!!! :)) 

Tohle je psí maminka našeho kluka a taky psího kluka Petiny rodinky:) A někde u ní je náš pejsek:) 

Prostě láska na první pohled. Navíc si díky E…milkovi, Edovi … Emmovi … ;) splním sen. Vždycky jsem chtěla chovnou stanici chodských psů, ale nebyl čas. Tak třeba za rok za dva, po svodu a bonitaci, pořídíme ještě psí holčičku a tohle nádherné české národní plemeno budeme rozšiřovat – ne nějak masivně, toho také přítel nejsem. Vydělávat na tom nehodlám. Ale je to tak nádherný pes se skvělou povahou, že jednou za rok mít štěňátka by bylo fajn a věřím, že bychom pro ně dobrý domov našli.

No jsem toho plná, těším se, jako ty děti ;)

Chovná stanice, od které budeme pejska mít, se jmenuje Z letinské kovárny a mají nádherně udělané stránky :)

A pan chovatel má moc milý hlas a určitě nebude litovat, že jedno z jejich mláďátek skončí právě u nás :) 

A tady je ještě fotka naší Dinušky, jak se kamarádí s kotětem :) Fotka asi 6 let stará.

A ještě jedna fotka ze stránek chovné stanice Z letinské kovárny :) Takhle vypadá čtyřtýdenní štěňátko choďáčka :)