Klárčin blog

Tak jo. Musíme si vymyslet nějaké rituály, které dřív v pátek nebyly.

Poslední dobou jsme navíc dost flákali společné stolování, přes den jsou starší ve školských zařízeních většinou a Káčka jí spolu u stolečku. Odpoledne svačí spolu a večeří pak po vykoupání v postýlkách – námitky nepřijímám, prostě to tak máme ;)

Ale v pátek to bude jiné. Na Černou hodinku se ještě necítím, to jsme také večeřívali společně, ale na zemi u kamen a u toho jsme si povídali … tak odteď si vždycky s dětma naplánujeme, co si uděláme dobrého a krásně si prostřeme … objevila jsem nedávno kouzlo Fleru - a zrovna dnes nám přišly nádherné nové ubrusy od jedné tvořivé holčiny. Jsou to takové ubrusy a přitom prostírání v jednom, mají ušité kapsičky, do kterých se může dát ubrousek, lžička … moc se mi to líbí. A vánoční ubrus mohl jít ze stolu, jarní se ještě nehodí, tak jsem to vyřešila takto.

Davídek už týden básní o buchtičkách se šodó a tak bylo celkem jasné, co bude dnes k večeři:)

Spokojenost myslím celkem většinová. Kájíkovi teda nejvíc chutnal ten pudink (nedělám nijaký složitý recept, prostě pudink, zkušená kuchařka by se z našeho šodó osypala:))), 

Klárka se v tom tak nějak porýpala, pak prohlásila s úsměvem, jestli by k tomu nemohla dostat kečup:))

Davídek – to se nedá říct jinak, ten se prostě cpal :))

A Zuzi myslím chutnalo tak nějak podobně – akorát na focení u žvejkání se moc netvářila, tak jsem radši neriskovala ;) 

Hovory u večeře stály za to, byla legrace … jsem ráda, že ten svůj čtyřlístek mám.  A že se zase vracíme k něčemu, co bude společné a … naše …

PS: A co koukám, že na nové ubrusoprostírání NIKDO NIC neukydnul :))) 

Je pátek.

Nemám ráda pátky.

Už to budou dva měsíce, co pátky nesnáším. Protože po pátku je tu víkend. A já si s ním nevím rady.

Když jsme ještě byli všichni, pátek byl tím nejhezčím dnem v týdnu. Protože začínal čas, kdy jsme byli všichni spolu. Až do pondělí. V pátek jsme mívali spolu s dětmi Černou hodinku. V pátek přijel muž domů a věděli jsme, že nemusí ráno vstávat do práce, že máme my dva pro sebe toho času víc, až děti usnou.  V pátek se plánovalo, co se dobrého uvaří, co se bude dělat, jestli bude nějaký výlet, nebo budeme jen tak doma …  

Pátek, jaký je obvyklý asi všude. Kde nikdo nechybí. Kde se nic nemusí celit. Kde se nemusí nikdo učit znovu žít jako rodina, kde je o jednoho míň. Co bych dala za jeden takový pátek … jaký jsme měli dřív …