<!–texy–>Zde jsou slova zbytecna….tata, manzel ve vasich srdcich zustava…zanechal tam nezapomenutelny otisk….a On to vi…

<!–texy–>Ahoj, taky nevím co k tomu napsat, jen mi tečou slzy…. Moc Vám přeju zase štěstí a radost , jak Tvojí rodince-tak i rodince Lucky.

<!–texy–>To je neuvěřitelné, na prvním videu na Youtube Klárka nechce z bazénu,”já ještě neklapu zubama”,na dalším s Kájíkem nádherně s kolečkama tančí a na posledním srdíčka pro tatínka na rozloučenou. Já nemám slova k tomu, abych vyjádřila jak moc je mi to líto, jak moc bych vám přála abyste něco takového nikdy nezažili, abyste zase byla šťastná rodinka.

<!–texy–>Srdíčka - pořád vidím, jak o nich peťa psala. Milda to určitě ví, jak moc ho máte rádi. Slova se zdají být pouhou frází, protože na tohle slova nestačí, na to, co cítíš, cítíte, co ty růžové lístky říkají.

<!–texy–>K Tomu nejde nic napsat.

<!–texy–>Omlouvám se, že nejsem vždycky tam, kde je to potřeba.
Omlouvám se, že nedokážu vždycky pomoct.
Omlouvám se, že prostě někdy “nejsem”.

Je mi tak strašně líto, že tohle musíte zažívat. Tak strašně moc. Neumím to popsat. Kdybych mohla - nedopustila bych to. Nedopustila bych, aby to zažéval kdokoliv….